Známe příběh Harryho, Rona a Hermiony.
Ale známe příběh Rose?
Co když nebyli pouze tři, ale čtyři?
Společně prožívali dobrodružství a nebezpečí, které na ně číhalo v Bradavicích.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„No právě. Vždy se drží potíží."
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Rose byla nedočkavá. Celé prázdniny vyčkávala, těšila se a nemohla se dočkat, až se vrátí do školy. Její druhý domov.
Samozřejmě jí budou chybět její rodiče a tentokrát jí bude líto jejich matky, protože tam bude praktiky sama, když oni budou v Bradavicích a Arthur na ministerstvu, ale věděla, že to zvládne. Pravděpodobně si od nich spíš odpočine.
Jako minulý rok, i tento byl ráno v domě Weasleyových chaos a Rose to s úsměvem pozorovala už připravená na odchod. Každý běhal kolem ní a Molly křičela na své děti, jestli jsou sbalené a připravené do Bradavic.
Jakmile byli hotovi, všichni co nejrychleji vyrazili na nástupiště, aby stihli vlak.
Probíhali nástupištěm a kolem lidí a snažili se co nejdříve dostat k nástupišti 9 ¾. Vlak jim nesměl ujet. Kdyby se tak stalo, pravděpodobně by museli najít jiný způsob dopravy.
„10:58. Pojďte." Popoháněl Arthur. „Vlak za chvíli odjíždí." Upozornila Molly.
„Frede, Percy, Georgy, běžte." Řekl Arthur nejstarším synům, kteří se rozběhli proti přepážce a proběhli skrz. „Rose, vezmi svou sestru." Pokračoval a Rose přikývla, než vzala Ginny za ruku a spolu s ní se rozběhla proti zdi.
Na druhé straně se zastavili a počkali na rodiče.
„Pojď, najdeme ti místo. Honem." Pobídla Molly svou nejmladší.
„Rose, ujmi se své sestry." Řekl Arthur. „Rozkaz, tati." Přikývla Rose a jakmile odnesli kufry, táhla Ginny do vlaku, aby mohla najít Hermionu.
Táhla ji vlakem kolem plných kupé a hledala dívku s vlasy jako hříva lva.
Rose se usmála, když ji uviděla v otevřeném kupé. Okamžitě vtrhla dovnitř a zatáhla tam zároveň svou sestru, která byla trochu překvapená a zaskočená.
„Mio!" Vykřikla Rose a skočila na svou nejlepší kamarádku, která překvapeně vyjekla, protože nečekala energickou Rose. Ale téměř hned ji objala nazpět a pozdravila, přestože ji viděla minulý den v Příčné ulici. „Rose." Oplatila nadšeně Hermiona.
„Tak ráda tě zase vidím. Nemůžu uvěřit, že spolu strávíme další rok." Řekla Rose, když se posadila naproti Hermioně a Ginny vedle ní. „Já taky ne. A všechny ty hodiny, které budeme mít. Už se nemůžu dočkat." Přidala se Hermiona, zatímco tam Ginny rozpačitě seděla.
„Nestyď se, Ginny. Přidej se k nám." Pobídla Rose svou sestru.
Chvíli to trvalo, ale i třetí dívka se nakonec rozpovídala a všechny tři si povídaly po celou cestu.
V jednu chvíli byla Rose trochu zmatená, když slyšela neustálé houkání vlaku, ale pravděpodobné nějaký malý problém, který se vyřešil.
Vůbec ji nenapadlo, že by mohli Ron a Harry chybět, když se za celou cestu vlakem neukázali, že vůbec nenastoupili do vlaku. Myslela si, že si prostě sedli s přáteli, a potom na ně zapomněla.
Nakonec dorazili do Prasinek, kde už čekal Hagrid na první ročníky a na druhý a výš čekaly kočáry.
„Rose! Rose!"
Rose otočila hlavu a podívala se na tři chlapce, kteří šli k ní.
„Co se děje?" Zeptala se. „Nevíš, jde jsou Harry a Ron?" Zeptal se Seamus. Rose se trochu zamračila a rozhlédla se po nástupišti. „Nebyli s vámi?" Zeptala se zmateně a zároveň ustaraně. „Celou cestu se ani neukázali." Řekl Neville.
A tentokrát už Rose dostala strach o svého bratra a nejlepšího přítele. Nevěděla kde byli, ale snad dorazili s nimi. A to v bezpečí. Myslela si, že nástupištěm proběhli hned za ostatními sourozenci a rodiči. Nástupiště se jim přece nemohlo jen tak uzavřít.
Prozatím to ovšem nechala být a doufala, že se sejdou při večeři, že nakonec byli někde ve vlaku. Jen se usadili sami.
Velká síň se plnila, studenti si sedali na svá místa, ke svým kolejím, ale dva chlapci nikde. Neustále se rozhlížela a snažila se je najít, ale nic.
„Ukáží se, uvidíš." Řekla Hermiona a položila Rose ruku na rameno. „Doufám. Přece nemohli propásnout vlak. Byli s námi." Řekla Rose ustaraně. „Znáš je. Vždy se drží potíží. Ale budou v pořádku." Uklidňovala Hermiona dál. „No právě. Vždy se drží potíží."
Jakmile se každý usadil, vešla dovnitř profesorka McGonagallová s prvními ročníky a začalo třídění do kolejí. Po rozdělení začal zdlouhavý proslov ředitele Brumbála. A nakonec večeře Ale dvojice se stále neukázala.
Rozhodně to nepomohlo jejím obavám.
~💛°❤️~🦁~❤️°💛~
Vím, hodně krátké, ale po dlouhé době jsem slíbila nějakou kapitolu, tak tady je. Nevím, kdy se dostanu k dalším příběhům, protože budu další týden v práci a poté budu mít dva týdny volna, tak uvidím.
