Payton na mě pouze koukal..
,,Paytone..Já-" nedořekla jsem to, protože Payton spojil naše rty.
Ano nikdy předtím jsem tohle nedělala takže Payton je vlastně první.Líbaly jsme se a snažila jsem se to nějak nepokazit.Nechala jsem ho.Nejspíše nečekal že ho nechám, protože jsem cítila jak se do toho polibku usmál a takže se mu to líbilo teda ASI.
Payton po nějaké chvíli oddálil naše obličeje od sebe.Usmála jsem se na něho a on okamžitě na mě.
,,Máš nádherný oči a nádherný úsměv" řekl Payton a koukal mi hluboko do očí.
Asi jsem se trošku začervenala.
KONEC POHLEDu AMY(Ano po delší době jsi dáme pohled Paytona)
POHLED PAYTONA
,,Já cítím to samé co ty.Paytone promiň že jsem tě nechala trápit.." řekla mi Amy se slzami v očích.
Cože to- ona cítí to samé.Bolí mě vidět jak Amy stékají slzy z očí.
Pouze jsem na ni koukal, ale chvíli mě napadl úplně ŠÍLENÝ nápad.Políbím ji teď a tady.Vím nikdy předtím tohle nedělala, ale pokud to neudělám já tak to udělá někdo jiný a znova o ni přijít nechci.Takže jsem spojil naše rty.Čekal jsem cokoliv facku, že se odstrčí nebo že se odtrhne, ale ne ona se nechala.Musel jsem se usmát.
Po nějaké chvíli jsem odpojil naše rty od sebe.Amy se na mě už KONEČNĚ usmívala.Řekl jsem jí:,,Máš nádherný oči a nádherný úsměv".Ona se začervenala.To mi vykouzlilo ještě větší úsměv.
,,Někdo se nám tu červená, ale já to nebudu" trošku jsem ji vyprovokoval.Ona pouze zakývala hlavou,usmála se a obejmula mě.
Chvíli mě obímala a pak..
,,A Paytone jak to teda teď bude?" pustila se mě a zeptala se Amy.
,,To nevím..Záleží na tobě rajčátko já pochopím všechno.." vydechl jsem a čekal co z ní vypadne.
,,Dobře..já bych to chtěla s tebou chodit ale záleží na tob-" nedořekla Amy.
,,Samozřejmě že chci nad jinou odpovědí ani nepřemýšlej" řekl jsem rychle než to stihla Amy doříct.
Ona se usmála.
,,Dobře taak zítra asi ve škole už budu muset jít domů se učit" řekla Amy a usmála se.
,,Samozřejmě já se taky budu muset jít učit" řekl jsem.Samozřejmě bych byl radši kdyby tady zůstala, ale škola je škola no.
Amy kývla a rozešla se domů.Pozoroval jsem ji až mě drklo něco v hlavě.
,,Doprovodím tě princezno" řekl jsem.
Ona se otočila a usmála.
,,Dobře princi Moormeiere já budu jenom ráda" řekla Amy a usmívala se jako sluníčko.
Doběhl jsem k ní a chytl ji za ruku.Cestou jsme si povídali.Když jsme došli před Amy barák tak jsme se zastavili že jo.
,,Tak zítra ve škole Amy" řekl jsem.
,,Tak ahoj" řekla Amy.
Bohužel jsem musel pustit její ruku a nechal Amy vejít do domu.Ona mě ale přitáhla k sobě a políbila mě.Odtáhla se,usmála se a zavřela dveře.Ano chvíli jsem tam stál a přemýšlel jestli se to stalo doopravdy nebo ne.Pak jsem se vydal domů.
KONEC POHLEDU PAYTONA-Pokračování příště<3
-Ahoojte lidi!Jsem zpátky z lyžáku.Omlouvám se pokud teď moc povy nebudou (zase) nebo budou nějak smutné ale nemám moc dobrou náladu a myslím že moc dobrou náladu delší dobu mít nebudu tak se omlouvám🧚♀️Ale taky přemýšlím nadtím že bych tuhle knížku za chvíli ukončila a začala psát novou👾
-Mám vás ráda lidii❤
-Vaše Simča<3
ČTEŠ
𝗐𝖾𝗂𝗋𝖽 𝗀𝗂𝗋𝗅🧚♀️||𝖯𝖺𝗒𝗍𝗈𝗇 𝖬𝗈𝗈𝗋𝗆𝖾𝗂𝖾𝗋||
RandomV tomhle povs bude šestnácti skoro sedmnácti letá holka Amelia Roberts. V 13 letech jí umřeli rodiče od té doby nemluví. Pomůže jí někdo nebo se na ni všichni vykašlou? To se dozvíte v příběhu, tak běž číst⚠︎ •DOKONČENO‼️ OMLOUVÁM SE POKUĎ TAM BUDOU...