Šance na štěstí

15.

Pohled Idy v pátek
Docela smutně jsem odjížděla domů, do Virnartu, do mého rodného města. Těšila jsem se na spánek ve své posteli, na sestru, na maminku, na to, až někomu povím konečně, že mám za přítele svou skutečnou lásku. Ale stýskalo se mi po Denisovi, což je normální, když někoho miluji. Tak jsem si to uvědomila, miluji ho. Není brzy na to dojít po týdnu po jeho vyznání? Nebo pozdě po pěti, skoro šesti letech naší známosti s roční přestávkou? Na tom nesejde, je to to hlavní, co jsem si potřebovala akutně uvědomit. Jako první jsem se zastavila za strýcem a Mirkem na Dvoře, jenomže bohužel zde nebyli. Volala jsem jim, kde jsou. Odpověděl mi, že mají práci, ale že jsou domluvení s otcem na návštěvě v sobotu. ,,Dobře, beru na vědomí." odpověděla jsem a šla jsem vstříc byt mých rodičů. Klíčemi jsem si odemkla a šla jsem vstříc chodba. ,,Mami, tati, jsem doma!" volala jsem po bytě. 
,,Holčičko moje." přiběhla máma ke mne na chodbu. ,,Jsi už doma." objala mne ráda, že mne vidí. 
,,Ahoj, mami." pozdravila jsem jí v rámci respektu. ,,Taky jsem ráda zde." Máma poznala z mého hlasu, že kecám. ,,Tobě se zde nechtělo." okomentovala.
,,Ale chtělo." vymluvila jsem se. Radši jsem si vzala věci a šla do pokoje. ,,Zorka je tady?" 
,,Přijede až zítra ráno, Idi." odpověděla mi máma. ,,Takže spát budu zase samotná?" pomyslela jsem si nahlas.

Pohled Denise
V práci jsem došel k rozhodnutí přijet za Idou, dlouho jsem ve Virnartu nebyl. Chci jí dokázat, že jí moc miluji a... Ehm, mužská myšlenka. Stejně jsem neměl, co dělat během víkendu, takže přijedu za ní a možná zažijeme nepoznané. Kurňa, proč mám prasácký choutky? , ozvalo se mi hlavou. Jako na potvoru se mi právě jedna taková představa ukázala v hlavě, když jsem připojoval kabel. Byl jsem z toho trošku mimo, dokud mne kolega neupozornil, že málem to připojím špatně.
,,Promiň." odpověděl jsem a pokračoval jsem v práci. ,,Dobrý, už to máš správně." odvětil mi.  ,,Já jsem nějaký zmatený." okomentoval jsem své chování. Dále jsem se k téhle maličkosti nevyjadřoval. Všechno jinak šlo v pohodě, ovšem odhodlání jet za ní ve mne gradovalo silněji a silněji. Po práci jsem hned vypadl z ubytování a chvátal z Olomouce. Jakmile jsem projížděl v okolí vily, kde Ida pobývala v nájmu, to hned mne posílilo. Do navigace jsem zadal jméno její rodné vsi a vydal jsem se. Kdybych jel z Lůcně, trvala by cesta tři hodiny, ovšem do Virnartu to byla hodinka. Pozorně jsem poslouchal: ,,Jeďte doprava, po dvaceti metrech do leva." a další fráze vyslovené robotím hlasem. Instrukce jsem ještě pozorněji následoval a plnil je. Věřil jsem, že až přijedu za ní, že mi padne kolem krku a bude ráda, že jsem s ní. „Tohle jsem měl udělat už dávno!" řekl jsem si pro sebe. Mohli bychom spolu být dříve a dále a já bych nemusel své myšlenky krotit kvůli faktu, že na první noc brzy. A já tolik po ní žízním, už nevím, kolik let jsem tak... Dobře, Denisi, zkroť hormon, kvůli ní. Kroť se. Jedeš jí pozdravit, strávit s ní víkend, nemůžeš na ní skočit na po týdnu. Pravda, některé páry sexem vztah začínají

Pohled Idy 
Otec byl v hospodě, mamka se výjimečně přidala k němu. Já jsem nešla s nimi, protože jsem neměla na pivo chuť, měla jsem dost práce se svým projektem mimo školu– svým románem. Trávila jsem běžný páteční večer jako v mladých letech, osaměle, oděná v overalu s kapucí se zvířecími oušky a s počítačem. Nechatovala jsem na něm, ani nehrála hry, vybírala jsem vhodnou ukázku do novin, kde pracuji na částečný úvazek. Už se mne hromadil pocit natěšení, až budu mít za sebou bakalářskou zkoušku. Jakou první věc udělám, až budu mít dle otce, člověka s maturitou nízký titul? Jak to oslavím? Opiji se do němoty? To ne. Týden jsem se cigaret ani nedotkla a ani mi to nechybí. Pojedu někam s Denisem? To by nebylo vůbec špatné... Uznala jsem tenhle nápad za geniální, až jsem za něj musela culit. Vypadalo to na klasickou páteční samotu, kdyby nezazvonil domovní zvonek. Lehce jsem znervózněla, neb jsem v téhle věci až moc obezřetná. Otec by to nazval paranoiou. Podívala jsem se sklem mezi dveřmi, kdo to může být, bohužel není z něho to tak zřetelně vidět, kdo to je. Viděla jsem jenom štíhlou mužskou postavu se zrzavými vlasy. ,,No to snad..." měla jsem naděje, že on za mnou přijel. Dveře jsem otevřela a opravdu– byl to můj přítel! ,,...Není možné." dořekla jsem svou myšlenku. ,,Ahoj." koulela jsem podiveně očima. 
,,Ahoj, miláčku." kráčel za mnou on. ,,Stýskalo se mi po tobě." 
,,Ráda tě vidím, ale naši nejsou doma, takže se asi s nimi neseznámíš." odvětila jsem. 
,,To mi nevadí." pronesl jeho hlas. ,,Seznámím se s nimi později, až přijdou."
,,To nevím, kdy se vrátí. Pojď dál." pozvala jsem ho domů. Za dobu, co ho znám nikdy u nás nebyl, proto to byla premiéra. ,,No, vymalováno to bylo před rokem, záchod oddělený od koupelny, koupelna malá, pokoj pro hosty je namísto našeho pokoje, tam spíme s dvojčetem, to přijde ráno, nevím, kde budeš spát ty." pronesla jsem upřímně.
,,U tvého souseda budu, našel jsem si tam rychle ubytování přes jednu appku. Lidé tam nabízejí ubikaci, pokud mají třeba děti na intru nebo prostě možnost, kde přespat." odpověděl, čímž se mi ulevilo. Bude u mne blízko a zároveň nebude stresovat mé rodiče. 
,,To je dobře, ale na snídani můžeš přijít, já se pokusím rodiče nějak ukecat." dodala jsem. ,,A toto je obyvák. Nábytek starší, ale jinak vymalováno a nové židle." pochlubila jsem se. ,,Sedni se, dám ti něco k pití."

Pohled Denise

Mé oči zaujala fotografie dvou malých holčiček pověšená pod hodinami. Jedna holčička na ní dává pusu na líčko té druhé. ,,Jé, to jste vy dvě, když jste byly malé?" pronesl jsem zmámený roztomilostí dívenek. 
,,Jo, tady nám bylo tři, takže to bylo hodně dlouho před našim seznámením." odpověděla pohledem k otevřené lednici. ,,Dáš si víno nebo džus, či kolu?"
,,Kolu, prosím." objednal jsem si. 
,,Co ti tak přeskočilo přijet za mnou?" zeptala se sladce.
,,Bylo mi po tobě šíleně smutno." pronesl jsem trošku žvatlavě, vzal jsem její ruku do své a políbil jí.
,,Mně se taky stýskalo." odpověděla. ,,Ale kvůli tomu si nemusel takhle šílet." 
,,Já jsem to udělal rád." pousmál jsem se. ,,Můžeš mi aspoň ukázat zítra, co je tady nového." 
,,To bych mohla, Milosti." odvětila v žertu. 
,,Tak vidíš, že to dobré přineslo." pohladil jsem jí po tváři. ,,A neboj, s vašima to bude v pohodě. Ty se taky brzy seznámíš s mámou a otčímem a otcem s macechou, pevně jsem přesvědčený, že je očaruješ."
,,No, to nechci." zasmála se nad mými slovy. ,,Byla bych ráda, kdyby mezi námi byly přátelské vztahy, nebo pokud bychom vycházeli slušně."
,,Očaruješ v dobrém smyslu." uklidnil jsem jí. A jak to bylo dále? S nápoji jsme šli do pokoje, co v dětství a v mládí sdílela se sestrou. Zavolala jí její matka, že z okna z hospody viděla k jejich domu přijíždět cizí auto a ptala se, jestli o tom něco neví. ,,Náhodou vím." odvětila ona klidně. ,,Přijel za mnou Denis." Ona zapnula reproduktor a mohl jsem tak k ní promluvit.
,,Dobrý večer, paní Kallinická." pozdravil jsem.
,,Dobrý večer, cože jste se po několika ozval?" ptala se překvapeně. 
,,Zaprvé, ne po několika letech, ale po roce se ona ozvala mne, za druhé, my se spolu znovu bavíme už tři týdny." odpověděl jsem. Matka promluvila k dceři: ,,Že ses nepochlubila."
,,Pochlubím se až na to bude vhodná doba." odpověděla na to Ida. 
,,Pojďte za náma, ať se nenudíte." vyzývala nás paní Kallinická. 
,,Ne, možná později." odvětila Ida, rozloučila se s ní a zavěsila.
,,Tak, mohli bychom na chvíli." snažil jsem se jí přesvědčit. 
,,Tobě se nechce tady být?" podívala na mne nechápavě a lehce koketně. 
,,Neříkám, že se mi tady nelíbí." odpovídal jsem. ,,Jenom, mohl bych poznat tvé rodiče více." 
,,Dobře, chceš poznat naše, nebudu v tom bránit, ale až za chvíli, ju?" podívala se na mne toužebně. Nechápal jsem, co má na mysli, teprve až po vteřinách polibků jsem to pochopil. Stalo se něco, co jsem nečekal– mé odpolední představy se naplnily, po týdnu našeho vztahu. V ten moment jsem si ale nic nevyčítal, užíval jsem si to, že jsem s ní. 

Pohled Idy
Po poprvé holky dělají různé věci. Dávají to na sociální sítě, píšou si o tom s kamarádkou, volají si o tom s mámou. Já jsem o to přišla s někým, koho jsem dlouhá léta vnímala jako kamaráda. Musela jsem se tomu začít hlasitě chechtat. 
,,Čemu se směješ?" hleděl na mne on překvapeně. 
,,Přijde mi vtipné, že jsem právě teď přišla o panenství s kamarádem." odpověděla jsem upřímně. 
,,Jestli si chtěla být panna doživotně..." chtěl se mi nejspíš omluvit, ovšem já jsem ho uklidňovala.
,,No to nechtěla, jsem ráda, že to nebylo horší. A jsem ti vděčná, že si byl mým prvním."  
,,A nezlobíš se, že jsem se nechal unést?" 
,,Kdybych se zlobila, tak bys neležel vedle mne." usmívala jsem se blaženě. 
,,Nikdo není dokonalý, ale ty máš k tomu blízko." udělil mi tenhle kompliment. 
,,A proto mi osud poslal tebe, protože potřebuji vedle sebe správného chlapa." polichotila jsem zase já a políbila ho na čelo. ,,Doufám, že o tobě táta nebude prohlašovat něco nevhodného."
,,No, tak to brzy poznáme." pronesl Denis rozhodnutě, vstal z mojí postele a podal si ze země kalhoty s tričkem. I pohled na něho v trenkách mi přinesl nutnost smíchu. ,,A teď se chechtáš jako čemu?" nasadil přísný hlas žertovně. 
,,Promiň, chlap v trenkách mi pořád přijde k popukání." snažila jsem se obhajovat. ,,V mnohých ohledech jsem napřed, ovšem ve vnímání muže fyzicky jsem pozadu." přiznala jsem si. 
,,To se podá." odpověděl. Všiml si pěkných šatů zavěšených na ramínku. ,,To máš na zítra?" zeptal se spontánně. 
,,Ano, ale klidně si to obleču i teď." pousmála jsem se. Vstala jsem také, abych to na sebe oblékla. Společně jsme pak šli strávit zbytek večera s mými rodiči a já měla příležitost jim Dendu představit jako svého kluka. Naštěstí ho přijali dobře a po čase i já poznala jeho rodinu. Náš vztah tedy dostal šanci na to, aby mohl se úspěšně a krásně vyvíjet.