Šance na štěstí

9.

Pohled Denise v den setkání
,,Co jsi nějaký veselý, Hrabě?" ptal se mne kolega, když jsme spolu dělali práci potřebnou pro firmu.
,,Mám dobrou náladu, no." odsekl jsem ho s úsměvem, věděl jsem, že jemu se rozhodně nebudu svěřovat. Věděl jsem, že práce výjimečně skončí v jednu a protože Ida měla přijet ve dvě, měl jsem hodinu na přípravu. Doma jsem pro ní měl kytici jejich oblíbených prvosenek, věděl jsem hned, že je mám vzít, protože je to její nejoblíbenější květina. Dále jsem pořídil bonboniéru a pero její oblíbené značky.  ,,Už se nemohu dočkat." vyslovil jsem omylem nahlas, což jsem poznal tak, že to spolupracovník uslyšel.
,,Čeho se nemůžeš dočkat?" pohlédl na mne nechápavě.
,,Volna." vymluvil jsem se. Nevymluvil jsem se vlastně, řekl jsem pravdu. 

Pohled Idy
Cestu ve vlaku jsem trávila koukáním z okna na plynoucí krajinu. Telefon jsem nezapínala, neb první konverzaci jsem chtěla mít až osobně. Jaké to dneska bude? Dojde k něčemu více, než k objetí? Odváží se mne políbit on nebo to budu já, která přitiskne jeho rty na mé? Či budu spokojená jenom s tím, že mne chytne zase za ruku?, zněly mi hlavou úvahy. Své vlasy jsem měla spletené do dlouhého francouzského copu, co mi přesahoval do půlky zad. Na sebe jsem si dala bílý top s odhalenými rameny a dlouhou červenou sukni. Ladilo mi to s mým pleteným chokerem, na který jsem si navlékla přívěsek ve tvaru červené kamínkové kuličky. Aby toho nebylo málo, dala jsem si na sebe i červený kabátek. Vypadala jsem jako postava ze seriálu Riverdale Cheryl Blossom, tedy, až na barvu vlasů, kůže a očí. Ona byla bledá zrzečka s hnědýma očima, já snědá zelenooká tmavovláska. Hrozně se mi tahle image líbila, myslela jsem si: Snad se budu líbit i Dennymu. 

Denis mě měl čekat na nádraží, což také udělal. Vyšla jsem z vlaku za ním plná energie a nadšení z toho, že ho vidím. Tohle se umocnilo, když jsem u něho byla blízko a on na mne mával kyticí prvosenek. Nezapomněl, že je mám nejradši pro jejich sladkou vůni a krásu!, radovala jsem se. ,,Čau."
,,Ahoj." pozdravili jsme se a objali jsme se. ,,Vypadáš výborně." pochválil můj zevnějšek, k čemuž dodal i políbení na ruku. 
,,Děkuji, tobě to taky sluší." Není to žádný topmodel, ani muž roku, je pěkný svou obyčejností. V ten den byl pěkný tím kabátem, co na sobě měl a hlavně tím štěstím v jeho tváři. 
,,Tak snažil jsem se." odvětil skromně. ,,Tak kam teď, Karkulko?" zažertoval na adresu mého červeného outfitu, rozhodla jsem se mu oplatit vtip. ,,Kamkoliv, jen mě nesněz tak brzy." Pochopil hned, že jsem si dělala srandu ze stejné pohádky, jako on, zasmáli jsme se. A nebyl to jediný důvod k smíchu.

Pohled Denise
Nevěděl jsem v ten moment, zda to bylo schválně, nebo prostě nemohla najít lepší boty, ale stalo se to, že díky botám byla o deset centimetrů vyšší než já. Za normálních okolností jsem já o pěr centimetrů plus mínus vyšší, jenomže Ida mne ve výšce ten den překonala. ,,Teď jsem proti tobě naprostý trpaslík." odfrkl jsem si. 
,,Promiň, chtěla jsem si vzít původně červené baleríny, ale ty se nehodily k postavení ohozu, barevně byly jinak úžasné. Proto tyhle černé mini kozačky, jenomže ty byly na tlustém podpatku." odpověděla se smíchem.
,,Ale sluší." okomentoval jsem pravdou.
,,Děkuji." pousmála se stydlivě. Šli jsme spolu parkem a povídali si. Vzpomněl jsem si na jeden sen, co se mi zdál. ,,Zdálo se mi jednou o tomhle. Byla si se mnou tady provázel jsem tě tímhle parkem. Byl to velmi hezký sen." vyslovil jsem nahlas vzpomínku.
,,Ano. Když si mi ho popisoval, v ten večer jsem byla vyhnána jako malý smrad na kutě. A přitom už jsem uměla usnout a spát sama, byla jsem přece už velká holka." vzpomněla si na tenhle detail, vzpomínku okomentovala vtipně namyšleným tónem hlasu. Mnohdy jsem až moc Idu obdivoval, nicméně to bylo oprávněně. Jedna z věcí, před čím jsem musel takzvaně dát klobouk dolů byla její úžasná paměť na datumy a detaily, z fleku dokázala vyjmenovat datum dne, kdy mi napsala na mou zeď veřejných zpráv otázku, zda budu dále dávat . Na první zmíněné jsem se jí rozhodl přezkoušet. ,,Máš pořád dobrou paměť na data?" 
,,Já bych řekla, že jo. Takže 25. května 2021..." chtěla vyjmenovat den, kdy jsem si všiml její půl rok staré zprávy. 
,,Ano, můj comeback do světa spisovatelů na Wettiepad." znal jsem tohle datum také už zpaměti.
,,Správně." pochválila mne rázně. 
,,1. března 2022." vyslovil jsem tohle datum.
,,Den, kdy jsem vyhlásila přestávku v naší komunikaci kvůli zesílené přípravě na přijímačky. Všední dny jsme spolu nemluvili, komunikovali jsme spolu jen v sobotu večer." odpověděla.
,,No to omezení bylo pro mne celkem brutus." řekl jsem vlastní názor. 
,,Brutus to byl, ale na střední jsem se dostala na první pokus, takže účinek to mělo." uznala. Ve své tváři měla trochu pýchy, nicméně oprávněné. 
,,Ten měsíc a necelé dva týdny jsem odpočítával dny do každé soboty, kdy jsme spolu si psali, volali nebo posílali hlasovky." přiznal jsem se po letech. 
,,Vážně?" otočila se na mne potěšeně a polichoceně. 
,,Ano." potvrdil jsem jí. ,,Celý týden jsem byl jako před našim seznámením–⁠ bez nálady, nevěděl, co s časem. A v sobotu, jako bych ožil." 
,,Ou.... Až tak si to vnímal?" zněl její hlas lehce vyplašeně. 
,,Jop." pokývl jsem souhlasně.

Pohled Idy
Zaskočilo mne, že Denis tak často na mne myslel, když jsem od začátku března 2022 do půlky dubna samého roku s ním omezila komunikaci, lichotilo mi to, nicméně i trochu strašilo. Jsi nějaký hrr, hrr, mladíku., řekla by mu tehdy šestnáctiletá Ida. Ida v mém věku nad tím jen v hlavě mávla rukou a změnila raději téma konverzace. ,,Na to, že je konec února je docela teplo." pronesla jsem.
,,Jo, to je, předčasné jaro. Je to příjemné." odvětil. Po dvouhodinové procházce parkem a následně městem šli jsme pak do restaurace, jenomže ta bohužel byla zavřená, fungovalo jenom výdejové okénko. Vzali jsme si on kebab, já cheeseburger s hranolkami, oba jako nápoj kolu a šli jsme hledat nejbližší lavičku. Nikde nic, žádná lavička. Na prázdném dětském hřišti jsme našli jenom houpačky. ,,Tak si sedneme tam?" nevěřil tomu Denda.
,,Jdi zkontrolovat, zda nám z toho nezmrznou prcky." pověřila jsem ho také pověrčivě. On přiběhl, sáhl si na dřevo obou houpaček, pak ukázal palec nahoru. Věděla jsem hned, že to znamená, že zmrzlé dřevo není. S jídlem jsem za ním přišla a začali jsme jíst. 

Měla jsem obrovský hlad, proto jsem sýráka–⁠ jak já nazývám cheeseburger snědla ani ne do pěti minut. Denda mé jezení komentoval velmi hezky. ,,Papej, Adi, papej, vždyť ty jsi asi neobědvala." Někdy mi řekl Adi, protože jméno Ida je velmi tvrdé a těžko se na něho vymýšlejí přezdívky. Já ráda tohle oslovení používala, bylo mi velmi příjemné. Vystihovalo to mou jemnou stránku povahy.
,,Hm." pokývala jsem souhlasně. ,,To není jen hladem, ale i mlsnou." kousla jsem se znovu do bulky s masem, sýrem, kečupem a okurkou. ,,Mám to dobré, co tvůj kebab?"
,,Luxusní." odvětil spokojeně. ,,Kdyby bylo léto, vzal bych tě na zmrzlinu." 
,,Ty jí žereš celý rok, tak bys mě mohl na pohár." vyslovila jsem poznatek za roky známosti. 
,,To máš pravdu, papám jí celý rok." pousmál se. Drobek mi spadl na bradu. 
,,Adi?" oslovil mne. Pohlédla jsem na něho zvědavě, svými dlaněmi on mne pohladil od čela na tváře až na bradu. ,,Máš tu drobeček, teď už ne." Na jeho nose zase byla omáčka z kebabu, takže jsem využila příležitost také na nevinný dotek. 
,,A ty máš zase flek od omáčky." otřela jsem mu nos kapesníkem. Opět jsme se tiše zasmáli. 

Pohled Denise
Jedli jsme a probírali jsme oblíbená jídla. Uznal jsem za vhodné se jí zeptat na její školu, aby jí konverzace nepřipadala až tak moc osobní a aby se se mnou nenudila. ,,Jak ses dostala na VŠDAL a proč ses rozhodla studovat tuhle školu po žurnalistice?" 
,,Divadlo mne baví, i reportáže mne baví, nicméně psaní bylo pro mne vždy number one, proto jsem se rozhodla pro VŠDAL, na obor Poezie a beletristika, přesně pro mne. Nicméně v rámci studia jsem se opět vrátila částečně k herectví, zkoušíme divadelní adaptace televizních filmů, letos je to To horké léto v Mariánkách, můj oblíbený. Hraji tam Ulriku Lewetzovou, poslední lásku Johanna Wolfganga Goetheho." 
,,Je to hlavní role?" vyzvídal jsem. 
,,Ano, hraji tam po boku zakladatele školy a jejího ředitele, herce a autora libret a scénářů Cyrila Krásného. Musím uznat, že je to velmi inspirující zkušenost." odpověděla. ,,Na škole učí většinou divadelní herci, spisovatelé a scénáristé, ale učitelé, co mají divadlo a psaní jako koníček. Konzervatoř ani DAMU to nenahradí, spíše nahlíží na herectví z jiného soudku, ovšem některým to vyhovuje takhle a já to chápu. Učitelé jsou tam velmi nadšení, zapálení pro učení, což je proti základce úplný rozdíl."
,,Jasně, jasně." pokývl jsem hlavou. ,,A jak je to s titulama? Lze získat nějaký?" 
,,Tak lze získat magistra i bakaláře, klasicky po třech až pěti letech, však pokud má student dobré známky a je iniciativní ve školních aktivitách, může požádat o termín zkoušek i dříve. Tenhle program využívám i já, takže ze mne bude za dva měsíce bakalářka a příští rok mohu být magistra, pokud se na to nevykašlu." 
,,Ten čas vážně rychle letí." pronesl jsem. ,,Před pár dny jsi měla před sebou přijímačky na střední a brzy z tebe dáma s titulem." 
,,Čas je neúprosný, Denínku." 
,,Ach, neříkej mi tak." zdráhal jsem se vůči tomuto oslovení, používal ho totiž Mates jako provokování. 
,,Tak já nebudu." pousmála se Ida. Naše pohledy byly blízko sebe, její dech jemně hladil má ústa, což lákalo mne k ní blíže a blíže. Dal jsem jí vlásek za ucho, ona mne pohladila hřbetem po tváři. Mohli jsme si tak dát první polibek za život, co by byl jinam než na tvář, na dlaň nebo čelo. Mohli, jen mohli. Nestalo se tak, protože se Ida ode mne odtrhla.