Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola dvanáctá

Od rána všichni netrpělivě očekávali zprávu od patologa ze čtvrtého okrsku. Woodová jim stepovala nervózně v kanceláři už někdy od devíti od rána, a nějak se neměla k odchodu. A když konečně padl verdikt, vlastně se všem už naposledy, a tentokrát definitivně, ulevilo. Zpráva zněla jasně: Příčina úmrtí – utonutí.

„V plicích měl vodu z řeky, v krvi drogy a alkohol, na těle nebyly zjištěny stopy cizího zavinění. Takže, on asi opravdu jen opilý spadl do řeky," pravil Lee, když četl zprávu ze složky, která jim ze čtvrtého okrsku dorazila po kurýrovi.

„A co tam v noci dělal?"

„Co já vím, třeba se šel projít, stejně mohl ven jenom v noci, aby nebyl vidět. Nebo už mu po tom posledním nevydařeném útoku došlo, že to nebude tak lehké a že po něm pátráme. Co ty víš, co se mu honilo hlavou? Třeba do té vody nakonec skočil sám," zapřemýšlela Woodová. „A nezapomeň, jak moc je černá magie nebezpečná. Pokus si s ní zahráváš a neznáš pravidla, může tě zničit. A to se stalo i jemu. Každý špatný čin má své důsledky."

„Všechno je možný, ale důležité je, že dnes můžeme konečně tenhle případ uzavřít. Takže mazej k sobě do kanceláře a napiš hlášení, ať to můžeme odevzdat a jít domů," vyhnal ji Lee, protože měli s Nickem taky práci. Seděli nad tím dobře čtyři hodiny, než to všechno dali dohromady, včetně informací, které dorazily z jejich forenzního oddělení. Specialisté od Šedého poníka odborně odklidili oltář a postarali se o to, aby všechny případně vyřčené kletby byly eliminovány, zlikvidovány, a nikoho již neohrožovaly. Nick a Lee tak byli v bezpečí a nic už nemohlo ohrozit jejich život.

Byly dvě hodiny odpoledne, když slavnostně odevzdali všechny žádané papíry jejich nejvyššímu.

„Dobrá, přečtu si to. Máte dva dny volna, všichni, dejte se trochu do kupy," zabručel svým typicky šéfovským přísným hlasem a mávnutím ruky je blahosklonně vyhnal ze své kanceláře vstříc dvěma zaslouženým dnům volna.

„A dávejte pozor," zabručel na ně ještě, než za nimi zabouchly dveře. Ano, byl jejich šéf, a nikdy by jim nedal najevo, že se o ně třeba jen trochu bojí.

„Dva dny volná, hurá, jde se spát," zajásala Woodová, a o čtvrt hodiny později byla i s Kimem pryč.

„Tak co se děje?" zeptal se v kanceláři Lee Nicka, který mu připadal už od rána zamyšlený a duchem naprosto nepřítomný.

„A co ta postava ve stínu, Lee?" zeptal se ho najednou Nick a ustaraně se na Leeho podíval. V očích měl trochu nejistotu, jako by se bál, že tenhle případ uzavřeli moc rychle.

„Myslíš si, že to byl Bell?" otázal se ho nato Lee a Nick pokrčil posmutněle rameny.

„Když já nevím, možná ano. Ano, určitě to musel být on, podle té nenávisti, která z té postavy byla cítit. Opravdu nás hodně nenáviděl, Lee. Kdybys to tak mohl cítit...bylo to čiré zlo," smutně si povzdechl nad tou nehezkou vzpomínkou a raději ji vyhnal z hlavy.

„Asi by sis z toho neměl dělat velkou hlavu. Už je to za námi, Nicku. Je po všem a my můžeme jít v klidu dál. Tak pojď, pojedeme," usmál se na něj Lee, vstal ze židle a vzal si z věšáku bundu. Dva dny volna před nimi, to bylo jako dar z nebes, zvláště pro unaveného Nicka. Jak moc se těšil, až si s Leem dají něco dobrého jídlo, na teplou sprchu, měkkou postel a spánek. Hodně, hodně spánku.

Chvíli trvalo, než si Nick všiml, že vlastně domů nejedou. Sice projeli kolem jejich čtvrtě, ale Lee v klidu pokračoval dál. Ani k Šedému poníkovi nejeli, ten byl na druhém konci města.