WHAT'S WRONG? SCARED? | (TodoDeku) CZ✔

13.

Vzbudil jsem se před budíkem, to bude asi tím že jsem šel brzo spát...

Podíval jsem se na mobil abych zjistil kolik je. Budík mi má zvonit za 20 minut. Uviděl jsem upozornění z instagramu. Někdo mi chce poslat zprávu. Rozklikl jsem to a šel jsem se podívat na konverzaci.

05:49
just_icy_hot_heh Ahoj, půjdeš dneska do školy? Jestli jo vzal by jsi mi prosím sešit do dějepisu? Vím že ho dneska nemáme ale včera jsem v hodině moc nevnímal tak nemám část zápisu

06:10
that.one.stranger Ahoj, ano půjdu do školy a klidně ti sešit půjčím domů ať to nemusíš dopisovat ve škole

just_icy_hot_heh Děkuju

Přečetl jsem si poslední zprávu co napsal a už jsem si předem vypl budík ať mi tady nezvoní.

Pak mě napadlo že bych mohl jít alespoň za mamkou sedět do kuchyně. Tak jsem se zvedl. Alespoň že mě už nebolí záda. Vešel jsem do kuchyně a jenom jsem zakýval na znamení pozdravu.

,,Ahoj jak jsi se vyspal?" zeptala se mamka s úsměvem když mě uviděla.

,,Překvapivě dobře."

,,Hmmm..." mamka zakyvala hlavou a dál si připravovala snídani.

O dva týdny později...

Za ty dva týdny to bylo hrozné...
Byl jsem omezovaný v pohybu, což se dneškem mění... možná... protože je pondělí a já zrovna jdu na kontrolu. Nohu jsem měl v klidu, jedl jsem vitamíny a ani jsem se moc nestresoval. Prostě jsem dělal všechno abych se co nejdřív uzdravil a abych mohl co nejdřív zase normálně chodit.

Zrovna jsme v čekárně a vidíme někoho odcházet z ordinace, každou chvíli budeme na řadě. Když sestřička vykoukla z ordinace a pozvala nás dál tak jsme se zvedly a vešli za zaneprázdněným doktorem do ordinace. Když nás uviděl hned přestal psát na počítači do dokumentu a vytáhl mojí složku.

,,Dobrý den." pozdravili jsme se navzájem a já si sedl na židli co zde byla.

Zase se mě ptal na různé otázky související s mojí nohou. A nakonec mi sadru sundal. Byl jsem hrozně šťastný, prý ještě cvičit nemůžu a budu muset nosit ortézu, ale hlavně že už můžu skoro normálně chodit.

Do nemocnice jsme přišli naschvál brzo abych stihl v pohodě školu bez zmeškaných hodin. Takže hned jak jsme odešli jsem zamířil do školy a mamka spatky domů.

Ve škole se za tu dobu taky nic nezměnilo, kromě toho že když jsem měl sadru jsem samozřejmě nedělal žádné fyzické aktivity a ani jsem nechodil na tělocvik.

Do školy jsem přišel jako každý den, dneska jsem tu byl ale dost brzy tak jsem tu byl první. Sundal jsem si židli u okna, sedl si na ni a lehl jsem si na lavici. Jelikož jsem vstával brzo tak jsem unavený, tak tak jsem se držel abych neusnul.

,,Ah... Ahoj Midoriyo dneska tu jsi brzo." jo tady se taky bohužel nic nezměnilo... Když jsem vedle sebe uslyšel sundáváni židle z lavice a Todorokiho hlas tak jsem otočil hlavu na druhou stranu abych mu viděl do tváře.

,,Ahoj Todoroki, no jo byl jsem v nemocnici sundat sadru tak jsem vstával brzo abych stihl školu." řekl jsem ospale a na konci věty jsem zívnul.

,,Aha..." bez dalšího slova si ke mě sedl a nachystal si věci. Já jsem se zase otočil hlavou k oknu. Štve mě, že semnou moc nemluví...

Po chvilce jsem ucítil jak se o něco posunula lavice a já jsem poznal že si taky lehl na lavici jako já každé ráno. Otočil jsem se abych se na něho konečně pořádně podíval. Měl překřížené ruce a na nich měl položenou hlavu. Měl zavřené oči a pod nima měl trochu tmavé kruhy. Došlo mi že je nevyspaný už když si položil hlavu na lavici. Normálně se totiž snaží dávat alespoň pozor, což se o mě říct nedá.

Po nějaké době do učebny přišli i naši spolužáci a poté i učitel. Zrovna jsme měli angličtinu. Todoroki zvedl svůj unavený pohled a po pokynu učitele si otevřel učebnici a díval se na text který, zrovna četla Uraraka. Trochu jsem do něj šťouchl loktem a on se na mě otočil.

,,Jestli chceš tak můžeš ležet a já ti kdyžtak poradím." nabídl jsem mu a on se na mě děkovně usmál, otočil se a přivřel oči. Já jsem dál dával pozor. No spíš jsem se o to pokoušel, anglicky umím docela slušně takže to byla docela nuda. Učitel nás vyvolával na čtení a překládání.

,,Midoriyo, tebe jsem dlouho neslyšel, čti a Todoroki bude překládat." řekl učitel a já jsem zase trochu šťouchl do Todorokiho aby se probudil a dával alespoň pozor co má překládat.

,,Budeš překládat co čtu." pošeptal jsem jeho směrem a začal jsem číst. Todoroki to po mě přeložil a zase si lehl na lavici. Taky jsem si lehl na lavici protože jsem věděl že když nás učitel už jednou vyvolal tak nás už nevyvolá. Díval jsem se na Todorokiho jak pěkně spinká.

,,Na co tak koukáš." řekl Todoroki rozespalým hlasem a pootevřel oči.

,,Ale nic."

Po zbytku nudné hodiny konečně zazvonilo na přestávku. Půjdu si pro kávu. Trochu jsem Todorokimu odhrnul vlasy z čela.

,,Vztavej šípková růženko je přestávka" trochu vražedně a zaraženě se na mě podíval a pak si prohrábl vlasy.

,,Ammm nechceš jít se mnou pro kávu?" zeptal jsem se trochu omluvně a on díky bohu přikývl. Celou dobu jsme k automatů šli v tichosti a když jsme si u automatu už čekali na kávu docela mě to věčné ticho už začínalo štvát.

,,Hele Todoroki nechtěl bys někdy zajít někam třeba ven?"

,,Huh?" zmateně se na mě podíval.

Nemůžu se na nic vymluvit. Bože proč mi přijde že toho o mě ví hrozně moc? Možná víc než bych chtěl...

,,Ahh no... nevím... asi jo mužem?" odpověděl jsem neurčitě, možná na to zapomene nebo mě napadne něco jak se z toho vymluvit. Je mi ho opravdu líto...

,,Mohl bych se od tebe napít?" řekl jsem a ukázal jsem na jeho kávu. On jenom přikývl a s úsměvem mi podal kelímek kávy, z kterého jsem se napil.

Takže tady je další kapitola, vážně nesnáším ty time skipy ale já jsem to sem dát musela protože by to bylo tak nějak až moc táhlé, taky bych se chtěla omluvit ze kapitola nevyšla v neděli ale ve škole je teď docela fofr tak možná bude teď moje vydávání takové zvláštní...
Každopádně se uvidíme u další kapitoly
Bye :*