David:
14.3. 2013- Čtvrtek
Zítra se jede domů!! Těším se zase na Bite a Flashe. Hory mám skoro odbitý, sbaleno mám, takže teď už jen vydržet poslední noc tady.
A z trochu jiný strany…
No nejsem já blb? Co povíte? Alois mě odchytnul (to tak těžký nebylo, byly jsme spolu ve sprchách) a políbil… no já jako blbej se přidal, ale v ten moment… já byl jako ať mě nechá, že nechci aby byl kvůli mně nevěrnej (celkem jsem si myslel že ho kousne svědomí alespoň teď, u Veroniky) no ale jako že on nemá koho podvádět a v ten moment…
Já jsem blb.
Žádal mě na kolenou o druhou šanci (opravdu si kleknul) O_O já mu jen řekl, že si to musím promyslet…
Pořád se nemůžu přenést přes to, že jsem mu dal takovou velkou naději, když ani ve sví hlavě nevím, jak to bude.
Jestli ho pak budu muset odmítnout, tak si to asi slíznu. A to sám od sebe! =(
boooooooooooooooooooooooooooože!! Kéž by existovala nějaká záchrana… Ronnie a Dita ještě nic neví a v celku se jim to bojím říct… podvedl mě a začal s tou s prominutím potvorou chodit. Ronnie ho dost dobře nemusí přijmout zpátky jako mého kluka… tak zrovna i Dita… ne že by to záleželo na nich, ale oni mají objektivní i subjektivní názor a to dost pomáhá, když vám poradí „z obou stran“…
co teď?? Budu si to muset pořádně promyslet… zvážit pro a proti… jak nad tím tak dumám, už teď je jasný, že mi to zabere několik dní!!
A pak je tu Lukáš… proboha za co mě trestáš?! A taky Filip mi nedá pokoj! S Lukášem jsou stejný; to je samý; Ahoj, jak se máš? Kam jdeš? Co budeš dělat? Můžu jít s tebou? Apod.
Já z toho zešílím… Jsou jako pijavice!!
Ale raději to zase na chvíli zabalím. Dneska už se lyžovat bylo a i na běžky nás vytáhli, takže je večer. Bude večeře a pak do večerky volno.
Alois:
Vypařil jsem se z pokoje a šel za Ronaldou. Ani jsem neklepal a věšel k nim do pokoje. Holky začali trochu zase šílet, že co tam dělám a další kecy. Jen jsem se na Ronnie koukl a jí došlo, proč jsem přišel. Šla za mnou na chodbu. Sešli jsme po schodech dolů do prázdné předsíně, přes kterou se chodilo do restaurace.
„Tak?“ zeptala se, zatímco si sedala na lavičku pod oknem.
„Všechno jsem mu řekl a prosil ho o druhou šanci.“
„Takže?!“ řekla nedočkavě.
„Řekl mi, že si to musí rozmyslet, že se mnou přece nemůže začít hned chodit.“
„To je logické.“ Vytřeštil jsem na ní oči.
„No nečum na mě tak! A zavři pusu, než ti tam něco vlítne.“
„Ale já myslel, že si mi chtěla pomoct.“
„Řekla jsem ti jak na něj. Co ještě chceš, abych udělala? Litovala tě za to, že se ti hned nevrhnul kolem krku a nezačal tě líbat radostí? Pomohla jsem ti hodně.“
„No s tím mi už pomáhat nemusíš, a vím, že si mi dost pomohla. Jen mám nervy z toho, že mě může odmítnout.“ Překvapeně na mě koukla.
„No to se mi nepochlubil. Nevadí, to si s ním vyřeším později. Teď bys mohl nahodit milý úsměv a snažit se dál vypadat, že mu za to stojíš. Přece jen si ho podvedl, opustil a pak ho chceš zpátky? Buď vděčnej za to, že se rozmýšlí. Já bych ti už druhou šanci nedala a to bez rozmyslu.“ Vstala, prošla kolem mě a já tam zůstal s ozvěnou jejího hlasu v uších.
ČTEŠ
Deník Podivína
Romance"Tak teď můj dárek!" Vánoce sou tu a ve škole si dáváme dárky. "Ronnie, neboj se. Ten dárek nemá nožičky a neuteče mi!" zasmál sem se a ona mě praštila do ramene. "Otevři to a nemudruj." vzal sem její dárek a na první pohled bylo jasný, že je to kní...
