Deník Podivína

7. kapitola

A/N: po dlouhé době zase nějaký ten kousek... omlouvám se je to krátké =D doufám, že se bude líbit.

Pěkné počtení.

--------------------------------------------------------------------------------------

8. března- Pátek

JÁ BLBEC!

Přesně tak, blbec. Úplně největší. Alois si četl můj deník, ale to nevadilo, protože jsme se políbili. Vážně jsem si na chvíli myslel, že jsem snad umřel a šel do nebe. Byla to nádhera a zbytek dne jsme jen flirtovali. Bylo to jako sen. Moc moc krásný sen… ale víte co? ŠPATNĚ!  Že já si dělal zbytečné naděje. A co je na tom nejhorší?! Může mi zlomit srdce a i přes to ho nedokážu nenávidět. Pár dní se choval, jako kdyby mu na mně opravdu záleželo. Vypadalo to, jako že se to vyvíjí dobře.

Já jsem ale blbec! Jak jsem tomu mohl byť jen na minutu uvěřit. Já nikdy nebudu mít šťastný konec.

A chcete vědět, co se stalo?! Dám si záležet a všechno to sem vypíšu! Musím se z téhle nálady vypsat.

Kdy jsme se to políbili? Jo, v pondělí. No a celou dobu to šlo moc pěkně. Koukali jsme po sobě, flirtovali a občas se vytratili jen, abychom si mohli dát pusu. Hned Další týden nás Amélie vyhmátla a otevřela si pusu dokořán. To taky nebyl problém. Vzal to dobře a občas mi přistála pusa i přede všemi. Pořád hledáte ten problém? Tak si malou chviličku počkejte. V jeden pátek mě Naky pozval ven, ať se prý se svým klukem pochlubím i ostatním. Bylo to tak, jak řekl. Tancovali jsme, bavili se a nic nás netrápilo. Alois mě přestavil kámošům. Pár se dost přetvařovalo a bylo na nich vidět, že se jim to naše chození nelíbí. Nezajímalo nás to a šli jsme se zase bavit. On samozřejmě pil. Kvůli mně dokonce nepil tolik. Sakra on kvůli mně omezil alkohol! Chce se mi brečet! Koho obelhávám, už dávno tu prolívám potoky slz.

Zpět k tématu.

Asi ve dvě ráno bylo všechno rozjeté a on začínal být trochu opilejší. Musel jsem na záchod, a přesně si pamatuji, co mi na to odpověděl;

„Jasně. Ale vrať se brzo, lásko. Dlouho to tu sám nevydržím.“

Přesně tohle! No a nelhal. Když jsem se vrátil, už byl zabraný do něčeho jiného. Nebo spíš někoho. Oblizoval se tam s nějakou holkou. Chtěl jsem jít za ním, abych se ho zeptal, co se děje, ale těsně před ním mě zastavili ti jeho kámoši. Že prý ať ho neruším při práci. Zpoza nich jsem na něj kouknul. On se v tu chvíli taky podíval na mě. Vteřinu na mě bezduše zíral a pak se vrátil k té holce. To mi vrylo slzy do očí. Jeden z těch kluků mě vzal kolem ramen a zkoušel mě utěšit, že on už takový je, ale já si nemohl pomoct. Rozbrečel jsem se a urychleně šel domů. Po cestě jsem ještě potkal Estera, ale obratně jsem ho setřást s tím, že jsem v pořádku.

Tak a mimo zlomené srdce, co je na tom špatný?? Jednoduché. V El Dragu se průběžně fotí! Různě dav, lidi co se baví a tak. A ano, už je to i na Facebooku. Lidi mi píšou, jestli jsem to viděl, a že mu to jen tak neprojde.

Ale prošlo… všechno mu u mě projde… vždycky.

Já to ale nechávám být. Jak jsem se přesvědčil, moc dobrého mě v mém milostném životě nečeká, tak ho nechám být. Celou tu věc s láskou odsunu. Teď se nic nepovede. Jsem asi příliš mladý na to, abych našel lásku svého života.

A teď ješte jedeme se školou na hory. Naše třída ještě se dvěma. Peklo nekončí! Budu ho tam mít totiž stále na očích.=(

To by bylo dneska všechno. Jdu něco dělat, než mě pocity prožerou zaživa.

David:

Odložil jsem deník na jeho stálé místo a znovu upřel pozornost na počítač, který ležel přede mnou. Stále další a další zprávy. Už jsem je ani nečetl. Najednou vyskočila jedna, na kterou jsem čekal.

Ronnie: Tak jak válčíš? Viděla jsem fota a je to hnus!! x(

David: neválčím, jakýkoliv boj vzdávám.

Ronnie: vážně?! Ani trochu se ti nedivim! :D

David: =D ha ha ha! Takže píšeš jen, aby ses přesvědčila, že mu to nechci odpustit?

Ronnie: Nechť zhyne a hnije v nejhlubším pekle!! Máš mě přečtenou :D

David: to je Ronalda, kterou znám =D

Ronnie: tohle už nikdy nepoužij! Ale jo sem to já :D

David: děkuju, že se staráš… sice boje vzdávám, ale není to tak, že by mi to nebylo líto

Ronnie: je to blb xD

David: jo ale na pár dní to byl MŮJ blb =(

Ronnie: tak někdy zajdeme ven, co ty na to? Přijdeš na lepší myšlenky. Ale jen asi tak do obchodu pro sušenku :D na víc nemám

David: neboj to já taky ne =D

Ronnie: =D

David: já už ale půjdu… to víš, domácí práce a tak…

Ronnie: tak si to užij :D a neutahej se

Vypnul jsem celý počítač a lehnul si na záda. Kolem mě byli rozházené polštáře a celkově tu bylo pohodlno. Nechtěl jsem o už ničem přemýšlet. Takže i když jsem ležel skoro na zemi, brzo jsem usnul.

Alois:

Nenávistný zprávy o tom, jak jsem Davidovi zlomil srdce a podobný věci mi zahlcovali Facebook. Já s ním ale nemůžu být. Nemám na to povolení.

Nemůžu ho držet v náručí.

Nemůžu ho políbit.

Nemůžu s ním koukat v objetí na filmy.

Nemůžu ho utěšovat, když brečí.

Nemůžu nic. A jen protože chci, aby se mu nic nestalo. Chodil bych s ním tajně, ale oni přijdou na všechno. A potom by mu mohli ublížit. Musím to nějak vyřešit. Nechci ho tak lehce nechat jít.