Šance na štěstí

3.

Pohled Idy 
Můj zasněný pohled z mého krásného snu, co byl laděný do lehké romantiky se neobešel se bez povšimnutí Mirka s Radkem. Zůstalo to ale jen během u toho povšimnutí, zeptali se mne, zda jsem měla pěkný sen, já řekla, že ano a tím povídání skončilo. Byla jsem ráda, že nebyli nějak extra zvědaví, neb by se mi nechtělo rozebírat Dendu, neznali ho a já jim ho nechtěla představovat ve vyprávění, ne teď. Mirek byl ráno na nákupu, koupil samozřejmě i něco pro mne. Jednalo se konkrétně o vaničku s višňovou zmrzlinou- což je má oblíbená, strýc by si jí sám nikdy nedal, protože nemá rád višně, pokrytou čokoládovým topingem. Na snídani jsme si zalela müsli s mlékem, nakrájela jsem si k tomu ovoce a uvařila čaj. Po snídani jsem neměla chuť na cigaretu. Nechtěla jsem se poflakovat, hoši potřebovali pomoc se zvířaty, tak jsem aspoň nakrmila slepice, vyvenčila Orlanda a vykartáčovala koně. V rádiu hráli mou oblíbenou píseň Holka magor od Lenky Dusilové. Mohla bych napsat Denisovi, jenomže to se mi nechtělo. Dneska ne, dneska je den, kdy potřebuji, aby se chlap ozval jako první. A taky, že se jako první ozval. 

Pohled Denise
Celý den jsem čekal na zprávu od ní, samozřejmě ne celý kompletní den. Mé pocity dneska by se daly vystihnout písní Hledá se žena od Mandrage. Během toho jsem se snažil něco dělat. Šel jsem na procházku, ovšem nějak zvlášť mne to neodtrhlo od nekonečného čekání. Tak nějak jsem si myslel, že se ona ozve jako první, páč před omezením našich kontaktů se to střídalo. Někdy napsala ona, někdy já a to bylo fajn, že inciativa byla na obou stranách. No jasně, iniciativa na obou stranách, i já musím proto něco udělat. Tak já musím být dneska trošku komunikativní., uvědomil jsem si. Napsal jsem jí: Ahoj, Ido. Ona odepsala: Ahoj. 

Konverzace mezi dvojicí
Denis Hrabátko: Jak se máš?
Ida Kallinická: Děkuji za optání, dobře. Byla jsem celý den na čerstvém vzduchu, "otročila jsem." Kecám, kluci potřebovali pomoc se zvířaty, tak jsem aspoň trochu vypomohla a díky tomu se seznámila s dalšími lidmi, co zde pobývají.
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Příjemná byla práce na farmě zvířat?"
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Tož, farma to není, to by zde musely být krávy, slepic více, i prasata by zde musely být, ovšem je to docela rozsáhlý pozemek. Navíc tak trochu součástí historie." 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Co za kousek historie tam je?" 

Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Kousek je zaniklá rotunda, což působí hrozně kouzelně." 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Slast asi pro tvé historické srdíčko, viď?"
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,No to rozhodně, Deni." 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Co chceš dělat zítra?"
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Zřejmě asi vypomůžu zase klukům a ostatním."
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Nejen, že se vyrovnáš se zlomeným srdcem, ale jseš i docela užitečná."

Pohled Idy
Když zazněla tahle hlasovka v obýváku s kuchyní, sotva se můj strýc vrátil z koupelny, začal si dělat vodu na čaj. Jeho zprávu okomentoval slovy: ,,Užitečná jsi, Idko. Který cápek ti tohle řekl?" 
,,Jeden hodný kluk." odvětila jsem stručně. V duchu jsem nebyla ráda za to, že mne "načapal." Dále mne naštvalo, že se až moc začal zajímat. ,,Jaký kluk? Znám ho?"
,,To neznáš. Jmenuje se Denis, znám ho už půl dekády, panečku, to letí tak šíleně." odpověděla jsem mu pravdu. 
,,A jak jste se seznámili?" byl dál zvědavý Radek. 
,,Na netu. Hned jsme si padli vzájemně do řeči." Mému výroku on nerozuměl, vyhodnotil to podivením ve tváři. ,,Překlad, rozuměli jsme si hned po pár větách." 
,,Kolik mu je?" tázal se pořád.
,,Dvacet šest, v červenci mu bude dvacet sedm." byla má odpověď. 
,,Proboha..." zhrozil se strýc. ,,Kolik mu bylo, když jste si začali psát?" 
,,Dvacet, krátce před jeho dvacátými prvními narozeninami jsme se seznámili." odpověděla jsem mu na otázku.
,,To zůstalo jenom u psaní?" zajímal se dále.
,,Nezůstalo. Začali jsme si volat, když mi bylo sedmnáct, potkali jsme se. Oslavili jsme spolu mé narozeniny." zavzpomínala jsem s úsměvem od ucha k uchu. Strýc však měl pořád vyděšenou tvář. Částečně tomu rozumím, protože asi žádnému strýci by nebylo příjemné zjištění, že ta samá neteř, kterou bral jako malou holku na výlety si píše s mužem, co je o rok a něco mladší než on.
,,A vaši o tom věděli?" 
,,Denise znali z mého vyprávění, mamka jednou nakoukla při hovoru, ovšem to, že jsem se s ním slavila sedmnáctiny jsem jim neřekla. Do dnešního dne to úspěšně držím v tajnosti, ani Zorinka to ze mne nedostala. Teprve, když přijel na pouť ho uviděli. Táta se ho snažil opít, naštěstí on si dal jen dvě skleničky vína a to mu stačilo. Byla jsem ráda, že se kvůli tomu, že byl na Moravě, ráji alkoholiků se neopil a že nezapomněl, že jel navštívit mne a ne mého tátu. Včera jsem se mu ozvala po roce poté, co se mi on přestal ozývat."
,,A neozýval se ti proto, že k tobě začal cítit něco více?" Touhle větou mne překvapil, neb mne tohle nikdy nenapadlo. Nenapadlo mne, že by se do malé holky, jako jsem v těch nácti byla mladý muž-  tím myslím jeho mohl zamilovat. Ani platonicky ani vášnivě. Ovšem důvod toho, proč se oddálil, když jsem mu oznámila vztah s Pepou by to mohl teoreticky být., zaznělo mi hlavou. ,,Máš recht, jsem užitečná. Kočky si mne zamilovaly, koníčci také, psi si mne váží a slepic se nebojím.", nahrála jsem hlasovku pro Dendu. 
,,Že spolu radši nesetkáte v realitě." odporovala tahle slova s jeho šokem v obličeji. Radek pak radši odešel za Mirkem, kočky se rozprchly po celém pozemku a oni je museli najít. Já jsem si vzala z mrazáku višňovou zmrzku a do misky jsem si dala další porci. Došla mi mezitím další zpráva od něho. A proč bychom se nemohli sejít?, zamyslela jsem se nad Radkovými slovy

Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Tak to je dobře. Jinak mohu se s něčím podělit?"
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Ano?"
Denis Hrabátko: (Fotografie gramofonu, u kterého má hrnek s kávou. Idu okouzlil více onen hrníček s psí tlapkou, neb jí připomínal časy, kdy chodila do keramiky. Ovšem i ten gramofon si jí získal.) 
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Musím uznat, že ten hrnek je pěkný." 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Dala mi ho sestra, začala chodit do keramiky, takže takový umělecký dar. Ale já jsem se chlubil tím gramofonem." 
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Ty sis ho nakonec pořídil?" 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Nepořídil, ale mám ho. Složili se na něho členové mé rodiny, můj kamarád také trochu přispěl. Dostal jsem ho darem k dvaceti šestinám." 
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Tož, to je velmi pěkný dárek. I ten hrneček si dostal k narozkám?" 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Ne, ten ne. Verča mi ho dala, když jsem jí měl hlídat. Ano, má patnáct, mohla by být už doma sama jako ty, jenomže matka s Leošem, svým mužem jeli do lázní a jsem měl docela vyhovující podmínky. Práci jsem měl do dopoledne, takže jsem se mohl jí věnovat."

Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Co Mates s Verčou, jak se mají?"
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Oba se mají dobře, Mates klasicky někdy provokuje, Verča je pořád rozumná, sociální sítě využívá decentně. Hrozně mi připomíná tebe." 
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Taky si píše s dvacetiletým chlapem jako já v patnácti?" 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Toho chlapa myslíš mne?"
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Ano, myslím tebe."
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Tak o tom nevím, že by si jí někdo našel jako já tebe."
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Třeba tě ségra překvapí." 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Tak doufám, že to bude v pohodě překvápko, že to snesu jako tví rodiče. Mimochodem, jak se mají? Máš pořád se svým tátou takový vztah?"
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Otce vnímám jednou za měsíc, takže v pohodě vztah. Nemůžeme se za jednou za měsíc pohádat, protože si ho s mámou zvu ke mne do bytu na návštěvu. Hodinka pokecu, káva, sladké a hotovo." 
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Jasně, jasně."
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Občas mne otec pozve na pivo a já to občas přijmu.  Hlavně, když jsem byla s Pepou, to mne zval denně. Já to přijala, protože mám až moc ráda pivo."
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Pivo sis oblíbila? To se divím. Prohlašovala si, že se ti alkohol hnusí."
Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Oprava, alkoholismus se mi hnusí. A bohužel, abstinentka se ze mne nestala. I když, žádná top alkoholička také ne, pivo piju jen občas, do měsíce asi pětkrát. A když mám se opít, nepodaří se mi to. Stačí mi jedna sklenka a jsem spokojená."
Denis Hrabátko: Hlasová zpráva: ,,Je dobře, žes nalezla správnou míru pití. Poslyš, nechci tě vyděsit, ale napadá mne, nemáš příští týden volno?"

Ida Kallinická: Hlasová zpráva: ,,Pondělí, středa, čtvrtek nemám, mám přednášky a musím dělat nějaké rozhovory jako novinářka, v Brně navíc mám něco moderovat, ovšem víkend mám volný. Chceš si zavolat?" 
Denis Hrabátko: Ano, to také. Ale spíše bych se chtěl domluvit na setkání.

Pohled Denise:
Je šílené navrhnout holce, kterou jsem rok nekontaktoval setkání. Jako náhodou, příští týden, krom pondělí nemáme co dělat, takže máme volno. No super... Vlastně je to super, mohu si domluvit rande. Vážně jsem to nazval randem? Tak fajn, Dendo Hrabě. Počítej s tím, že ti jen tak ano na tuhle nabídku neřekne, ale zkus to. A když tě odmítne, zkusíš to znova., myslel jsem si. Poslal jsem to jako textovku, protože jako hlasovku jsem se bál. Nevím, jestli mne přijme, nebo ne. A, přišla notifikace. Kouknu se a.... COŽE? Ida odepsala. A chce se sejít! Pane Bože! To je... ÚŽASNÝ! 
,,Wo hou!" dovolil jsem si projevit nahlas emoce. Pro jistotu jsem si její zprávu přečetl nahlas: ,,Ráda se s tebou sejdu. Zítra večer se vrátím na byt na domluvíme se." A u toho byl mrkající smajlík. Tak asi jsem získal šanci a tu nesmím promrhat, spálit, zničit, rozbít... No, prostě to nesmím posrat.