Jen lži

Dveře ven

[Lee]

Jeho ruku stáhla jiná. Jamesova. Až teprve teď, co jsem uviděla jeho ruku na Reyovi rameni, jsem si všimla, že má kožené rukavice.

Velkou silou ho otočil čelem k sobě a dal mu pěstí. Začali se prát. Samozřejmě všímaví hosté to nenechali být a začali je povzbuzovat. Avšak i přesto vše jsem viděla, jak někdo vytáhl z kapsy mobil a zavolal policii.

Z tohohle budu mít sakra problém. Rychle jsem obešla bar. Šla jsem k Jamesovi a zatáhla ho za ruku. Což byla velká chyba. Poodkryla jsem mu kuženou rukavici a uviděla velký lesk. Měl železnou ruku.

Nevím zda si toho v tom mžiku všiml i někdo jiný, protože hned co to zaregistroval, si jí opět pořádně nasadil. Tím se nesoustředil a já měla možnost ho odtrhnout od Reye.

Ten ovšem s údery neskončil a díky vyměně pozic s Jamesem mě praštil. Hned po pocitu bolesti jsem se otočila k Rey a dala mu tou největší silou co jsem v sobě našla pěstí.

Trochu zavrávoral. Jen stál a koukal na mě. Než si stihl někdo všimnou toho co se správě stalo, upřeli všichni  pohled ven z okna. Všechny pohltila záře policejních světel.

Otočila jsem se zpět na Jamese. Nevím zda to byl správný odhad, ale viděla jsem mu v očích strach a nejistotu. Popadl mě za ruku a zašeptal do ucha.
"Máte tu zadní východ?" Přitom, jako ostatní, koukal ven z okna.

Přesto, že jsem nevěděla proč se ptá zrovna na tohle, jsem řekla. "Jo."
"Fajn. Kde?" Podívala jsem se mu do jeho vážně nádherně modrých oči. Ať už měl jakýkoliv problém s policií, chtěla jsem mu pomoct.

"Pojď za mnou." Rychle jsem se otočila a James šel za mnou. Prošli jsme dveřmi za barem s nápisem pouze pro zaměstnance. Šli jsme podlouhlou chodbou s mnoha dveřmi. Až na konci byly ty, které tak potřeboval.

Otevřela jsem je, vyšla ven a podívala se jestli tam někdo nestojí. Nikdo tam nebyl, tak jsem uhla a James prošel okolo mě. "Díky." Řekl a rychle zmizel mezi uličkami Washingtnu. Chvíli jsem se ještě dívala směrem kterým před chvílí odešel a šla zase zpět do baru.

Když jsem otevřela dveře za barem a vešla dovnitř policie už vycházela ze dveří. Rychle jsem se postavila za bar, jako bych tam stála celou dobu. To mi ovšem nevyšlo. Hned co si mě všiml Rey na mě zařval. "Pomohla si mu utéct co."
"Dovol mi připomenout že je deset hodin. Zavíráme." Řekla jsem trochu povýšeným hlasem.

Jen si mě změřil pohledem a šel ke dveřím. V nich se ještě zastavil a dodal. "To si s tebou ještě vyřídím a hlavně s ním." Odešel.