WHAT'S WRONG? SCARED? | (TodoDeku) CZ✔

18.

,,Už jsem si zvykl... ale tohle jsem nemyslel. Když jsi zakročil... jako by si se změnil... jako by jsi nevnímal okolí, byl jsi... zvláštní." Todoroki už se teď podíval doopravdy vyděšeně, začalo mu i cukat v oku ale já jsem se to snažil nějak ignorovat, moc se mi to nelíbilo.

,,Todoroki? Děje se něco?" zase začal vnímat a pak jemně a pomalu začal kývat ze strany na stranu. Potichu se otočil a šel do třídy.

Nevěděl jsem jestli mám jít za ním do třídy nebo se podívat na Kacchana jestli se mu něco vážného nestalo.

,,Ahoj Midoriyo, prosimtě nevíš kde je Bakugo?" z mojeho přemýšlení mě vytrhl hlas Kirishimy.

,,Ahoj, no je na zachodech, někdo ho tam zmlátil. Postaráš se o něho?" trochu jsem zalhal a teď už jsem stoprocentně věděl kam mám namířeno.

,,Jo určitě." trošku posmutněl a pak se rozběhl k záchodům. Já jsem si to naopak namířil do třídy. Když jsem došel do třídy viděl jsem zamyšleného Todorokiho co se dívá z okna někam do dáli. Došel jsem za ním k lavici a odkašlal jsem si abych na sebe přitáhl pozornost. On se na mě otočil.

,,Poslyš... stalo se něco?" zeptal jsem se opatrně a sedl jsem si na židli.

,,Amm prosím pojďme to neřešit." usmál se.

,,Myslím že nakonec s tebou pojedu. Nechtěli bychom spolu být v chatce?" zeptal jsem se tak mimo a jeho obličej se ihned z ustaraného změnil na šťastný. Úplně se rozzářil.

,,Jasně, to bych byl moc rád. V hodině to učiteli nahlásíme." navrhl a já jsem pokyval hlavou.

Celý zbytek dne uběhl rychle, další hodinu se v podstatě všichni zapisovali na ten zájezd a pak už jsme měli jenom hodinu chemie.

Pomalu jsem se plazil domů a u toho jsem se pěkně nadechoval čerstvého vzduchu, měl jsem sluchátka v uších a poslouchal jsem svou oblíbenou hudbu. Miluju procházky, taky bych se tady mohl někde projít ale moc to tu neznám tak se nechci ztratit.

Když v té pohodě mi někdo skočil na záda. Taktak jsme se udržel na nohách abych nespadl.

Už jsem chtěl něco říct a pak jsem uviděl že na mojich zádech je Midoriya. Sundal jsem si sluchátka.

,,Midoriyo je mi jedno že jsi mi skočil na záda ale málem jsem dostal infarkt. Příště prosím alespoň když budu při vědomí. Děkuju." oddychl jsem si a chytl jasem mu nohy které měl obmotané kolem mojeho pasu.

,,Jojojo... nudím se nemůžu jít k tobě?" zeptal se zamyšleně.

,,No co už mi zbývá." řekl jsem ze srandy.

,,A co mamka? Nebude tě z něčeho podezřívat." řekl jsem schválně a pustil mu nohy aby mohl seskočit na zem.

,,O to se bát nemusíš." řekl provokativně a usmál se na mě.

Už zase to dělá.

,,Co si řekl mamce?" zajímalo by mě jak to myslí...

,,Aaaaaale vůbec niiic." zasmal se a povýšeně na mě koukal.

,,Příjde to jenom mě nebo máš hrozné změny nálad?" podotkl jsem a pak jsem dělal překvapeného.

,,Můj dívčí-synu nemáš ty náhodou nějaké návaly?" pusu jsem si zakryl rukou a druhou ruku jsem mu dal na rameno.

,,Cože?!" oba jsme se zasmáli a rozešli jsme se směrem k mojemu bytu.

,,Tak co si dáš?" zeptal jsem se jako správný hostitel když už jsme byli u mě.

,,Amm nevím, dej mi co chceš." řekl mi Midoriya a zasněně se díval z okna.

,,Dobře." šel jsem na chodbu do takové skříně z které jsem vytáhl růžové víno. Došel jsem zpátky, vytáhl jsem sklenice na víno a po otevření nám oboum nalil kousek nad půlku. Když jsem to před Midoriyu postavil tak se na to napřed chvilku divně díval a pak se na mě otočil.

,,Co to je?"

,,Zkus a uvidíš." on si vzal sklenici do ruky a trošku si k tomu přičichl. Zamračil se a pak si cucl.

,,To je víno." řekl zamračený.

,,No jo kdo by to byl řekl."

,,Kdes to vzal?" znovu si cucl a pak se zadíval na moji sklenici.

,,Kde asi. V obchodě." zasmal jsem se jeho reakci a napil jsem se z mojí sklenice.

,,Ty mě chceš ožrat?" podezíravě mě skenoval.

,,Ne, řekl si že je ti jedno co ti dám na pití, mám chuť na víno tak jsem ti rovnou nalil taky. Co vadi ti to snad?"

,,No nevím. Jsem zvědavý co mi na to řekne mamka jestli to pozná." povzdechl jsem si.

,,To se tak rychle opiješ?"

,,Amm nevím?"

,,Oo to mi neříkej že jsi nikdy nic neměl."

,,Jenom jsem zkoušel..." řekl a napil se ze své sklenice.

,,Na to že jsi jenom zkoušel to piješ jak nějaká násoska."

,,Hej já nejsem násoska." nafoukl tvářičky a založil si ruce.

,,Už ti někdo řekl že jsi roztomilí když jsi naštvaný?" záporně zakroutil hlavou.

,,Ne a taky koušu." podotkl a dopil poslední lok ze své sklenice.

,,Chceš ještě nebo chceš něco jiného?" zvedl jsem se a čekal na jeho odpověď.

,,Noo nevím, zkus něco jiného..." šel jsem zase do poličky a vytáhl jsem bílý rum. Nalil jsem nám každému panáka a postavil jsem ho před Midoriyu. Napřed ho hypnotizoval ale pak ho odvážně vzal a celého kopl do sebe. Hned na to se zamračil.

,,Jéžiš co to je?"

,,Bílý rum. Nechutná?"

,,Am ne nalij mi ještě."

1 hour later...

,,Todoroki~ nalij mi ještě." prosil ještě Midoriya a věšel se na mě.

,,Jsi totálně opilý, myslím že není dobrý nápad takhle jít domů..." začal jsem přemýšlet co mám udělat.

,,Hele Midoriyo něco mě napadlo. Co kdybych zavolal tvojí mamce a zeptal se jestli tady nemůžeš přespat? Takhle totiž určitě nemůžeš domů." on se na mě podíval a hned kladně zakýval hlavou. Začal si sahat do kapes a hledal mobil. Když ho vytáhl tak ho odemkl a podal mi ho zaplý na kontaktu od jeho mámy.

Ahhh dobře takže zase pozdě...
No nic tak u další kapitoly snad včas
Bye :*