Jen lži

Na stopě

[Steve]

Zaznělo bzučení a já zatlačil na dveře. Vešel jsem a uviděl schodiště. Hned vedle byli dveře ve kterých stála postarší žena. Pochopil jsem, že mám jít za ní. Vešel jsem do jejího bytu. Celou dobu se na mě usmívala. Popošel jsem ke kuchyni. "Dáte si kafe?" Zeptala se. Přišlo mi neslušné odmítnou. "Ano děkuji." Posadil jsem se na židli.

Káva byla hotová a žena se posadila naproti mně. "Proč jste vlastně přišel."
"Chtěl bych se na něco zeptat ohledně Lee."
"Má snad nějaký problém?"
"To ani ne. Jen... řekněte mi o ní něco." Upil jsem trochu kávy. "No. Je zodpovědná. Vždy platí nájem včas. A amm...pracuje v baru. Chodí tam skoro každý den." Konečně něco co by mi mohlo pomoct najít Buckyho.

"Víte jak se jmenuje?"
"To nevím." Mé nadšení z nové informace rychle opadlo. Barů ve Washingtonu je dost. "Ale..." Řekla najednou. "Není daleko. Většinou chodí do práce pěšky." To není přesně to co jsem chtěl, ale i to postačí. Začal jsem se zvedat ze židle. "Nezůstanete déle. Upekla jsem koláč."
"Ne děkuji. Už musím jít."

Odešel jsem z domu. Bylo už trochu pozdě, proto jsem si řekl, že se po baru ve kterém pracuje Lee porozhlednu až zítra.

[Lee]

Ze čtení chytrých a zajímavích článku po ty nesrozumitelné a trapné mě vyrušil zvuk zvonku. Šla jsem ke dveřím. Přišlo mi zbytečné k momentální situaci se nejdřív kouknout kdo tam je, a tak jsem rovnou otevřela. "Pay. Co tady děláš?" Řekla jsem šťastně a zároveň trochu zmateně. "Musíme si promluvit. Hned."
"Tak dobře." Pustila jsem ji dál a zavřela dveře.

"O co jde?"
"O něj." Na stůl hodila dnešní výtisk washingtonských novin. Vzala jsem je do ruky a podívala se na úvodní stranu.

Winter solider spatřen v ulicích Washingtonu.

Na fotce byl James. Podívala jsem se na Pay. "Kde si to vzala?"
"Tebe neděsí že tě mohl zabít? Nás všechny?"
"Já..."
"Je to šok já vím. Naštěstí ti nic není. Raději si vyměň zámek a..."
"Pay."
"...a taky bys raději měla..."
"Pay."
"Jo?"
"Věděla jsem to." Nevěřícně a vyděšeně se na mě podívala. "Ty si věděla, že je Bucky Winter solider a nic si neřekla!"

"Je to trochu složitější."
"Lee tobě snad přeskočilo!"
"Nechceš si raději sednout. Naliju ti trochu vína a vše ti vysvětlím. Co ty na to."
"To bych ti radila." Sedla si na barvou židli. Nalila jsem ji víno i sobě a opřela o kuchyňskou linku.

"Tak mluv." Z hluboka jsem se nadechla. Řekla jsem ji vše co jsem mohla. Jak se popral s Reyem, že jsme spolu spali to že tu byl Kapitan amerika a že je Amberous agent S.H.I.E.L.Du.

"Bože Lee do čeho ses to zase zapletla."
"Já vím."
"Co když se v něm ten Winter solider probudí."
"To se nestane." Doufala jsem že ne.
"Co teď budeš dělat? "
"To nevím."
"Lee. Nech to být dokud můžeš."
"To nemůžu."
"Proč ne?" Jen jsem se na ní podívala a nejspíš z mého pohledu vše pochopila.

"Lee neříkej mi že..."
"Jsem se zamilovala. Jo."
"Lee. Bože proč vždy ty máš tak hrozný vkus." Obě jsme se zasmáli a tím trochu odlechčili situaci.