𝑇ℎ𝑒 𝑂𝑛𝑒 𝐾𝑖𝑛𝑔𝑑𝑜𝑚 ˡᵃʳʳʸ•ᶻⁱᵃᵐ

-10-

,,Králi jaké jsou důvody na popravu?" Zeptal se mne velitel stráží.

Podíval jsem se na něj zabijáckým pohledem a on se začal bát.

Jakoby věděl co mám na mysli.

,,Nemůžete..." Koktal.

,,Co nemůžu!?" Zabručel jsem.

,,Nemůžete zavírat a popravovat toho kdo se vám nelíbí." Tento styl mluvení se podobal Stylmanovi, ale ten seděl v žaláři.

Tak kdo je tedy ten opovážlivec? Velitel to totiž nebyl.

,,Eleanor?" Zeptal jsem se.

,,Taky tě rád vidím." Pouchychtl se.

Do síně, v které stál můj trůn, já a velitel bylo dost dusno i bez něj.
,,Nemohl jsem se nedoslechnout, to že se ti ztratil muž."

Zase se uchechtl.

,,Nechte nás tu o samotě!" Přikázal jakoby snad on sám byl král.

Však velitel neposlechl.

,,Tak slyšel jsi!"Vykřikl jsem.

Byl jsem rád, že toho ubožáka neposlechl.

Ale chtěl jsem tu být sním sám.

,,Už je to pár let co?" Řekl Eleanor a vějířkem si ovýval nos.
,,Ano. Pár let to už bude." Odpověděl jsem.

Tento muž byl ten, kterého jsem doopravdy nesnášel.

To on mi to tehdy pokazil se Zaynem.

Vyrůstali jsme spolu. Byl to můj přítel.

Sice nebyl ve výběru mé matky aby jsi mě jednoho dne vzal, ale to nám nebránilo se společně přátelit.

On totiž pocházel taky ze šlechtické rodiny.

Jakýsi baron.

Sedávali jsme spolu na balkónku a pozorovali jak probíhá nejrůznější výuka pro mé nápadníky.

My samy jsme z nich utíkali, jen aby jsme se na ni potom mohly koukat.

Od počátku se mi líbil Zayn.

Tehdy jsem jeho jméno neznal, a protože měl odlišnou barvu kůže, jsem mu říkal uhlík.

Jako dítě mě nic lepšího nenapadlo. Teď už chápu proč si myslel, že ho nesnáším.

,,Copak. Vzpomínáš na staré dobré časy?" Otravoval Eleanor.

,,Jdi ke všem čertům!"Zabručel jsem.

Z nás dvou jsem byl rozumný ten já. Ovšem od něj jsem si vždycky nechal nakukat úplně všechno. A proto to tak vždy nevypadalo. Nebýt mě. Měl by mnohem víc potíží než by si dokázal představit.

,,Co kdybych tam nechal zavřít tebe." Pousmál jsem se.

,,A čeho by jsi tím dosáhl?" Provokoval.

,,Dosáhl bych klidu, ty hlupáku. Co tu vlastně pohledáváš? A proč jsi přijel bez ohlášení a vůbec. Jak jsi sem mohl vstoupit bez toho abych to věděl?"

Rozvedl jsem tolik otázek, že sám už nevím na co jsem se ptal.

,,Jak jsem už řekl. Přišel jsem tě politovat, že ti Zayn utekl. Stejně si za to můžeš sám." Odpověděl na jednu z nich.

,,Ty bačkoro!" Vstal jsem ze svého trůnu a vrazil mu facku, kterou si zasloužil.

Neuhl. Ani se nesnažil.

,,A dostal jsem se sem tak jako kdysi. Pamatuješ jak jsme utíkali z hodin šermu? Tu cestu jsi zastavět nenechal." Pokračoval jakoby nic.

Když jsem ho pár okamžiku váhavě pozoroval, rozhodl se pokračovat.

,,Tu cestu z náměstí." Ano, už mi to došlo.

Tou cestou jsme chodívali z hradu na náměstí v pozdnicích večerních hodinách a pozorovali co se vše venku děje.

,,Máš pravdu. Měl bych ji co nejdříve dát zastavit, aby se sem nedostal podobný blázen jako ty."

Jen se uchechtl jako vždycky.

,,Jak dlouho už jsi s nikým nesdílel lože? Týden? Měsíc? Nebo snad jen od odchodu Zayna? Kdyby tomu však tak bylo, neutekl by."

Pořád jen musí rýpat.

,,Vypadni!" Zařval jsem a pozhazoval věci okolo sebe.

Vždycky byl takový, ale teď to už přehnal.

,,Copak Lousi?" Snažil se mne chytnout za rameno, ale já uhl.

_

Děkuji pandiklk ❤❤