Unfathomable

12

Jeli jsme dobrou půl hodinu, než jsme dojeli před jakousi velkou osvětlenou budovu, připomínající moderní bar či jiný podnik. S pozvednutým obočím se dívám z okna auta, co Harry křivě postavil na velkém parkovišti s nezájmem, že zabral další dvě parkovací místa. Zajímá mě, kde to jsme, ale neptám se. Mám pocit, že se to brzy dozvím. Bestie vytáhne klíčky z auta a než se naději, stojí u mých otevřených dveří. Na moment zaváhám, zda opravdu vylézt, ovšem za pár vteřin stojím vedle něj na vysokých podpatcích. Přitáhne si mě za pas k sobě a rozejde se ke vchodu.

U dveří stojí dva chlapi, hlídající, kdo dovnitř vejde a kdo vyjde. Harry bez jediného pohledu na muže pokračuje v cestě do tmavé uličky s obrazy po stěnách. Pomyslím na to, že bych si je ráda prohlédla, ale ten kretén mě rychle táhne kupředu. Před námi se objeví další dveře, když se na mě podívá. Naše oči jsou díky mým botám ve stejné výšce.

„Nehneš se ode mě kurva ani na krok. Je ti to jasný?" Zachraptí a krátké nehty zaryje do mé paže. Nejistě přikývnu. „Kolik je zastaraných hodin?" Ptá se, ovšem odpověď slyšet očividně nechce, protože zrovna otevře dveře. Pohled okamžitě přemístím na místnost před sebou.

Je to velký bar, jak jsem předpokládala, s barem na pravé straně a pár stolky. O kousek dál je taneční parket, asi. Ale to je to poslední, co mě zajímá. Zvláštní je, že tu panuje naprosté liduprázdno. Prostorem se line jen vážná hudba, nehodící se k tomuto prostředí. Vždyť musí být něco okolo sedmé večer, v tolik hodin se zábavy rozjíždí. Povytáhnu nad tím obočí a můžu cítit, že Harry z toho není nadšený taktéž. Jeho stisk kolem mé ruky zesílí, což mě donutí syknou od bolesti. Podívám se na něj a i přes oblek můžu zahlédnout, jak se mu svaly na paži napínají a povolují. Čelist dělá to samé a já zaváhám. Bylo nebo nebylo tohle v plánu?

„Zkurvenej Němec!" Zavrčí tiše a udělá jeden nečekaný krok dopředu, tím pádem zaklopýtám a taktak to ustojím. „Co si o sobě zasraně myslí, mamrd jeden." Sype ze sebe nadávky jako na páse. Nepřekvapí mě jeho slovník, tak jen nad tím pokoutím hlavou a následuju ho. Zahne hned doprava a jde podél černé zdi až ke schodům, které bere po dvou. Tak je normální? Vytrhnu se mu z ruky, načež si zasloužím jeden extra zamračený pohled, ale nic neříká. Znova mě chytne a jde stejnou rychlostí. Stisknu ruce v pěst a zhluboka se nadechnu a pospíchám za ním. Moc dobře vím, že kdybych zpomalila, klidně by mě po těch schodech nahoru vytáhl.

Konečně se postavíme na rovné podlaze a míříme rovně. Podívám se vedle na zábradlí, které ohraničuje patro nad propastí do baru a jak jsem si všimla, propast je o velikosti několika metrů, kolem které je něco jako lávka z podlahy patra. Nedávám pozor na cestu, proto najednou pod nohama necítím půdu a čekám tvrdý nečekaný náraz. Ten naštěstí nepřichází. Chytnou mě dvě Harryho silné paže a přitáhnou si mne na jeho hruď.

„Co kurva děláš? Nauč se zatraceně už chodit!" Vříská a postaví mě rovně na nohy. Podívám se tedy, na čem to stojím. Schody, zase. Koutkem oka zalétnu na cestu, kterou jsme již prošli a poté zase před sebe a pochopím.

„Naser si, magore." Vrátím mu to stejným tónem a rychle od něj poodstoupím. Avšak si mě hned přitáhne k sobě. Jeho oči jsou temné a blyští se v nich vztek. Pokouším se od něj dostat, jeho stisk je moc silný. Nehnu se ani o milimetr. Překvapí mě, že se ode mě najednou odtáhne, to ale netrvá příliš dlouho, protože mě tlačí dozadu, dokud nenarazím silou do zdi. Zaskuhrám. Svou ruku přitiskne na můj krk a pevně zmáčkne hrtan, čímž zapříčiní nedostatek kyslíku jak pro moje plíce i mozek. Cítím, jak se mi do obličeje tlačí krev. Před očima se mi objevují mžitky a zahlédnu, jak se jeho dlaň zvedá a pomalu se ruluje do pěsti. Vidím jeho vystouplé žíly a šlachy na zápěstí. Přivírám oči a připravuju se na palčivou bolest v oblasti levého oka, ovšem místo ní přichází cizí hlas.