Unfathomable

13

Smývám si poslední zbytky make-upu z červeného obličeje a lezu do sprchy, abych se pořádně ohřála. Po tom, co jsem bosá a jen v těch krátkých šatech běžela studenou ulicí, jsem promrzla a trochu nachladla. Vodu si nastavím na tak vysokou teplotu, co moje tělo snese a jen tiše stojím a dívám se před sebe.

Nemůžu tomu uvěřit. Jsme volní.

Jen co jsem zavolala Louisovi, tak mi Clay, jak se mi ten pán představil, dal nějaké teplé oblečení jeho manželky, která byla zrovna na noční směně. A uvařil čaj, zatímco jsem si hrála s malou Nicoll. Nemohla jsem mít větší štěstí, než zrovna narazit na tohohle mladého tatínka. Louis přijel do tři čtvrtě hodiny s Freddiem. Měla jsem takovou radost jako nikdy, se synkem jsem se zdravila a mazlila minimálně půl hodiny. Tam moc mi chyběl. Louis ale nakonec zavelel, že bychom měli jet a tak jsem se rozloučila s Clayem a Nicoll a vydali jsme se na cestu.

A nějak takhle jsem se dostala od nechutného a neskutečně krutého Harryho Stylese do bytu Louise a jeho přítelkyně, či co je zač. Popírali, že mezi nimi něco je, ale tomu se mi nechce věřit. Viděla jsem ty jejich pohledy. Takhle jsme se na sebe dívali i před třemi lety. Nathana je milá holka, ale něco mi na ní nesedí. Možná je to ta divokost v jejích očích.

„Dáš si něco k jídlu?" Zeptá se mě Nathana, hned co přijdu do obýváku. V náručí drží Freddieho.

„Ne, děkuju, nemám hlad." Odpovím chraptivě, když si syna beru k sobě. Rudovláska přikývne a přitulí se k Louisovi. Posadím se na gauč k nim, nohy si složím do tureckého sedu a napřímím se. „Musíme odsud." Řeknu náhle. Je to pravda. Louis naznačoval něco, jako že nás bude hledat a proto se musíme dostat co nejdál.

Oba dva přikývnou. „Kam chceš jít?" Ptá se Nathana, zarazím se.

„Nejdřív k rodičům a potom pojedu dál. Jenže nemám doklady, auto. Budu muset do banky, abych si mohla vybrat. Uvidí se, co bude dál, ale jedno vím jistě. Chci tak daleko, jak jen to půjde." Klidně odjedu na druhý konec světa, jen abych už nemusela znova trpět to, co jsem si u něj zažila. Nechci, aby mně nebo mému synovi bylo více ubližováno. To nemůžu dopustit.

Louis tiše přikývne a vstane z gauče, aby přešel k oknu s výhledem na celý Lancaster, tady nyní bydlí. Já vstanu taky a i s Freddiem přejdu k němu. Postavím se před něj a pohlédnu do studánkových očí, stejné barvy jako mého synka. Levou ruku položím na jeho rameno a vděčně se na něj usměju.

„Děkuju, že jsi nám pomohl," řeknu chraplavě a úsměv ještě o kousek rozšířím. Nedokážu ani vyjádřit, jak moc mu jsem vděčná. Nečekala jsem po jeho slovech, že by to udělal. Stála jsem za tím, že bude za každou cenu orodovat za toho ohavu a na nás se vykašle. Teď vidím, jak moc jsem mýlila a stydím se za to.

„Je to samozřejmost, Hope, ty a Freddie jste moje rodina a dokážu obětovat přátelství s ním, jen abych vás dostal do bezpečí." Ubezpečí mě. V očích štípou slzy a já už to nevydržím a opatrně se mu vrhnu kolem ramen. Tisknu ho k sobě a Fredovi, zatímco mi steče slza po líčku.

„Děkuju, děkuju, Loui," mumlám mu do krku. Hladí mě na zádech, cítím, jak mi vtiskne pusu do vlasů.

„Nemusíš mi děkovat," odtáhne se a utře mi slzy. Potom se na mě však vážně zadívá. „ale musím teď odjet. Musím za Harryho udělat zakázku, protože podle telefonátu od Rafaela jsem pochopil, že on toho není schopný. Pěkně si ho zřídila." Usměje se, ale neodráží se mu to v očích.

Zamračím se. „Proč bys tam jezdil, když jsi teď řekl, že jsi ochotný ho obětovat."

„Dlužím mu to a navíc, tohle je i můj obchod. Nat se o tebe postará. Zítra ráno tě doveze k rodičům a zařídí nové doklady. Ty se potom sbalíš a vypadnete odsud." Drží mě za ramena a upřeně se dívá do mých hnědých očí.