Alibi

349 18 1
                                    

[Lee]

"Co vás přesvědčí o opaku."
"Důkaz že s tím nemáš nic společného."
"Jaký důkaz."
"Že si v době výbuchu byla jinde."
Zamyslela jsem se. "Byla...byla jsem se Stevem Rogersem." Řekla jsem. Snažil se schovat své překvapení, i když mu to nešlo. "Dobře. Zeptám se ho."
"Takže mohu jít."
"Ano ale..."
"Ale?"
"Musíš zůstat v této budově. Dokut se vše nevyřeší."
"Ale já musím zpět do baru."
"Je mi líto. Ale můžu ti tu dobu co tu budeš zpříjemnit."

Nadzvedla jsem jedno obočí. "Myslel jsem, že vláda si tu z nějakého důvodu ve vestibulu udělala bar. Můžeš mi předvést to tvé martiny."
Pousmála jsem se. "Lepší jste neměl."

Vešli jsme do výtahu a jeli do nejvyššího patra. Řekla bych, podle toho, že Tony zmáčkl poslední tlačítko.

Následovala jsem ho až k nasvícenému barovému pultu. Za ním byli vyskládané flašky nejdražšího alkoholu, které by jste ve Washingtonu našli. Tony si sedl na jednu z barovich židli. Rukou naznačil že mohu jít za bar.

Vzala jsem sklenku na martini. Smíchála jsem alkohol potřebný k tomuto drinku. Citronovou kůrou jsem ozdobyla nápoj. Na kusu ubrousku jsem Tonymu podala skleničku. Na nic nečekal a lehce se napil. "Páni."
Pousmála jsem se a nalila si do skleničky s ledem trochu whisky.

"Jak tě vlastně napadlo dělat v baru."
Napila jsem se ze sklenky. "Řekla bych, že kvůli ironii toho, že moji rodiče nesnášeli alkohol a vše co ho s ním spojuje. A můj vzat s nimi se časem dost zhoršil, a pak mě napadlo zkusit něco co mi celý život odpírali. A skončila jsem jako barmanka." Napila jsem se a všimla si, jak mě Tony sleduje zvláštním pohledem.

"Můj vztah s rodiči taky nebyl nejlepší."
"Ne všichni mají štěstí."
Usmál se a nadzvedl svou sklenku. "Tak na štěstí." Nadzvedl jsem svou sklenku. "Na štěstí." Oba jsme se napili.

Najednou jsem uslyšela výstřel a Tony nejspíš taky. Rychle se zvedl a šel ke mě. Pod pultem vytáhl pistol. "Umíš s tím?"
"Žiji v Americe. Se zbraní tu umí i sedmileté dítě." Vzala jsem si ji z jeho ruky. Překvapeně se na mě podíval. Nevím jak, ale se svých hodinek udělal jakousi rukavici.

Zazněl zvuk výtahu. Otevřeli se dveře a z nich vypadl mrtví muž. No doprdele. Řekla jsem si v hlavě. Tohle ale nebylo vše z výtahu vyšel...James.

Jen lžiKde žijí příběhy. Začni objevovat