Jen lži

Winter solider

[Lee]

Konečně konec směny. Dopila jsem whisky, která začala celý tenhle zmatek, šla ke své skřínce, otevřela ji, převlékla se, popadla klíče a vyšla ven. Rozhlédla jsem se okolo sebe jestli tam náhodně nestojí Rey a zamkla.

Nebydlela jsem zas tak daleko od baru, a tak jsem se prošla večerními ulicemi Washingtonu. V noci vypadají o něco lépe než ve dne. Člověk si tolik nevšímá toho co je ve skutečnosti okolo něho. Když jsem došla před barák, ve kterém byl můj byt v pronájmu, vešla jsem dovnitř. Není to bytovka spíš menší dům s třemi byty. Můj, Amberouse a paní Warlsové. Paní Warlsová je majitelka domu. Milá paní okolo padesáti let.

Šla jsem po schodech nahoru do mého bytu, když mě nejadnou zastavila paní Warlsová. "Lee. Přišla ti pošta."
"Děkuju." Řekla jsem postarší paní a usmála se na ní, když jsem od ní přebírala obálky. Odemkla jsem dveře od svého bytu a vešla dovnitř. Sundala jsem si svůj kabát, pověsila na věšák a přesunula se do kuchyně.

Nejsem alkoholička, ale sklenkou vína nepohrdnu. Proto jsem vzala víno, které jsem našla v lednici a nalila ho do sklenky určené pro pití tohoto nápoje. Vzala jsem obálky, které mi před chvílí dala paní Warlsová a sedla si k ostrůvku v kuchyni s barovou židlí. Sklenku jsem položila na stůl a postupně se začala probírat všemi dopisy, které byli ve většině případů jen nepodstatné stvrzenky o zaplacení účtu.

Upila jsem trochu vína a přisunula si k sobě notebook. Moje každovečerní rutyna je přečíst si co se děje nového ve světě. Nic zajímavého tam nebylo, proto jsem posouvala dál a dál a dál a dál, až jsem dojela na jedny z posledních článků.

Stále se v ulicích Washingtonu hledá muž známí jako Winter solider. Má hnědé vlasy po ramena, modré oči a jednu specifickou věc. Ruku z Vibrania. Pokod jste ho někde zahlédli volejte policii a nepokoušejte se ho zpacifikovat sami.

Aniž bych rozklikla odkaz fotky s Winter soliderem jsem věděla kdo na ní bude. Přesto mi něco říkalo že bych se měla ujistit, jestli je to opravdu on. Pomalu jsem sjela myší na odkaz. Opět jsem uviděla jeho blankytně modré oči, avšak zdáli se bez jiskry, kterou jsem v nich viděla dnes.

Po chvíli mi vše dávalo smysl. Proč byl nervózní z policie a proč měl tak velký zájem o zadní východ. Popisují ho jako velmi nebezpečného člověka, ale nepůsobil jako ten za koho ho v tomto článku uvádějí.

Rozhodně jsem neměla v plánu ho udat nebo se vůbec v téhle celé situaci nějak angažovat, ale chtěla jsem ho ještě vidět. Pro mou neuzpokojenou touhu po tom zjistit co je vlastně zač, jsem si ho prostě musela vyhladat. Zadala jsem Winter solider a hned mi vyjely tuny článků. Rozklikla jsem první a začala číst.

Po velice dlouhém čtení a předjíždění ze článku na článek jsem se dozvěděla, že je to bývalí voják z léta 1940. V tu chvíli jsem pochopila jaho naražku na to, že není mladý a musela se zasmát. Dále co jsem zjistila bylo, že byl zatknut nějakou organizací jménem Hydra. Byl to zabiják bez citu a emocí. Když se mu podařilo procitnout, díky jeho kamarádovi z války Stevu Rogersovi, jedním z členů Avengers, je od té doby hledán policií a mně do nedlouho neznámou organizací S.H.I.L.E.D. .

Zaklapla jsem notebook, šla do koupelny, dala si sprchu, oblékla si pohodlné pyžamo a lehla do postele. Netrvalo to dlouho a již jsem nebyla při smyslech.