Her magic (FF Harry Potter)

VI.

„Přijde to jen mně, nebo je ta tříhlavá potvora roztomilá?"

-🦁-🦁-♥️-🦁-🦁-

Ani nevíte, jak byla Rose ráda, když zjistila, že Harry neměl žádné potíže. A také byla uchvácená, protože se dostal do famfrpálového týmu. Přestože měli žáci prvních ročníků zakázáno hrát.

Tím pádem byl Harry také nejmladší hráč famfrpálu za poslední století. A aby se Rose přiznala, tak mu to trochu záviděla.

Zbožňovala famfrpál a sama by jednou chtěla být v týmu.

Ale na druhou stranu mu to také přála.

O Harry úspěchu do večera věděl celý hrad. Celé Bradavice si povídali o tom, že se z Harryho Pottera stal nový chytač Nebelverského týmu. Povídali si o tom žáci, učitelé, duchové, obrazy. Prostě každý.

„Chytač? Prváci přece nikdy za kolejní družstva nehrajou. Ty budeš první nejmladší chytač za poslední-" Začal Ron a Harry ho doplnil. „Za celé století, podle McGonagallové."

„Výborně, Harry. Wood nám to zrovna řekl." Ozval se Fred, který se spolu s Georgem objevil u trojice.

„Fred a George za nás taky hrají. Jsou to odrážeči." Chlubila se Rose a vzhlížela ke straším dvojčatům rodiny Weasleyových.

„My se staráme, abys neobdržel moc krvavých šrámů. Nic ti ale nemůžeme slíbit. Famfrpál je tvrdá hra." Řekl George. „Brutální. Ale už léta se při ní nikdo nezabil. Občas někdo zmizí, ale za měsíc nebo dva se znovu objeví." Dodal Fred a Rose protočila očima.

Nemuseli ho strašit. Navíc si byla jistá, že to Harry zvládne úžasně.

Dva chlapci a dívka se od dvojčat oddělili a vyrazili dál i bez nich.

„Jen klid, Harry. Famfrpál je senzační. Nejlepší hra na světě a ty budeš taky senzační." Uklidnil Harryho Ron. „Já jsem ale famfrpál nikdy nehrál." Namítal Harry a nebyl si jistý. Hlavně po tom, co řekli Fred a George.

„Co když se úplně znemožním?" Zeptal se ještě, než se vedle nich objevila Hermiona. „Neboj, neznemožníš se. Máš to totiž dědičné." Ozvala a trojice se na ni zmateně podívala, takže se rozhodla je vzít k vystaveným trofejím.

„Páni. Harry, nikdy si nám neřekl, že tvůj táta byl taky chytač." Řekl Ron, zatímco koukali na jméno vyryté ve zlaté destičce.

„Já... to nevěděl." Řekl. Rose se na něj trochu usmála a položila mu ruku na rameno. Věděla, že byla spousta věcí, co o svých rodičích neví. Vlastně o svém životě nevěděl dost věcí.

Nakonec se trojice rozhodla vrátit se na kolej.

🦁🦁♥️🦁🦁

„Zatraceně, to je strašný. Ví toho o tobě víc, než ty sám." Řekl Ron po cestě. „A kdo ne." Podotkl Harry, než se všichni chytli zábradlí, neboť začaly schody měnit svou polohu

„Co se děje?" Ptal se Harry. ,,Schodiště mění svá místa, vzpomínáš?" Připomněla Rose, než se schody zastavily.

„Pojďte tudy." Pobídl Harry a čtveřice vyrazila k opuštěným dveřím. „Než se ty schody zase začnou hýbat." Dodal Ron za svého nejlepšího kamaráda.

Přiznejme si to, Rose se skutečně nelíbilo místo, na které se dostali. Byla to další dlouhá a temná chodba, chlad se dostával i přes její hábit a kolem byla samá špína, prach i pavučiny.

„Nemáte pocit, že tu nemáme co dělat?" Zeptal se Ron. ,,Opravdu bychom tu neměli být. Tohle je třetí patro. Sem se nesmí." Poukázala Hermiona a Rose se to nelíbilo ještě víc, protože si vzpomněla na slova profesora Brumbála.

Čtveřice se lekla, když se najednou na kamenných podstavcích objevily plameny a osvítily chodbu.

Chtěli se otočit a běžet zpět, jenže jim cestu zkřížila stará kočka. Přesněji Filchova kočka. Což neznamenalo nic dobrého.

„To je Filchova kočka." „Pryč."

A tak se všichni rozběhli dál neznámou chodbou, aby unikli kočce a jejímu majiteli, který byl jistě nedaleko a hlídal hrad.

„Honem! Schováme se do támhle těch dveří." Řekl Harry. Když k nim přiběhli, Harry se je pokusil otevřít, ale k jejich smůle byly zamčené.

„Zamčeno!" Rozčiloval se Harry. ,,Jsme v pytli, to je konec." Řekl Ron vyděšeně a Rose do něj strčila loktem.

„No tak. Uhněte." Rozkázala Hermiona, přišla ke dveřím a namířila na zámek hůlkou. „Alohomora."

Dveře se otevřely a čtveřice okamžitě vběhla do místnosti, kde za sebou zabouchli.

„Alohomora?" Zeptal se potichu Ron. „Kouzla a zaklínadla, kapitola sedmá." Řekla Rose místo Hermiony, protože tohle sama četla.

Navíc si pamatovala tak prosté kouzlo, které mohlo otevřít všechno. Ještě k tomu to bylo velmi jednoduché k zapamatování a také užitečné.

Slyšeli, jak Filch nakonec odešel a trochu se uklidnili.

„Filch je pryč."

„Myslí, že jsou zamčené." Řekl Ron. „Byly zamčené." Řekla Hermiona. „A z dobrého důvodu." Poukázal Harry a všichni se podívali na obrovského černého psa. Ale nebyl to ledajaký pes. Byl to tříhlavý pes.

„Přijde to jen mně, nebo je ta tříhlavá potvora roztomilá?" Zeptala se Rose, jenže hned na to se pes probudil a začal na ně vrčet, takže všichni čtyři vyděšeně vykřikli a běželi pryč do Nebelvírské věže.

„Co je tohle za nápady, držet takovou potvoru zamčenou ve škole?" Nadával naštvaně Ron. „Ty pro oči nevidíš, co? Tys neviděl, na čem stál?" Ptala se Hermiona a Rose zvedla obočí.

On na něčem stál? Přemýšlela.

Neměla čas se dívat na to, co je na zemi. Dívala se na toho obrovského psa, kterého považovala za roztomilého, přestože ji děsil.

„Nedíval jsem se mu na nohy. Mě totiž zaujaly ty jeho hlavy." Bránil se Ron. ,„Možná sis toho nevšimla, ale měl tři." Dodal.

„Stál na padacích dveřích. Nebyl tam náhodou. Něco hlídá." Poukázala Hermiona. „Něco hlídá?" Zeptal se Harry.

„Správně. Tak, když dovolíte, já si du lehnout, než vás napadne další chytrý nápad, jak se nechat zabít. Nebo hůř, vyloučit." Řekla nakonec Hermiona, než vstoupila do jejich pokoje a zavřela za sebou dveře.

Vyloučení je horší, než smrt? Ptala se Rose sama sebe.

„Já raději také půjdu. Dobrou, kluci." Popřála Rose, než také zmizela v pokoji. Parvati a Levandule už spaly, zatímco se Hermiona chystala.

Rose také přistoupila ke své posteli a začala se připravovat ke spánku. Mira vylezla z kapsy a lehla si na polštář, kde čekala na Rose, která byla po chvíli připravená do postele a lehla si.

„Hermiono?" Zeptala se z ničeho nic Rose. „Co?" „Co myslíš, že ten pes hlídal?" „Nevím." Odpověděla pravdivě Hermiona.

„Ale co vím je, že by jsme to měli nechat být, než se někdo z nás zraní." Dodala a Rose přikývla.

Dvě dívky si nakonec popřály dobrou noc, než šly spát, aby mohly další den vstávat.

Přestože Rose věděla, že i kdyby spala deset hodin, tak brzo ráno se jí chtít vstávat nebude. Znala se.