Her magic (FF Harry Potter)

III.

„To je úžasné."

-🦁-🦁-♥️-🦁-🦁-

Rose byla ráda, že hostina konečně začala, protože aby se přiznala, už měla celkem hlad.

I když neměla zas takový hlad, jako třeba Ron, který jedl rovnou dvě kuřecím stehna zároveň a nedokázal přestat jíst.

Rose tím možná byla trochu znechucená, ale nic neříkala. Byla na to zvyklá a věděla, že Ron jen tak své mravy nezmění.

Ale na druhou stranu mu to nemohla ani vyčítat. Vždyť to jídlo bylo vynikající. 

„Ty, Percy, kdo je ten, co se baví s profesorem Quirrellem?" Zeptal se Harry během večeře. „To je profesor Snape. Ředitel Zmijozelské koleje." Odpověděl Percy. 

„Co učí?" Ptal se Harry dál. „Lektvary. Ale rád by učil obranu proti černé magii. Už léta usiluje o Quirrelovo místo." Odpověděl znovu Percy a pokračoval v jídle. 

Rose a pár dalších trochu povyskočilo, když Ron z ničeho nic vykřikl a uprostřed stolu se objevila hlava ducha. 

,,Ahoj, zdravím vás. Vítejte v Nebelvíru." Přivítal je duch, než do síně začali skrz zdi, strop a podlahu přilétat další. 

To vůbec není děsivé. Pomyslela si Rose ironicky.

„Dobrý den, Nicholasi. Jaké bylo léto?" Zeptal se Percy. „Otřesné. Opět zamítli mou žádost o účast na bezhlavém honu." Stěžoval si Nicholas viditelně uražený, než začal odlétat pryč, jenže se znovu otočil, když Ron promluvil.

„Já vím, kdo jste. Skoro bezhlavý Nik." Řekl. „Raději rytíř Nicholas, když dovolíte." 

„Skoro bezhlavý? Jak skoro bezhlavý?" Ptala se Hermiona. „Takhle." Řekl Nikolas, než vzal svou hlavu, která na jeho krku držela tak tak. 

Skutečně to bylo nechutné, když svou hlavu téměř oddělil od svého těla. 

Rose byla popravdě ráda, když ji a celý první ročník Percy nakonec začal odvádět do koleje Nebelvíru a zároveň jim ukazoval hrad a cestu, aby se neztratili. 

Začala být unavená a chtěla do své nové postele. 

„Nebelvírští, pojďte za mnou. Držte se pohromadě." Řekl Percy, zatímco stoupali po schodech. 

„Tohle je nejkratší cesta k vašim ložnicím. Dávejte ale pozor na schodiště. Hrozně rádo se mění." Varoval je Percy. 

Podle Rose byl celý hrad spíše labyrint a smrtelná past, když se tak rozhlížela kolem sebe. Ale na druhou stranu tím byla fascinována.

Nakonec došli před obraz baculaté ženy v dlouhých růžových šatech.

„Znáte heslo?" Zeptala se žena a Rose se na obraz vyjeveně podívala. Fajn, tohle nečekala. Možná slyšela spoustu příběhů od svých bratrů, ale nikdy se nezmínili, že vchod do Nebelvírské věže byl střežen mluvícím obrazem. 

Na druhou stranu, co čekat. Hrad byl plný mluvících a hýbajících se obrazů.

„Caput draconis." Odpověděl Percy a hned na to se vchod otevřel. 

„Následujte mě, prosím. Nezůstávejte pozadu. Pospěšte si. Všichni sem." Řekl Percy a zavedl je do společenské místnosti, která byla laděna samozřejmě do červené a zlaté barvy. 

„Vítejte v Nebelvírské hale. Chlapecké ložnice jsou po schodech nahoru do leva. Dívky tamtéž, ale do prava. Zavazadla najdete nahoře. Už je tam donesli." Oznámil jim Percy a každý vyrazil nahoru. 

Rose se koukala na jména napsaná na dveřích a hledala svůj pokoj. 

Nakonec své jméno uviděla. I když nebylo jediné na dveřích. Byly tam i další tři jména jiných dívek. A Rose byla ráda, že aspoň jedno poznala.  

~Rose Weasleyová
~Hermiona Grangerová
~Levandule Brownová 
~Parvati Patilová 

Rose se podívala na Hermionu, která se postavila vedle ní, než se trochu usmála a vstoupila do svého nového pokoje. 

Byly tam čtyři postele s nebesy a každá postel měla vedle sebe noční stolek. Potom tam byly čtyři skříně a čtyři stoly. A pokoj byl zase zbarvený do červené a žluté. 

Rose se usmála, než přiběhla k posteli, u které ležel její kufr a skočila na ni. Zatímco Mira vylezla z kapsy A okamžitě si lehla na polštář.

,,To je úžasné." Řekla si pro sebe Rose, než se posadila a podívala se na Hermionu, která se opatrně posadila na svou postel.

„Jsi dcera mudlů, že?" Ozvala se Rose a samozřejmě to poznala.

Dívka nebyla jako ostatní a bylo vidět, že chtěla být připravená na něco, o čem byla jistě přesvědčená, že byla pouhá fikce, že kouzla neexistovala. Dokud nedostala dopis a nebyla poslána do školy pro kouzelníky a čarodějky.

„Ano." Přiznala trochu stydlivě Hermiona. Rose ji poprvé slyšela tak "zranitelnou", zatím byla sebevědomá a snažila se ukázat, že tam zapadá.

Rose vstala ze své postele a šla si sednout k Hermioně, kterou vzala za ruku a povzbudivě ji stiskla.

„Neboj, to bude dobrý a rychle si na to zvykneš. Navíc máš teď mě a já tu pro tebe už budu vždy, když budeš potřebovat." Uklidnila ji Rose a usmála se.

Chtěla, aby se Hermiona cítila aspoň trochu vítaná v prostředí, které pro ni nebylo normální a bylo pro ni nové. Bylo jasné, že pro kouzelníky a čarodějky, které se narodili mudlům to bylo těžší.

Zatímco Rose vyrůstala mezi kouzly a kouzelníky, Hermiona vyrůstala v obyčejném světě s mudly.

🦁🦁♥️🦁🦁

Trochu kratší, ale na druhou stranu už jsem nevěděla, co mám do této kapitoly ještě nacpat.

Ale přísahám, že další bude delší.