Šance na štěstí

2.

Zadíval jsem se na zprávu, štípal jsem se do ruky, zda to není jenom sen nebo žert. Ani jedno, ani druhé. Odepsal jsem tedy: Ahoj, ano, pamatuji si tě. Cože ses tak najednou ozvala? 
Zprávu si zobrazila poměrně rychle, asi celý den je na mobilu. Jenomže, to co mi odepsala mne docela dostalo: Snoubenec mi utekl od oltáře a já se chtěla trochu rozveselit. A to si ty uměl parádně. 
To je mi líto., odepsal jsem na tohle. Kromě toho smutného za ní cítil jsem i mírnou radost za sebe. Nestihl jsem od známosti s Idou navázat nějaký vážnější vztah, tak hlavou se mi prozářilo: ,,Že bych mohl mít šanci?"
To mne mrzí., odepsal jsem. Vzápětí hned jsem poslal další zprávu: Asi si se nemohu zajímat, co se stalo. Odpovědi jsem se dočkal ani ne po pěti minutách. Ida odepsala, že její snoubenec ji od oltáře řekl, že ji nemiluje, že bude lepší si jí nevzít. Chudinka malá, politoval jsem jí. Pro žádnou ženu není příjemné, když stojí v svatebních šatech a dozví se, že namísto, aby navlékala prsten si musí sundat závoj. Chtěl jsem jí něco dalšího pěkného napsat, když mi v tom zavolal můj velectěný pan bratr Mates. 
,,Ahoj, co potřebuješ?" zvedl jsem mu to s těmito slovy. 
,,Jenom tě pozdravit." odpověděl na mou otázku. Z mého hlasu uslyšel překvapení, proto se zeptal, co je se mnou.
,,Nic, v pohodě." vyslovil jsem se. ,,Jenom ozvala se jedna mladá slečna, co jsem měl hodně rád." Tohle ze mne vypadlo nevědomky, nechtěl jsem, aby to věděl, nestál jsem o jeho vyzvídání, kým tím myslím.
,,Ú, jak se jmenuje ona kočka?" zeptal se mne bratr. Snažil jsem se mu to neprozradit jenomže nějak z něho vypadlo: ,,Není to ta lolitka z Moravy?" 
,,A i kdyby, tak co?" nechápal jsem myšlenkové pochody, z kterých jsem poznal Idu, však nechápal jsem, proč se o ní zajímal. 
,,Tak je to ona?" zajímalo ho. 
,,To ti neřeknu." odsekl jsem svého bratra. Mates se ale nenechal.
,,Déňo, no ták. Tvého brášku zajímá, zda si vlk samotář našel vlčici samotářku. Tak je to aspoň kus pěkné ženské?" zajímal se hlavně o tohle.
,,Kus to není, spíše kousek, ale pěkná baba to je. A už to není lolitka jako před lety, je jí dvacet jedna." Chtěl jsem tímhle změnit hovor na jiné téma, ovšem naštěstí bratr chtěl jen pozdravit. Před zavěšením mi dal takovou radu, o kterou jsem v ten okamžik nestál: ,,Hlavně se jí neptej, zda s tebou bude chodit."
,,Klid, nejsem puberťák." Takhle jsme ukončili ještě po jeho pozvání na kávu rozhovor a já se mohl věnovat konverzaci s ní.

Konverzace mezi dvojicí
Ida Kallinická: Nestojím ale o tvé politování.
Denis Hrabátko: Dobrá, když si to nepřeješ... Kde jsi teď?
Ida Kalllinická: Nemohla jsem už zůstat v domě jeho rodičů, strýc mne vzal na Starý dvůr, to je takový pozemek, kde má jeho kluk koně, strýc tam má slepice a dohromady ještě pár koček a psů. Jsem zde jen na tři dny.
Denis Hrabátko: A proč jen tak krátce? Musíš pak do práce?
Ida Kallinická: Články a básně v novinách mne sice už živí, ale ještě studuji v Brně. Chodit na přednášky budu až za měsíc, tož teď mám "prázdniny". 
Denis Hrabátko: Tady se někdo má :) Ale stále nechápu, proč jenom na tři dny.
Ida Kallinická: Tři dny je průměrná doba mého vyrovnáváním se s žalem, ale teď se o mém smutku nechci bavit. Co ty? Jak žiješ?
Denis Hrabátko: Jsem pořád nezadaný, pořád žiju v Lůcni. Mám pořád stejnou pracovní pozici, práce mne pořád docela naplňuje. Taková rutinka, nu.

Ida Kallinická: Opravdu sis nikoho během toho roku nenašel? Teď polituji já Tebe.
Denis Hrabátko: Tak o to od tebe též nestojím. Prostě najdu svojí pravou lásku, až na to přijde vhodná čas.
Ida Kallinická: No, víš, Denísku, já jsem se jenom splácela dluh. Ty jsi litoval mne a já nyní lituji tebe. Takový šikovný jinoch a on si ještě nenašel cerenku. 
Denis Hrabátko: Ježíši Marja, to mi ještě chybělo :D 
Ida Kallinická: Promiň, nechtěla jsem tě naštvat. 
Denis Hrabátko: Ne nic, v pohodě. Já nemusím tenhle výrok, že jsem si někoho nenašel obecně u všech. 
Ida Kallinická: Rozumím.
Ida Kallinická: Pořád si závislý na dobré kávě, mlsání a Netflixu? 
Denis Hrabátko: To zní, jako kdyby to se mnou bylo až tak vážné :O Tak kávu mám rád pořád, dortíky také. Na Netflix se dívám jen občas, když tam uvidím něco zajímavého, nebo něco, co mám rád. A ty jsi pořád závislá na kokosu, čokoládě,  smoothies  a Kofole?
Ida Kallinická: Stalo se něco nečekaného– začala jsem k tomu všemu kouřit.
Denis Hrabátko: Snad ne trávu :O
Ida Kallinická: Ne, jenom tabák... Nevím, jak jsem se dostala k něčemu, co se mi v pubertě hnusilo. 
Denis Hrabátko: Tak člověku někdy bohužel nevyjdou jeho plány.
Ida Kallinická: Zadělávám si na brzkou smrt, hold. 
Denis Hrabátko: Ale proč?
Ida Kallinická: Zřejmě jsem se chtěla uvolnit od stresu z vysoké, od vztahu s Josefem. 
Denis Hrabátko: Začíná mi to docházet, to on utekl od svatby s tebou? 
Ida Kallinická: Ano, toť on.
Denis Hrabátko: :( Promiň, nevím, co k tomu dodat.
Ida Kallinická: V pohodičce. :) To je moje vina, že jsem si snažila porozumět postižení jako Komenský světu. Neříkám, že vztah s ním byl nějak špatný, chodili jsme spolu na procházky, povídali jsme si vtipy, jeho otec, jelikož je myslivec mne občas brával s ním do lesa. Bylo fajn vnímat jeho vnímání světa. Jeho diagnóza se sice vyznačovala různými omezeními, však on sám viděl okolí pestře. Měl mne rád, vážil si toho, že s ním vůbec chodím aspoň ven. Jenomže, o ruku mne požádal jeho bratr Ondřej za něho. On mu to napsal na papír. Neříkám, že se on nesnažil pochopit "normálnost", ovšem nikdy to nezvládl na sto procent a mně chybělo obejmutí z lásky. Já se divím, že mne odmítl sám od sebe, však obdivuji ho za to, že si uvědomil, že lepší bude rozchod teď, než pak rozvod. Jsem mladá, studuji, i práci mám rozjetou slušně, jistě bude o mě zájem. 
Denis Hrabátko: To jistě bude, Ido. :) Pořád máš zásadu, že budeš svému muži věrná jako pes?
Ida Kallinická: Ano, mám. A také, že jsem tu zásadu dodržovala při vztahu s ním. Zavzpomínala jsem sice na jiné, ale nikdy mne myšlenka k nevěře nesváděla a když jo, okamžitě jsem jí zatlačila. 
Denis Hrabátko: Kéž by to tak měla každá dívka. 
Ida Kallinická: Kdyby i muži byli věrní.
Denis Hrabátko: Já bych byl :)
Ida Kallinická: Věřím, věřím. Budu muset končit, půjdu spát. Dobrou noc.
Denis Hrabátko: Dobře. ;) Dobrou noc.
Denis Hrabátko: Jestli budeš chtít, můžeš se zítra zase ozvat. Budu jedině rád. :)
Ida Kallinická: Ozvu se ti, jistě. (Gif Goodnight Minnie)
Denis Hrabátko: (GIF Goodnight Teddy bear)

Pohled Idy
Měla jsem nesmírnou radost z toho, že mi Denis odepsal a že jsme si hezky popsali. Jako za starých časů, kdy já byla pískle učící na přijímačky. Zaklapla jsem pak svůj mobil o kryt a šla jsem si ustlat na rozkládacím gauči. V noci zdál se mi krásný sen o tom, že jsem si trhala prvosenky na své mezi- nebyla mojí jako třeba můj sešit na články, však jako malá jsem jí za svou považovala. Čichám si k oněm žlutým květům, hladím se jimi po tváři, vychutnávám si onen moment štěstí. To vše krásné se umocnilo, když jsem na stromě uviděla zlaté jablko. Neodolala jsem a vzala si ho. Nejednalo se o nic jedlého, byla to krabička v jablkovitém tvaru. Otevřela jsem jí a vidím tam vzkaz: Krásný den, jsem s Tebou. D. Ten, kdo vzkaz napsal se objevil za mými zády. Otočila jsem se a viděla Denise. Jeho oči zářily štěstím z mého spatření, i jeho úsměv to projevoval. Držel v rukou kytici z fialek, z bledulí a sněženek. Ony kytky mi pak dával do bujných kadeří, které byly zapleteny v copu. Takový krásný, romantický sen a bohužel rozplynul probuzením. 

Druhý den ráno z pohledu Denise
Klasická sobota, tedy, až na to, že jsem vstal hodně brzo. Vstal jsem z postele, uvařil jsem si kávu a na snídani si dal vajíčko na tvrdé, které jsem si dal k toastu. Přemýšlel jsem, co takhle v sobotu dělat, v neděli jdu k bratrovi na kávičku, takže o program mám vystaráno. Uvažoval jsem a napadlo mne podívat se do chatu, zda Ida není online. Zelené světýlko online ještě nesvítilo. Abych si zkrátil den a čekání na její zprávu, šel jsem si nakoupit. Vrátil jsem se, Ida stále nebyla online. Tak jsem aspoň se podíval na seriál, trochu pouklidil, dokonce jsem i uvařil si. Ona stále nepsala. Zřejmě má detox od strojů., pomyslel jsem si. Kdyby se večer neozvala, napíšu první., rozhodl jsem se.