Šance na štěstí

8.

Komunikace mezi dvojicí
Ida Kallinická: Jsem ráda, že jsme se setkali, děkuji za odpoledne, na které rozhodně nezapomenu.
Denis Hrabátko: Já také jsem rád, že jsem tě viděl. :) (GIF Thank you)

Ida Kallinická: (GIF I am so happy)

Denis Hrabátko: Co bys chtěla vidět v Lůcni příští týden? :)

Ida Kallinická: Tvá nejmilejší místa :) Ale ne žádné stoky kanálů.
Denis Hrabátko: Toho se neboj, Idiko, mně se žádná stoka nikdy nelíbila.
Ida Kallinická: Já vím, jenom lehce škádlím. :)

Pohled Denise
Byl jsem už doma, když jsem si s ní tohle psal. Vzpomínal jsem na kavárnu, park, i ta pizza před mým odjezdem byla dobrá, užíval jsem si pocit nekonečné slasti v ústech a v srdci. Bohužel, tahle chvíle byla přerušená tím, že zazvonil telefon. 
,,Jejda, brácha." okomentoval jsem, když jsem se podíval na displej a tam Matesovo číslo. ,,Čau." ozvalo se, když jsem to zvedl.
,,Copak potřebuješ?" snažil jsem se přijít na důvod zavolání. 
,,No, co budeš dělat v pátek?" zeptal se ostýchavě.
,,Jestli chceš s něčím pomoci, vyber si jiný termín, bratříčku. Mám program." odsekl jsem ho, páč jsem nestál o změnu programu. S Idou jsem se rozloučil teprve před dvěma hodinami a už mi sakra chybí. Kurňa, ta zamilovanost je vážně svině., pomyslel jsem si ironicky.
,,Vážně? Budeš zase koukat na hory a říkat si, že za nima je tvoje životní láska?" dělal si ze mne legraci.
,,Proč ne? A mimochodem," rozhodl jsem se mu vysvětlit důvod mého zaneprázdnění, ,,ta osudová láska přijede do Lůcně. Já jsem byl za ní v Olomouci, teď ona přijede za mnou sem a já šťasten jí uvidím."
,,Tak to kecáš." nevěřil mi bratr. 
,,A co bych kecal?" potvrdil jsem mu. ,,Normálně, sejdeme se, bude to fajn."
,,To věřím. Poslyš, jak daleko spolu jste? Už jste si dali aspoň pusu?" vyzvídal.
,,Ho ho." uklidňoval jsem ho. ,,Přece náš obnovený kontakt není tak dlouhý, abychom se olizovali již na prvním setkání."
,,Jaké olizování? Myslel jsem třeba i tu pusu na tváři."
,,Ani to, i když, že by to bylo prázdné, to se říct nedá. Objali jsme se, ona mi normálně padla kolem krku jako dcera na otce." Tahle slova přinutily bratra do lehké provokace.
,,Jenom takhle rodičovsky? Necítil jsi nějakou naději?"
,,Rodičovsky, špatně jsem to nazval. Byla ráda, že mne vidí a není se čemu divit, víš dobře jak jsme to mezi sebou měli."
,,Měli jste se hodně rádi, ale věřili jste tomu, že jste kámoši a pak se jeden zakoukal do druhého, bla, bla, bla." znal nazpaměť tenhle příběh, otravovalo ho, když jsem mu to musel vyklopit pod vlivem vína nebo upřímnosti. ,,Prosím tě, tak zastavíš se u mne někdy tenhle týden? Potřebuji něco opravit, sám na to nestačím a zítra u táty se mi škemrat nechce." Tak bratrské pomoci se ti zachtělo., pomyslel jsem si pravdu o jeho zavolání. 
,,Hm, to nebude problém." Neměl jsem důvod odmítnout bratrovi pomoc, navíc věděl jsem, že příští týden otec nebude v Lůcni, že se vrátí do Bratislavy za macechou, proto jsem svolil.

Pohled Idy 
Večer jsem si dělala po dlouhé době koupel, oprávněně jsem si za zasloužila. Nějak jsem přece setkání s Denisem musela oslavit a neznala jsem lepší způsob, než pořádným odpočinkem ve vaně s čajem a knížkou Poprvé od Aury Kolářové. 
Za zvuku písně jsem vcházela do klubu, oděná jak by řekla moje babička velmi spoře, dle názoru všech mých kamarádek zatraceně sexy. Mé dlouhé nohy se ještě více prodlužovaly botami na deseticentimetrových podpatcích. Kráčela jsem ladnou chůzí, se zavřeným úsměvem, který jsem ve smíchu otevřela až u baru, kdy ke mne přitančil jeden docela pinknutý borec. Svými tanečními kreacemi, oproti kterým byl Elfeo z telenovely Kámošky a nepřítelkyně úplný Chlopčík mne až moc rozesmíval a já se chechtala úplně neuvěřitelně. Najednou se ale v místnosti objevil Karel, oháknutý celý v černém jako na funus. Jak se sem vůbec dostal? Přestala jsem se smát opilcovy taneční kreaci a hned jsem chvátala za ním. Plná extáze jsem ho přede všema začala žhavě líbat... Hej, proč mi to připomíná mne a Denise, tedy, až na tu líbačku?, ozvalo se mi v hlavě. Pokračovala jsem v četbě a popíjení čaje, za hodinu mi byla vana už studená, tak jsem vylezla ven. Když jsem se sušila, zaznamenala jsem očima v koupelně čtyři přívěšky– kotvu, čtyřlístek, oheň a kapka vody. Na nějaké zábavě jsem je vyhrála a protože jsem tehdy usnula v koupelně ve vaně, věděla jsem hned, že tam zůstanou. Napadla mne věc, že bych na další setkání mohla vytvořit něco vlastnoručně. V pokoji oči mi kmitaly po mých špercích, co jsem si občas, když mne psaní, lidé, samota ani ta nejlepší knížka netěšilo vlastnoručně dělala, konkrétně po pleteném chokeru z mých šestnácti let. Vytvořila jsem ho z šedé a růžové bavlny, co sestra využívala často na svůj koníček našívaní vlasů na staré panenky. Doprostřed jsem dala růžové srdíčko, co jsem dostala v páté třídě ke Dni dětí, dopletla druhou půlku a krásný šperk byl na světě. Podobným způsobem bych mohla vytvořit něco pro Dennyho., ozvalo se mi vnitřním hlasem. Dívala jsem se doma, zda nemám nějaké klubka takových pánských barev, jako třeba černá, tmavé odstíny, modrá a další. Našla jsem jen černé, což mi docela vadilo. Vytočila jsem proto číslo svojí ségry a ptala se, zda nemá vlny na půjčení. 
,,Přijď ke mně zítra, pokecáme, můj starý přinesl z práce pivo, to si můžeš vypít." 
,,Je, skvělé." zaradovala jsem se, jelikož mne na pivo honila chuť. Větší radost jsem ale měla z těch bavln, samozřejmě. 

Druhý den, návštěva u Denisova otce Marka
Seděli jsme u jednoho stolu, taťka, brácha a já, pili jsme kafe a probírali jsme osobní život. Nechtěl jsem zatím Idu vytahovat jako hlavní téma hovoru, ale Mates jí tak začal vytahovat. ,,Denis má v pátek druhé rande." vyklopil ze sebe. Do prdele, že jsem radši nedržel hubu., zalitoval jsem, že jsem mu včera něco řekl.
,,Jo, kdo to je?" zajímal se přirozeně táta. 
,,Id z jižní Moravy." uvedl jsem takhle krátce. 
,,Sid?" nerozuměl jejímu zkrácenému tvaru jména, protože jsem ho vyslovil rychle. 
,,Id, Ida. Ida Kallinická." zkonkretizoval jsem. Chvíli musel on přemýšlet, koho tím myslím, pomohly mu až Matesovy gestikulace symbolizující nos nahoru a hýbání prstem. Na bratra Ida působila přísně a pyšně, proto tak ukazoval. Ovšem na taťku působila velmi mile, jako holka, která měla ve výchově přísnost od matky a otec jí dopřával svobodu. Hodně si dbala na pravidlech a řádu, ale také ráda si rozpouštěla své vlasy a ve větru je nechala plynout. 
,,Jó, Ida, ta Ida." rozvzpomenul si on. ,,Tak tahle..." povzdechl si lehce zmateně, příjemně zmateně. ,,No a jak jste na sebe znovu narazili?"
,,Ona se měla vdávat, její ženich jí ale utekl od oltáře." Tahle informace Matesa rozesmála. 
,,Ženich, který uteče nevěstě!" rozchechtal se hlasitě bratr. ,,To se může stát jen takové pyšné nádheře, jako je ona." Schytal za to výchovný pohlavek od táty. 
,,To, že je pěkná neznamená, že je blbá." odvětil na její obranu. ,,Uznávám, že její upjatost, o které si mi vyprávěl a kterou jsem omylem vypozoroval z jednoho vašeho telefonátu mi přišla na věk náct let až moc brzká." 
,,Tati, ty jsi někdy slyšel náš hovor?" zarazil jsem se nad jeho slovy.
,,No, neviděl jsem jí do tváře, protože si display mobilu, či obrazovku kompu, nebo z čehož's to volal schovával svým tělem, ale slyšel jsem až upjatě: ,,To nejde, naši to nedovolí, vždyť bys měl tady peklo, pokud si myslíš, že u nás přepíš, jsi na omylu. Nemůžeš tady přijet, jsi dospělý, já malý děcko, to přece nemůžeme." Znělo mi to hodně zvláštně u dívky v tak mladém věku. S tím přespáním to bych pochopil, dvacetiletý chlap a puberťačka by spolu nemohli sdílet pokoj, to by nedělalo dobrotu, částečně bych pochopil, kdyby byl problém ti ustlat na gauči nebo na matraci v obýváku, ale že ti vyloženě zakazuje jí navštěvovat, to bylo na silný kafe jako. Ale pokud dobře vím, vy jste se sešli." 
,,Jo, v lednu na její narozeniny, však to bylo bez vědomí jejich rodičů, pak jsem přijel na pouť, to mne poznali, to bylo v pohodě, až na to, že její táta se mne snažil opít, naštěstí se to nepovedlo. Já jsem totiž přijel za ní a ne za jejím otcem." ukončil jsem svou odpověď. 
,,Hlavně, ať ti to dobře dopadne." pomalu téma Ida vypouštěl z konverzace. ,,Dal si jí minule nějakou kytku aspoň?" 
,,Ano, kytku, sladkosti a rtěnku, ona mi dala sušené dobroty a penál. V pátek to bude jiná kytka a pěkná lahev piva."
,,Víno ne?" podivil se bratr, co ujídal jednohubky. 
,,To ona dá možná mně, ona má ráda pivo." vysvětlil jsem.

Pohled Idy 
Sestra měla na půjčení světle modrou bavlnu a bavlnu s třemi barvami– šedá, hnědá a zelená. Právě dva provázky z trojbarevného klubíčka jsem zapletla se svým černým provázkem z mého nalezeného klubíčka. Nepletla jsem pro něho choker, bylo mi jasné, že to nenosí, spíše delší náhrdelník, jako přívěšek jsem vybrala slzu. Přišla mi, že se k němu nejvíce hodí, protože moc na koupání v moři není, takže kotva ne. Čtyřlístek nepůsobil špatně, ale byl vykládaný kamínky, což se mi k němu nehodilo. Oheň se zase nehodil k jeho klidné povaze, k vlasům ano, však věděla jsem, že vtipy, že je liška, drak nebo pán Ohně ho štvou. Kapička, slzička, vlastně je to to samé se mi nejvíce k němu hodilo. A tak jsem si vesele pletla, popíjela skleničku piva, Zorka si pila kafe a mile si se mnou bavila. O seriálu, co jsme spolu sjížděly jako puberťačky, o její nové klientce, její vztahu s přítelem Robem, o tom, zda si nechci nechat udělat skutečnou patku, ale i o mojí schůzce s Denisem. Pokecaly jsme spolu příjemně a já jsem za to ráda, že jsme se nemusely kočkovat a hádat, v dorostenectví naše spory jen kvůli tomu, že se mi někdo líbil, to byla hrůza. Ještě, že to je za námi. Mohla jsem v klidu udělat pěkný dárek pro něho.