Jen lži

Útěcha ve sklence whisky

O rok později

[Lee]

"Pay můžeš to odnést."
"Jistě." Řekla a odnesla tác plný panáků ke stolu plný lidí.

Nalila jsem si whisky s ledem. Což bych správně neměla, ale teď vlastně můžu.

Za poslední rok se toho dost změnilo. Tenhle bar už mi nějakou dobu patří díky Tonymu. Říkala jsem mu ať to nedělá, ale i tak jsem mu vděčná. Každý čtvrtek sem zajde na mé velice dobré martini. Ostatně jako dnes.

Vešel dovnitř a sedl si na barvou židli.
"Tak co to bude dnes."
"Dal bych si jedno martini." Usmál se a já taky. "Jistě." Řekla jsem a začala chystat jeho obvyklí nápoj.

Martini jsem položila před něj. "Lee?"
"Jo." Řekla jsem aniž bych mu věnovala pohled a dělala další drink pro ženu vedle. "Asi bys měla něco vědět."

Zněl dost vážně. Skleničku jsem podala ženě, která mi poděkovala a odešla si sednout jinam. "Co bych měla vědět." Řekla jsem, opřela se o pult vedle Tonyho a upyla ze své sklenice whisky." Jde o Barnese."
"Aha." Řekla jsem překvapeně, ale zároveň jsem se snažila abych zněla, že mě to v celku nezajímá.

"Našli jsme toho muže, který v Barnesovi probudil winter solidera."
"Ještě něco." Řekla jsem na oko nezajímavě a kroužila sklenkou v ruce, aby se rozpuštěný led smýchal se zbytkem whisky. "Zjistili jsme že ten výbuch..." Na chvíli se odmlčel a tím upoutal mou pozornost.

Visela jsem na každém slovu, které následně řekl. "...měl na svědomí taky on." Napil se ze svého martini a snažil se vyhnout mým očím. Nemohla jsem uvěřit tomu co právě řekl. Opřela jsem se o zeď zamnou a napila se ze sklenky. Jen jsem tupě zírala před sebe.

Celou tu dobu jsem ho odsuzovala za něco co neudělal a snažila se vytěsnit všechny vzpomínky na něj.

Zpět za bar se vrátila Pay a nejspíš si všimla mého prázdného výrazu. "Stalo se něco?" Zeptala se, když pokládala prázdný tác na pult. Ani jeden z nás nic neřekl. Neoptěžovala jsem se otočit hlavu na Tonyho a zeptala se na otázku, která mi proběhla hlavou. "Jak dlouho?"
"Jak dlouho co?"
"Jak dlouho si to věděl."
"Lee...já."
"Jak dlouho!" Řekla jsem už trochu zvýšeným hlasem.
"Když jsme zjistili kdo byl ten muž, zjistili jsme i kde se zdržoval. Byl v nějakém motelu. Ve vaně jeho pokoje jsme našli mrtvého muže. Byl to nějaký německý plastický chirurg. Spolu s ním jsme našli odřízlý obličej. Vypadal...vypadal jako Barmesův. Byly to asi dva týdny po tom co Barnes zmizel."

"Cože." Otočila jsem se na něj. Mé oči se začali plnit slzami. Naštvaně a podvedeně jsem ho propalovala pohledem. "Lee. Nemohl jsem ti to říct dřív."
"Jistě." Řekla jsem surově a dopila poslední lok whisky.

Vzala jsem do ruky flašku whisky. Neoptěžovala jsem se nalít ji do sklenky, ale napila jsem se rovnou z ní. "Hej. Hej to stačí." Řekla Pay a flašku mi odtrhla od úst.

Držela jsem se, aby mi nestekla ani jedna slza po tváři. "Nevěděl jsem, že ti na něm tak záleželo." Řekl najednou Tony a díval se mi do očí, jako by mě tím chtěl utěšit. "Chtěla jsem na něj zapomenout. S myšlenkou, že jsem milovala bezcitného vraha, se žilo dost těžko." Řekla jsem a ironicky se pousmála.