Nemůžu se na nic vymluvit. Bože proč mi přijde že toho o mě ví hrozně moc? Možná víc než bych chtěl...
,,Ahh no... nevím... asi jo mužem?" odpověděl jsem neurčitě, možná na to zapomene nebo mě napadne něco jak se z toho vymluvit. Je mi ho opravdu líto...
,,Mohl bych se od tebe napít?" řekl jsem a ukázal jsem na jeho kávu. On jenom přikývl a s úsměvem mi podal kelímek kávy, z kterého jsem se napil.
,,Děkuju." poděkoval jsem a podal mu kelímek zpátky.
,,Tak kdy by ti to vyhovovalo?" no do prdele...
,,No já nevím... Kdy tobě?" neee tak teď se z toho asi nevymluvím...
,,Tak dneska po škole?"
,,Am kde se sejdeme a co budeme dělat?" ah tak s nim půjdu prostě ven no...
,,Tak mužem třeba ke mě na kafe a pak si někam jenom tak po venku zajdem."
,,Tak jo..."
,,Todoroki-kun?" možná bych se ho neměl ptát, nic mi do toho není...
,,Hm?"
,,Ah promiň vlastně nic..." nemůžu se ho jen tak zeptat, třeba je jenom introvert nebo něco bože asi bych měl přestat přemýšlet nad kravinama.
,,Co je? Teď mě to zajímá..."
,,Proč jsi takový... nevím jak to popsat... odtažitý? Jakoby jsi se se mnou nechtěl bavit nebo něco... jestli tě štvu tak mi to řekni..."
,,Ne to ne pane bože, jenom nejsem dvakrát moc komunikativní člověk..."
,,Uf dobře." trochu se mi ulevilo, vím že nemusí říkat pravdu ale jestli mu nevadí moje společnost tak je to fajn, vypadá jako upřímný člověk.
,,Měli bychom se vrátit do třídy." řekl jsem když jsem si uvědomil že za pár minut zvoní na hodinu.
Škola byla hrozně táhla, když jsem nemohl spát tak mi každá hodina ubíhala skoro čtyřikrát pomaleji... ale konečně zazvonilo na konec naší poslední hodiny.
,,Ahhh~ Konečně konec..." řekl jsem a začal jsem si házet věci do batohu.
,,Tak jdeme" řekl jsem když jsem zvedal židli a pak jsem si všimnul, že Todoroki ještě pořád spí.
,,Todoroki?" pošeptal jsem a lehce jsem s ním zatřepal ať se probudí. Ten se však jenom ošil a hlavu obrátil na druhou stranu obličejem ode mně.
,,Klidně bych tě odnesl, ale asi bych se zlomil." zašeptal jsem mu do ucha a uviděl jsem jak hned otevřel oči.
,,Tak pojď." řekl jsem a už jsem pomalu šel ke dveřím. Todoroki se rychle zbalil a došel za mnou. Cestou jsme zase samozřejmě mlčeli. To ticho mě začíná zabíjet... Do bytu jsme došli a já jsem ho pozval k nám do kuchyně.
,,Tak co si dáš?" zeptal jsem se ale jelikož jsem předem odpověď věděl tak už jsem začal chystat horkou vodu na kávu.
,,Ammm kávu, děkuju."
,,To je dobrý. Nemáš za co."
,,Tak co bys chtěl dělat?" zeptal jsem se po nějaké době když jsem dodělal kávu abych začal nějakou konverzaci.
,,Je mi to celkem jedno... Co bys chtěl dělat ty?"
,,Amm no nevím... povídat si jak to přátelé tak dělají... ne?"
,,Jo jasně." pousmál se a usrkl si svojí kávy.
,,Hele Todoroki? Řekl by jsi mi kdybys mě neměl rád že jo?" Todoroki se trochu zarazil a pak se nadechl.
,,Jasně že jo. Jak tě taková otázka vůbec nepadla?"
,,Ani nevím..." trochu jsem se pousmál.
,,Takže mě máš rád?"
,,N-No jo?"
,,Já tabe taky Todoroki-kun. Mám tě moooc rád~" jakoby jsem začal objímat vzduch a díval jsem se na Todorokiho.
,,Hele můžu tě obejmout?" zeptal jsem se a nějak tak mi bylo jedno jaká bude jeho odpověď.
,,N-No já-" než to stihl doříct tak už jsem ho objímal kolem pasu. Ucítil jsem jak mi dává ruku na hlavu a začíná si hrát s mými vlasy.
,,Promiň nikdy jsem neměl moc přátel tak nevím jaké to je..." zašeptal a já jsem přikývl a trošku jsem zesílil svůj stisk.
,,Já taky ne." podíval jsem se na něho, vypadal smutně.
,,Tak co kdybych byl tvůj nejlepší kamarád? Budu nejlepší kamarád kterého jsi kdy měl." zase jsem odvrátil pohled a už jsem povoloval stisk. On mě pak ale taky obejmul.
,,Děkuju." chvilku jsme tak ještě byli a pak jsme se už odtahli.
Povídali jsme si docela dlouho, dýl než jsem měl v plánu. Ale musím uznat že to je úžasný člověk...
,,Asi bych měl už odejít. Ještě musím něco udělat doma." řekl jsem nakonec a zvedl jsem se.
,,Dobře." i Midoriya se zvedl a šel se mnou ke dveřím kde jsem se obul. Vyšel jsem ze dveří a ještě jsem se na něj otočil.
,,Nechceš doprovodit?" zeptal se mě a já jsem místo odpovědi záporně zakrouril hlavou.
,,Takže zítra ve škole?" pokyval jsem a uviděl jsem že roztahl ruce. Obejmul jsem ho a jakoby mi zatmělo před očima, přestal jsem nad vším přemýšlet. Když začal povolovat stisk, jakoby si moje tělo začalo dělat co chce, když už se odtahoval, chytl jsem ho za ruku, přitáhl jsem si ho zpátky k sobě a políbil jsem ho. Když jsem si uvědomil co dělám tak jsem se odtáhl.
,,Promiň..." řekl jsem potichu a odešel jsem směrem ke svojemu bytu.
Co se právě teď stalo? Pořád stojím na chodbě a snažím se to zpracovat.
Ukazováčkem jsem si přejel po rtech a znovu jsem si představil to co Todoroki udělal.
Když jsem se vrátil zpátky do reality, vkročil jsem zpátky do bytu a zavřel za sebou dveře. Zamkl jsem a zády jsem se opřel o dveře kde před chvilkou stál Todoroki. Po chvilce jsem sjel na zem a snažil jsem se přijít na jeho chování které do téhle situace absolutně nepasovalo. Choval se tak chladně, myslel jsem že mu nebude příjemné mě ani objímat a on mi dá hned pusu? Za dnešek se toho stalo docela hodně. Rozhodl jsem se nad tím přestat přemýšlet a šel jsem se sprchovat.
Po hodně dlouhé sprše jsem pozdravil mamku která mezitím už přišla domů a bez jakéhokoliv rozhovoru jsem šel spát. Zítra se ho na to zeptám.
Takžeeeee konečně další kapitola. No vypadá to dobře, už začínám mít trochu čas takže by už možná mohlo něco začít vycházet alespoň trošku pravidelně.
Každopádně, kapitola alespoň trošku zajímavější, tak snad se líbila.
U další kapitoly
Bye :*
ČTEŠ
WHAT'S WRONG? SCARED? | (TodoDeku) CZ✔
Fanfic,,Hele Midoriyo, máš mě rád?" ,,Takovouhle otázku bych od tebe nečekal..." Měl bych mu to říct... ,,Budeš mě mít rád ať už udělám cokoliv?" ,,Co to je sakra za otázku?" -----------‐------------------------------------- Todoroki Shoto je nový tichý...