Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola první

..........o tři dny později (od rituálu u Šedého poníka)

„Vstávej, ospalče."

Ucítil lehký dotek na tváři a znovu jeho hlas.

„No tak, Nicku, vstávej."

Nick se konečně donutil otevřít oči. Nedá se říct, že by ho Leeho hlas probudil z nějakého krásného snu, to bohužel. Ale realita byla mnohem hezčí a příjemnější než jeho temné sny. Skláněl se nad ním a usmíval se.

Nick si zívl a oplatil mu jeho úsměv. „Vážně musím?"

Lee se nad něj naklonil ještě víc a věnoval mu jeden lehký polibek na čelo. Vždycky ho líbal na stejné místo, připomínalo jim to jejich první sblížení.

„Měl bys, prospal jsi skoro celý den. Musíš se taky někdy najíst. A kromě toho, přijede sem Lynn s Kimem, prý je to moc důležité. Za dvě hodinky jsou tady," pravil Lee s úsměvem.

„No tak dobrá," uvolil se Nick, ale z vyhřáté postele se mu moc nechtělo. „A co máme dobrého? Koupil jsi čínu?"

„Ne, dneska změnička, mají zavřeno. Ale nepálská kuchyně je taky výborná. Kuře na mangové omáčce s rýží. Je to fakt dobrota," lákal ho Lee a dobře věděl, že i na to se Nick chytne. Jak se jednalo o dobré jídlo, žádná překážka nebyla dost velká. Po těch měsících s ním už měl osvědčenou taktiku, jak ho dostat z postele. Ale i do postele, když na to přišlo, a to bylo mnohem snadnější.

„Jdu ti to nachystat, skoč si do sprchy," usmál se Lee a už už se chtěl zvednout. Ale Nick ho rychle chytl za ruku.

„Lee, prosím, aspoň chviličku," vrhl na něj zkroušeně prosebná psí očička a Lee moc dobře věděl, co chce. Lehl si k němu, přitáhl si ho k sobě, a Nick se spokojeně zavrtěl a zavrněl.

„Vrníš jako kotě," poškádlil ho Lee, zatímco ho zlehka políbil do vlasů. „Jak se cítíš?"

„Unaveně, ale jinak to docela jde. Už ani ta noha mě tak nebolí," usmál se Nick a zaklonil hlavu, aby se Lee rychleji dostal k jeho rtům. Lee ho políbil a lehce zčechral prsty jeho vlnité vlasy. Nick slastně vzdychl, oba si vychutnávali sladký polibek a Lee byl v sedmém nebi. Jak moc byl rád, že se Nick ze všeho dostal, to snad ani nešlo vyjádřit slovy.

Byly to už tři dny, co si ho Lee odvezl od Šedého poníka domů. Proseděl u něj tenkrát celý den. Tak dlouho to trvalo, než se Nick probral z bezvědomí, bez sebemenšího ponětí o tom, co se vlastně v uplynulých hodinách stalo. Snad ho jeho vlastní mysl chtěla ušetřit dalšího hrozivého zážitku, který by ho zase pronásledoval ve snech, a tak prostě všechno zapomněl. Jeho paměť stávkovala. Vzpomínal si jen na malé útržky, jak potom Leemu řekl. Jak byl s Woodovou v parku...vystupoval z auta, matně si pamatoval i na tu pekelnou bestii, která ho pokousala.

Trošku si vybavoval i nemocnici a pak, jen zcela mlhavě, i Šedého poníka. Ale z rituálu si pamatoval jen úplné střípky, třeba padlého anděla s knihou....a to bylo všechno. To obrovské trauma, které utrpěl, bylo odsunuto v jeho mysli kamsi do pozadí a Lee doufal, že tomu tak po nějakou dobu zůstane. Však by to nebyly zrovna milé vzpomínky. I Madam Ormah naznala, že je to možná dobře. 

Lee samozřejmě Nickovi popsal, co se dělo, ale některé detaily rituálu vynechal. Teď a v tuto chvíli bylo důležité, aby se Nick postavil co nejdřív na nohy, nebylo třeba nic víc z toho, co se stalo, připomínat. Přesto musel Lee počítat s tím, že se Nickovi jednou vzpomínky na celou událost vrátí, a jak řekla Madam Ormah, měl by na to být připraven, protože to pro Nicka nebude lehké. Ale to byla hudba budoucnosti, jak Lee ve skrytu duše doufal.