Deník Podivína

3. kapitola

A/N: Moji vážení želé lidé. zde předkládám další malou částečku, co jsem napsala. další bude možná až po víkendu (možná ale taky ne =D) takže si pěkně počtěte a když mi necháte milý přejícný komentík od srdce, budu vám vděčná a možná si i poskočím radostí =D

--------------------------------------------------------------------------------

6. únor- středa

Zpátky ze školy. Zpátky ze školy už delší dobu. Zpátky ze školy a prostě zpátky ze školy.

Utahanej; to je asi nejintenzivnější pocit, co mám. Dlouho už sem se pořádně nevyspal (a ne, není to kvůli tomu, že bych myslel na Aloise) já ani nevim, co dělám, že nemám čas spát.

Ale kdybych sem měl napsat něco ze svého (mizerně) milostného života, tak bych asi napsal tolik; Jířa s Marky se rozhodly najít mi holku. HOLKU! A já nemůžu jen tak jít a říct „sorry holky, ale sem gay, takže toho nechte.“ To je blbost. Ale na druhou stranu když jim říkám, že žádnou nechci, že sem šťastnej, tak jen mávnou rukou a jdou plánovat dál. V pátek večer s nima mám prej někam jít, že tam se někdo najde… na takových místech nejsou lidi, o který bych stál, to mi věřte. Nechci tam s nima jít a poslouchat; Hele támhle se jedna válí! Kecy, kecy, samí kecy. Ale nevim, jak se z toho vyvlíknout. A navíc je tu taky hrozba toho, že jestli tam Alois bude (jakožto že jo!), tak z něj nespustim oči. Kdo ví, možná to bude sranda.

Teď jdu spát, takže … pořád nevim, co stěma koncema. Takže po mě radši nic nechtějte!

7. únor- čtvrtek

Já to sem píšu nějak často. =D

No ale i tak… dneska sem byl na výtvarce, protože zejtra… na to prostě nemám čas. No a kdo tam nebyl! Alois a ještě ke všemu Láďa (bratr Ronnie) ten je tam ostatně každej čtvrtek.

Něco o něm a mě; lidi si z nás dělaj srandu, protože spolu vážně šílíme. Chováme se jako bychom spolu chodili. A i když si lidi myslí, že je to divný, tak pro mě je on fakt dobrej kámoš.  Vtipkujeme, kecáme o všem možným a tak podobně. Jako jo je pravda, že na sebe šaháme častěji než ostatní kámoši, ale já to neřešim.

Každopádně jsem teda byl na tý výtvarce (i s Ronnie) a když Láďa odešel, v pohodě jsme pokračovali v konverzaci. Malovali jsme nohy, a ty který měli hotovo, malovali akty. Já měl tu smůlu a měl hotový nohy. Alois mi zase odpověděl, na cokoliv sem se ho zeptal, ale oproti minule to byli odpovědi krátký a nic neříkající. Často jsem ho přistihnul, jak mě skenuje. Jednou když na mě zíral a já si toho všimnul, hezky ze široka sem se na něj usmál. Jeho reakci sem ale neviděl, protože jsem musel dávat spíš pozor na to, co říká učitelka.

A teď nedávaj nic jinýho než Hannah Montana, Tom a Jerry, zprávy (kdyby byly krimi tak neřeknu) a nějakej pořad pro pamětníky. Takže píšu.

Nuda.

Nuda.

Nuda.

Jo! Učitelka tam něco říkala o nějakých soutěžích. Chápete, že jediný, co s toho mám je bla bla bla bla bla bla kecy kecy kecy kecy kecy a tak dále. Ale když říkala něco o soutěži s fotkami, tak se obrátila na Aloise a s úsměvem prohlásila;

„Ale samozřejmě, až budeš, Ale, fotit svojí slečnu u zříceniny, tak hlavní musí být ten hrad.“

Nebylo by to nic zlýho, ale on se tvářil, jako kdyby o někom fakt přemejšlel.... takovej ten hnusně zamilovanej pohled a tak…

Takže; neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee. Ale co s tím nadělám. Nikomu rozbíjet vztah nehodlám.

A na zejtra mám udělat nějaký úkoly, takže padám.

Alois:

Sedim se svým otravným bratrem v obýváku a koukám na televizi. On si čte fyziku pro pokročilé. Cítím se hodně trapně, že je „chytřejší“ než já, ale na druhou stranu ho nikdo kvůli jeho naparování nemá rád. Spousta lidí říká, že by ho nejradši zadupali do země.

No dnešní den nedopadl nejlíp. Řekl sem si, že si zajdu na výtvarku, protože sem tam včera nešel. Ale kdoví proč tam byl i David s Ronaldou. Věděl sem, že ve čtvrtek chodí i Láďa, no ale o to, vidět ho bavit se s Davidem, sem fakt nestál. A jak tam tak spolu kecali, bylo přímo do očí bijící, že spolu sprostě flirtujou. Nedalo se nato koukat. Láďa na něj pořád šahal a David se nad tím jen zasmál a vždycky s „trucováním“ odešel ke svému stojanu. Když se ho já omylem dotknu ve třídě, s úlekem odskočí a snaží se ode mě dostat, co nejdál. Jednou sem hoslyšel potichu opakovat; fuj fuj fuj. Ten samý dotek, který mnou probije tolik vzrušení, ho zhnusí. Nelíbí se mi a nechci s nim ani za nic chodit, ale tohle mě prostě štve. Nevim proč se tak cejtim a chci se toho pocitu zbavit.

„Haló! Země volá blbečka!“ brácha mě probral z myšlenek.

„Co chceš skrčku?!“ vyštěkl jsem na něj zpátky.

„Vypni tu Hannu Montanu. Máma chce, aby sis šel udělat úkoly a šel spát.“ Tak sem jsem se zamyslel, že ani nedávám pozor na to, co dávají v televizi.

„A co ty? Ty spát nemusíš?“

„Musím, ale na rozdíl od tebe si to uvědomuju sám od sebe. Přiděláváš našim jen starosti!“

„Sklapni!“ zvedl jsem se ze svého místa a šel do pokoje. Sedl si ke stolu a chvíli koukal na nástěnku přede mnou. Oči mi zase padli na Davida. Měl jsem tam naší třídní fotku z minulýho roku, a musím uznat, že i když to cvakli zrovna, když se hejbal, a proto tam má nesmyslně zvednutou ruku, tak vypadá fakt dobře. To bude dlouhá noc, plná hodně zajímavých snů.

 -------------------------------------------------------------------------------------------

A/N: mějte se a pápá =D