WHAT'S WRONG? SCARED? | (TodoDeku) CZ✔

9.

Vzbudil jsem se v 8:56. Docela brzo... Vztal jsem a šel hned do kuchyně. Vzal jsem si z poličky léky a položil je na linku. Potřebuju ještě totiž něco na zapití, tak jsem si vzal sklenku a napustil jsem čistou vodu.

Uslyšel jsem otevíraní dveří. Automaticky jsem se šel podívat i když jsem věděl kdo tam je.

,,Dobré ráno Midoriyo..." trochu jsem se zarazil když jsem ho uviděl. Měl lehké kruhy pod očima a taky moc nevnímal ani to že jsem ho pozdravil. Zvedl hlavu o něco víc a všiml si mě.

,,Ah dobré ráno Todoroki-kun..." řekl trošku opožděně a já jsem k němu přišel blíže.

,,Jak se spalo?" zeptal jsem se a zvedl ho do náruče.

,,Aaaale spalo se docela špatně, v jednom kuse jsem se probouzel." řekl a trochu se na mě pousmál. Je roztomilý. Odvrátil jsem pohled a položil jsem ho na židli.

,,Tak co by sis dal?"

Možná by tu něco bylo...

,,Nevím... co mi nabízíš?" řekl Midoriya.

Ten mě přímo provokuje.

,,Ah~" trochu jsem sebou cukl a šel jsem k lince.

,,No nevím tak alespoň co by sis představoval? Něco sladkého nebo slaného?" zatřepal jsem hlavou a zapřel jsem se o linku.

,,Asi něco sladkého... Todoroki-kun? Děje se něco?" zeptal se starostlivě a já na něho upřel svůj pohled.

Roztomilý...

Zase jsem se podíval na linku a rychle jsem zapil prášky, které jsem měl před sebou.

,,Ale nic." řekl jsem a hledal jsem nějaké pečivo. Když jsem našel koblihy, dal jsem mu dvě na talíř a šel jsem s nima zpátky k Midoriyovi.

,,Může být?" dal jsem koblihy před něj a čekal na jeho reakci. Téměř okamžitě začal kývat hlavou a zakousl se do koblihy.

,,Děfuju..." zašišlal s plnou pusou a usmál se.

Šel jsem zpátky do kuchyně a utrhl jsem si hrozno jenom tak na chuť, normálně nesnídám takže nemám hlad.

Midoriya se na mě podíval a pak se zamračil.

,,Co je?" přišel jsem k němu a čekal jsem na jeho odpověď.

,,Ty nesnídáš?"

,,Ne."

,,Měl bys..." řekl Midoriya trochu smutně. Tak jsem k němu přišel a kousl si jeho koblihy.

,,H-hej t-tohle nestačí. To se nepočítá jako snídaně."

,,Smůla, víc toho do mě nenacpeš." zasmal jsem se a šel jsem si sednout k televizi.

Trochu jsem posmutněl. Vím, já taky nesnídám obvykle ale už začínám a může s toho mít zdravotní problémy. Díval jsem se na něho jak sedí u televize. Měl bych asi přestat. Už to vypadá asi divně. Ale mě se nechce přestat, má až moc pěkný obličej...

,,Co tak koukáš? Mám něco na obličeji?" zeptal se a začal si sahat na obličej.

,,N-nee to ne!" řekl jsem a začal jsem se opět věnovat svojí snídani.

,,Heh dobře." uchechtl se a opět se věnoval televizi.

,,Ammm jenom Midoriyo? Kdy si pro tebe přijde tvoje mamka." pfff ani nevím, určitě po práci ale nevím kdy končí v práci.

,,Po práci... To už mě tady odsud vyhazuješ?" zasmal jsem se trochu a znovu se na něho podíval.

,,Ne to ne!" bylo nezvyklé ho vidět v rozpacích když je věčně ledově klidný a docela občas i odtažitý.

Usmál jsem se a dojedl poslední kousek na mém talíři. Ještě chvilku jsem seděl na židli než jsem se zvedl abych vše uklidil a šel se umýt. Do jedné ruky jsem vzal talíř a druhou rukou jsem se přidržoval stolu. Když jsem se dobelhal do kuchyně tak jsem otevřel mičku a sklonil jsem se abych dal talíř do mičky, potom jsem si umyl ruce ve dřezu a rozhodl jsem se jít dívat s Todorokim na televizi.

Bože proč mi prostě neřekne ať mu pomůžu nebo bych to mohl úplně udělat za něj. Viděl jsem jak se předklaněl do mičky s talířem v ruce.

Takový pohled bych si nechal líbit...

Rychle jsem se zase začal dívat na televizi kde zrovna výjimečně běžel docela fajn film. Po chvíli si za mnou přišel sednou i Midoriya.

Byl konec filmu a bylo okolo 11 hodiny. Asi bych mohl jít pomalu dělat oběd. Postavil jsem se a šel jsem do kuchyně. Nevím co bych měl uvařit.

,,Midoriyo? Co by sis dal na oběd?" podíval jsem se na Midoriu a naše pohledy se střetly. Potom Midoriya hned znervozněl když mu došlo že na něj koukám a začal se dívat všude jenom ne na mě. Trochu jsem se tomu pousmál a čekal na odpověď.

,,Ammm... Nooo... Já ani nevím..."

,,To jsi mi teda pomohl..." postěžoval jsem si a čekal než něco navrhne. Očividně to pochopil a začal přemýšlet.

,,Tak něco navrhni ty a já řeknu jo nebo ne. Vážně mě totiž nic nenapadá..." řekl zoufale.

,,Ahhh~" ten mi pomáhá, jakoby mě něco napadalo...

,,Tak já nevím třeba... kuře s rýži?"

,,Jooo!" zaječel šťastně Midoriya až málem spadl z gauče. Začal jsem tedy připravovat jídlo.

,,Je tu hrozné ticho..." řekl jsem si pro sebe potichu, ale Midoriya to očividně slyšel.

,,Tak nechceš si povídat?"

,,Ani ne. Nechceš pustit třeba písničky?" řekl jsem trochu otráveně, ne že bych si s ním nechtěl povídat, ale jak jsem říkal tak si ho nechcu moc pouštět k tělu.

,,Amm a na čem?"

,,Hele tam na gauči je můj mobil. Heslo je 1, 2, 3, 4, 5. Běž na písničky a pusť náhodné přehrávání." Midoriya pozvedl trochu obočí a díval se na mě stylem jako děláš si srandu?

,,Co je?"

,,Heslo 1, 2, 3, 4, 5?" zasmál se a vzal si můj mobil do ruky.

,,No a? Znám i horší hesla..." zabručel jsem trochu uraženě a dál jsem se věnoval přípravě jídla. Po chvilce už začala hrát písnička.

,,Hmmm máš tu docela dobré písničky, ale 300? Tolik jsem jich snad neslyšel ani za celý život..."

,,Heh no jo a to tam ještě některé chybí, ten mobil nemám ani půl roku." Midoriya na mě jenom vykulil oči a dál se díval do mojeho seznamu skladeb, zatímco já se nad tím jenom uchechtl a dál jsem se věnoval přípravě jídla.

Takže tady to dneska utnu btw to s těma písničkama jsem si nevymyslela, tak to mám třeba já xddd
Mám přes 500 písniček a to mobil nemám ještě ani půl roku a doopravdy mi tu dost písniček chybí xddd
No takže doufám že jste si kapitolu užili
Bye :*