Šance na štěstí

Epilog

O třináct let později 

Pohled Denise
Bylo sobotní jarní ráno a já se probudil vedle své milující manželky, s kterou jsem v květnu oslavil dvanácté výročí svatby. Neprobudil jsem se ale samovolně, probudilo mne zalechtání na chodidlo. Ten prst, co mne polechtal patřil našemu synovi Davidovi, desetiletému hnědookému brunetovi, co očima je po mne, však jinak je celý po Idě. Nestál u naší postele sám, vedle sebe měl svou sestru, dvojvaječné dvojče nosící jméno Kristína, ta byla taky tmavovláska, taky oči moje, však kromě rys byla na Idu. ,,Dobré ráno, tati." pozdravil mne syn. Dcera lechtala na nohu Idu a i jí to probudilo. I když už pomalu začínalo dorostenectví klepat na dveře, díky Idiné přísnosti a mé spravedlnosti byli velmi slušní, poctiví, šikovní a samostatní.
,,Dávo..." trošku jsem zamrčel, ,,Kristý, proč ještě nespíte?" 
,,Je sobota a my si chtěli přivstanout." odpověděla Kristínka na mou otázku. ,,Včera jsem si udělali úkoly, které bychom normálně měli na dnešek. Nechcete jít na procházku?"
,,Dobré ráno, děti." pozdravila se s nima. Chytla dceřinu ruku a políbila jí, u syna učinila totéž. ,,Jak se vám spalo?" zajímala se. 
,,Měl jsem šílený sen, kde jsem viděl vás dva lyžovat." odpověděl David. 
,,A co je na lyžování divného? Že by to maminka uměla lépe než já?" pronesl jsem překvapeně. Zatímco já jsem uměl lyžovat tak nějak běžně, Ida to neuměla vůbec. Občas jsem si z ní proto dělal srandu, samozřejmě tak, aby se neurazila. 
,,Ne, bylo divné to, že jste lyžovali v obýváku dědy a babičky Kalliničtích." odpověděl nám kluk. Oba dva jsme si nad tím rozesmáli. ,,Dobré ráno, drahý." pozdravila mne manželka a políbila mne. 
,,Ahoj, miláčku." oplatil jsem pozdrav. ,,Tak co, půjdeme na rodinnou procházku?" zeptal jsem se. ,,Tak jo." odpověděla ona nadšeně. ,,Ale až po obědě, ano? Kristý, Dávo, ukliďte si pokoje, za odměnu bude procházka." pronesla. Syn měl trošku znechucený výraz, ale neprotestoval, dcera to přijala s úsměvem. ,,Jdu udělat snídani. Chcete sladkou, slanou, teplou nebo studenou?" zeptala se žena. David jí nabídl pomoc a odpověděl za všechny: ,,Mami, já ti pomůžu. Uděláme něco s vajíčky, prosím." 
,,Úklidu se ale nevyhneš, Davídku." rozcuchala jeho vlasy. Vstala z postele a šla se synem chystat snídani. Mezitím se probudil v malé postýlce náš nejmladší přírůstek, čtyřměsíční Rudolf. Probudil se smíchem, jako každé ráno. Tím se lišil od jiných stejně starých dětí, které pláčou hladem. ,,Rudi." vstal jsem a vzal ho z postele. On byl celý já, zrzavé vlasy, malý tvar očí, laskavou tvář, no byl to správný Hrabátko!" 
,,Ahoj, smíšku." vzal jsem ho do ruk a choval jsem si ho. 
,,Dobré ráno, lvíčku náš." pozdravila svého bratra Kristína. ,,Pojď sem, bráško." chovala si ona malého Rudiho. 

Pohled Idy

Dcera mi donesla nejmladšího syna, aby ho mohla nakojit, zatímco náš prvorozený dělal snídani. Rudolf, kterému jsme říkali Lvíček kvůli jeho vláskům byl sice náš nejmladší, ale rozhodli jsme se ho vychovávat stejně, pokud by se prokázal nějaký hendikep, učinili bychom, aby žil i s tím plnohodnotný život, ale i tak by se učil k tomu, aby se učil potřebné do školy a pro život a také, aby si vážil toho co má, aby byl skromný, ale aby taky neodmítal příležitosti k úspěchu. Ale na to má ještě Lvíček tři roky, než půjde do školky. Teď si budeme ho užívat jako miminko, i když o něco klidněji, protože dvojčata jsou velká a hlavně, mimi máme teď jedno. ,,Lvíčku, jdu tě nakrmit." řekla jsem. ,,Denisi, dohlídni na Davida, jdu kojit Rudolfa." požádal jsem svého manžela. Sedla jsem si na gauč a dala jsem se do krmení nejmladšího syna, kluci kuchtili a Kika se mnou měla hovor na téma její první láska. ,,Mami, je normální, když jsem se v páté třídě zamilovala až po uši?" 
,,Brouku, já se zakoukala pořádně až v patnácti, nicméně záleží, jestli to on k tobě cítí také." 
,,Myslím si, že ne." pohlédla ona smutně k zemi. 
,,No, tak si užívej sladkou naivitu pohledů nebo rozhovorů, či jaká mezi váma je interakce. Nezkoušej to bez jistoty štěstí jinde, jedno odmítnutí tě může poznamenat na celý život, nicméně však, můžeš to zkusit, pokud se nebojíš slz." Ke svým dětem jsem byla vždycky upřímná, což nebylo pochuti mým prarodičům z otcovy strany, když jsme přijeli na návštěvu. Rodina mého otce dávala dvojčatům najevo, že jsou jejich zlatíčka a přeháněli to. Mně osobně se toto nelíbilo, že za každou blbost dostanou velkodar, vždyť z nich vyrostou posránci. Byla jsem na ně přísná, ale věděli, že nejsem zlá. Uměla jsem jim poskytovat i něžnou náruč a když jsem neměla náladu projevit jim objetí, Denis rád byl tím milým rodičem. Ale i u něj nebyli rozmazlování, byl sice milujicí, ale starostlivý. Líbilo se mi na něm, že to není tak flegmatický, jako muži v mé rodině, že jsme rovnocenní. 
,,Se slzami počítám." měla hrdou tvář dceruška. ,,Za lásku se musí bojovat." Líbilo se mi, že byla odhodlaná být s tím chlapcem stůj co stůj. Toho, že bych mohla být babičkou v třiceti pěti jsem se nebála, věděla jsem, že má Kristína rozum a že ctí zákon stejně jako nás dva své rodiče. Ruka a pusa mne zas tak neděsily. Uvidíme, zda je Štěpán Machalců stejný jako moje první láska v páté třídě., zamyslela jsem se. Šli jsme se pak jako rodina nasnídat, jedli jsme a povídali jsme si dlouho. Deset minut jsme rozebírali prvního syna, další čas dcerušku, mně taky jsme probírali deset minut a manžela také. Rudiho jsme probírali na skrz mezi naše hovory, protože i když to vnímá, nemůže mluvit s náma. Připojuje se ale radostným žvatláním, už ve čtyřech měsících. ,,He, he, hjá. Mjama, ťaťa, Kiki, Davu." Už se pomalu učí naše jména., rozplývala jsem se. Když si ho chová Kristínka, námi nazývaná Kika, je velmi šťastný, když ho má v rukách David, taky je nadšen a dokonce máchá radostně ručičkama. David snědl nejrychleji jídlo, proto on byl pověřen přebalením Lvíčka. ,,Tak pojď, chlape." vzal ho a přebalil ho. On a Kika se oblékli a uklidili si na můj požadavek pokoj. Pokud si někdo myslí, že si Denis válel šunky u televize, tak to vůbec. Protože jsem plnila mateřské povinnosti vzorně, on byl na řadě s vařením. Uvařil naší rodině výborný oběd ve formě cuketové kaše a sójového granulátu. 

Pohled Denise

Šli jsme celá rodina do lesa, malý Rudi byl zašátkovaný. Kristína tam trhala prvosenky a David zase fotografoval. Uvědomoval jsem si, jaké šikovné děti máme, že dokážou žít bez koukání do mobilu, že se umí zabavit. Vážím si Idy za její výchovu našich dětí, za lásku, co mi a jim dává. Jsem vděčný, že jsme spolu do toho neskočili po hlavě, že jsme si počkali, až bude vhodný moment. Miluji jí a miluji naše děti. Jsem nesmírně rád, že jsme využil svou šanci na štěstí a že mohu hrdě prohlásit: ,,Jsem šťastný ve svém životě."