WHAT'S WRONG? SCARED? | (TodoDeku) CZ✔

27.

,,Jak zase?! Pokaždé jsi to byl ty!" skočil na mě tak že si na mě sedl obkročmo a ruce mi dal vedle hlavy.

,,Tak hele nedělej tu ze mě úchyla." znovu zakňoural a já jsem se zasmál.

,,Jsi hrozný víš to?" zeptal se.

,,Já tě zase hrozně moc chci." navázal jsem a hodil jsem na něj úšklebek. Rukama jsem mu sjel na zadek, který jsem zmáčkl. Rychle si zakryl pusu aby nevydal žádný zvuk.

,,Todoroki vždyť víš že tady to nejde, kdokoliv by nás mohl slyšet..."

,,Pak by ses měl snažit být potichu." zvedl jsem se do sedu a věnoval mu vášnivý polibek. Sice se do něho zapojil ale hned co jsme se rozpojily tak ze mě vztal a šel si dal vybalovat věci.

,,Hej!"

,,To máš za to minule jak mě bolel ten zadek." vyplazl na mě jazyk a uklidil si vybalený kufr.

,,Hej pojďte budem se seznamovat s tou druhou třídou co přijela." vtrhl nám náhle do pokoje Kirishima a pak si uvědomil co udělal.

,,Moc se omlouvám, měl jsem zaklepat ale máte rychle přijít." omlouval se a my jsme společně s ním vyběhli z pokoje do středu tábora kde stala už třída nějakých divných lidí.

,,Takže dneska zbytek dne už nebudeme nic dělat. Budeme tady a budeme se seznamovat." ukázal náš učitel na tu druhou třídu. Ahh nechcu se seznamovat, nemám rád společnost, stačí mi můj Izuku. Dokud ho mám, nikoho jiného nepotřebuju. Za to Midoriya vypadal že na to má jiný názor. Díval se div né s jiskřičkama v očích.

,,Takže sedneme si do velkého kruhu, každý se představí. Řekněte jméno a co rádi děláte." zavelel učitel a všichni tak učinili. Poté co jsme seděli v kruhu se jeden po druhém začali představovat. Měl jsem pravdu, většina z nich mi přišla doopravdy nesimpatická, teda pár z nich vypadalo v pohodě ale jinak to byli samí blbci. Už se vedle mě představil Midoriya, je tak úžasný, má sílu měnit lidi. No ale teď přišla řada na mě...

,,Ahh... já jsem Todoroki Shoto. Eh nevím co bych o sobě tak řekl asi se můžete zeptat co vás zajímá." řekl jsem stejně jako pár lidí předemnou kteří taky nevypadali přímo společensky.

,,Od čeho máš tu jizvu?" zeptal se jeden nepříjemnej kluk, který se předtím díval na Midoriyu.

,,Nepřijde ti trochu neslušné se takhle ptát?" chtěl jsem říct ale nestihl jsem to, protože ještě předemnou to řekl Midoriya. Usmál jsem se na něho a pak se podíval na toho kluka, který nás probodával pohledem, poté se ale usmál.

,,Ano promiň bylo to neslušné." řekl ten nepříjemný kluk Monoma a přenechal dotaz někomu jinému. Poté co jsme se všichni představili. Šli někteří spolužáci za tou cizí třídou a já s Midoriyou jsme šli do chatky. Zavřel jsem za námi dveře.

,,Tak... co chceš dělat?" zeptal jsem se a pomalu jsem se k němu blížil.

,,Ah nevím nechceme jít za tou třídou se trochu líp poznat?" zeptal se a sedl si na postel. Tak teď mě přešla chuť...

,,Ah jestli chceš tak můžeš jít, já nechci... nemám rád seznamování vždyť to víš." řekl jsem tahnutě a sedl jsem si na svou postel.

,,Ale i tak by sis mohl najít více přátel..." odporoval.

,,A co když nechci víc přátel. Ty mi stačíš." zvýšil jsem trochu hlas.

,,A co když tady jednou nebudu? Nechci aby jsi byl sám... Nejsem tvůj kamarád, jsem tvůj přítel a chci aby jsi se měl dobře." když tohle dořekl něco ve mě trhlo. Nikdy mi to nedošlo, ale je to pravda, může se mu cokoliv stát a on tady nemusí být... Postihl mě pocit úzkosti.

Chtěl jsem jít, chci se seznámit s co nejvíce lidma. Chci mít přátelé. Zvedl jsem se z postele a došel jsem ke dveřím. Uslyšel jsem rychle kroky co se blíží ke mě. Když jsem se rychle otočil už jsem nestihl nic udělat a Todoroki mě obejmul. Celý se klepal a uslyšel jsem že trošku popotahuje. Zděsil jsem se a rychle jsem se odtahl z jeho obětí abych se mu mohl podívat do obličeje.

,,Ne prosím, nech mě tě obejmout, nechci aby jsi odešel." slzel. Chytl jsem mu tváře.

,,Neboj, budu tady vždycky pro tebe, jenom by jsi se mohl pokusit trochu více socializovat..." rychle pokyval hlavou a já jsem ho políbil. Začal se lehce uklidňovat. Snad bude v pořádku, nechtěl jsem ho vystrašit... Setřel jsem mu slzy z očí a konečně jsme se pořádně obejmuli.

,,Půjdeš teda se mnou nebo budeš tady?" zeptal jsem se ho a on rychle pokyval hlavou.

,,Půjdu s tebou..." usmál jsem se na něj, chytil jsem mu ruku a táhl ho ven z chatky.

,,Jsem rád." řekl jsem náhle.

,,Za co?" pokroutil jsem hlavou na nesouhlas.

,,Ale nic. Neřeš to." to že se kvůli mě snaží, mění se... Hodně mu na mě záleží a mě zase na něm a za to jsem rád. Za to jsem rád...

Když jsme doběhli ke skupince lidí už jsem dávno nedržel Todorokiho ruku, protože by to vypadalo divně kdyby nás někdo viděl.

Začal jsem se bavit s pár lidmi co zde stáli a s nikým se zatím nebavily. Todoroki tady stal se mnou.

Bože stejně se s nima nechci moc seznamovat...

,,Todoroki prosím můžu si s tebou o něčem promluvit?" zeptala se mě moje spolužačka Momo. Bože diky bohu... Pokyval jsem hlavou a šel s ní za jednu s chatek.

,,Tak co se děje?" Momo vypadala fajn, ve třídě byla rozumná, nějak extra se neprojevovala a byla to naše předsedkyně.

,,Promiň že jsem tě takhle vytáhla když se seznamujeme s tou cizí třídou. Ale bylo to docela nutné. Potřebuju ti něco říct..." sklopila pohled a mluvila docela potichu.

,,Neboj vůbec mi to nevadí a klidně povídej co potřebuješ." řekl jsem snad poprvé v životě docela ochotně. Jsem rád že mě vytáhla od těch lidí heh.

,,No... chtěla jsem se zeptat, hrozně se bojím. Už delší dobu se mi líbíš, tak jsem se tě chtěla zeptat jak je to u tebe? Jak mě vidíš?" vykulil jsem na ní oči a polknul jsem. Dobře tak tohle jsem vážně nečekal. Vždyť se ani nebavíme... párkrát jsem ji možná pomohl ale to jenom ze slušnosti...

,,Ahh... Momo..."

Here~ look další kapitola is here a zase v čas ;)
Každopádně doufám že se máte dobře guys.
U další kapči snad v čas
Bye :*