Jen lži

Ruka v kožené rukavici

[Lee]

Své rty odtáhl od těch mých, ale stále měl položené ruce na mých tvářích. Oba jsme se zasmáli nad touhle absurdní situací, ve které jsem se ocitli. "Je pozdě. Už bys měl asi jít." Jen lehce přikývl hlavou, trochu ode mě odstoupil, ale bar neopustil.

Namlouvala jsem si jen lži pokud jsem tvrdila sama sobě, že mě tenhle bývalí seržant, který předemnou právě stál, neoslnil. Zamilovala jsem se do něho jakožto vojáka, agenta, wintera solidera a Jamese Buchanana Barnese. Milovala jsem každou jeho podobu.

Postavila jsem se. Dívala jak se pomalu vzdaluje. Ve dveřích se na mě otočil. Nechal mi patrný úsměv a vyšel ven.

Jen chvíli, ale opravdu jen chvíli jsem váhala zda čekat než bude pryč a já tak mohla jít domů bez toho aniž bych ho někdy více potkala, ale moje tělo si usmysllelo něco jiného.

Rychle jsem vyběhla ven a rozhlédla se jestli ho nikde neuvidím. Nikde nebyl. Udělala jsem největší chybu svého života. Nechala jsem ho odejít.

Chtěla jsem zamknout bar, ale mé ruce nebyli schopné udržet klíče. Spadly na zem. Než jsem je stihla zvednout, zvedla je jiná ruka. Ruka v kožené rukavici. Rychle jsem pohled zvedla k němu. Můj tep se zrychlil a mé oči se dívali pouze na něj. Svazek klíčů jsem vzala z jeho ruky a po trochu trapném tichu, které nabízeli večerní ulice Washingtonu zamkla bar.

Znovu se moje oči střetli s jeho modrými. Ani jeden z nás neuvažoval o jiném pokračování našeho setkání po necelé minutě, a tak se, jak jsme si oba mysleli, naše rty opět spojili. Nejdříve mě líbal něžně, ale po chvíli jeho polibky sílily a zvášnivěli. Moje ruka mu zajela do jeho hnědých vlasů.

Zanedlouho dychtivost po větším přívalu kislíku sílila, a tak i přesto že ani jeden z nás nechtěl příjemnou chvíli přerušit, museli jsme. Opřel si čelo o mé a díval se mi do očí. Nejspíš v nich hledal odpověď na otázku, kterou ani neviřtkl.

"Co tohle vlastně znamená?" Řekla jsem a vlastně ani nečekala jeho odpověď. "Co?" Řekl aniž by se sebemín pohl. "Po roce co jsem zavrhovala možnost, že si mi utkvel v srdci, jsem tady s tebou, před barem, kde to vše začalo." Řekla jsem možná až moc teatrálně.

Pousmál se a pramen mých kudrnatých vlasů mi vrátil za ucho. "Utkvel jsem ti v srdci?" Řekl s pohrávajícím tónem.
"Ovšem Jamesi. I když jsem ti to nikdy nebyla připravena říci do očí."
"Lee." Bylo jediné co řekl a opět mě políbil.