Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola osmá

„To nebyly dvě hodiny," zahučel Lee vyčítavě na Kima, když nastupovali s Nickem do auta.

Najednou všechno hrozně spěchalo, jen tak tak, že si Nick stačil dojíst snídani a Lee dopít kávu. Diskusi o bytu, správci a jak budou řešit Nickovy noční můry museli odložit. Nick byl očividně z nastalé situace u něj doma dost mrzutý, a ani se nezapojoval do hovoru. Spíš zamyšleně koukal z okna a poslouchal je tak na půl ucha.

„No nebyly, ale něco jsem zjistila. Trošku jsem rozhodila sítě a zjistila jsem, že Pepé v tom zase jede. Pacholek jeden, on mu ten půlrok v base nestačil. Jen se dostal ven, už si zase zadělává na průšvih," zavrčela na ně z předního sedadla Woodová a Lee se rozesmál. 

„Jo, Pepé....ten ti pil krev vždycky, co?" 

Zuřivě zavrtěla hlavou a semkla rty, aby z ní nevylítlo něco sprostého na Pepého hlavu.

A Lee se tomu nedivil, protože Pepé už jim v minulosti dokázal zadělat na nemalé problémy. Celým jménem José Francisco Garcia, mrňavý majitel starého antikvariátu a lichvář v jedné osobě. Asi padesátiletý mužík mexického původu, jehož největší zábavou byly knihy a taky sbírání starých věcí. Což by nebyl takový problém, kdyby to nebyly knihy a předměty používané při černé magii.

Potřebujete někoho uřknout nebo uhranout? Není problém, Pepé sežene správné zaříkadlo. Potřebujete knihu kouzel k invokaci nebo ďábelskému rituálu? Pepé sežene, bez problémů, stačí zadat objednávku a pár dní vyčkat. A tak Pepé přičinlivě sháněl a dodával, a zvláštní oddělení mělo o práci postaráno. Protože když začne černou magii praktikovat nezkušený začátečník, je na problém zaděláno, poněvadž podobné hrátky mohou skončit dost tragicky. Za svoji přičinlivost si tenkrát vysloužil šest měsíců ve vězení, a zákaz v této oblasti jakkoliv podnikat. A pokud to poruší, jde zase do basy, ale tentokrát na delší dobu.

„Takže, zajedeme se za Pepém podívat a pěkně se ho poptáme, jestli náhodou něco neví," zavrčela Woodová a Lee si byl jistý, že pokud náhodou Pepé něco bude vědět, jim se rozhodně svěřovat nebude. Na druhou stranu, Woodová byla v posledních dnech docela v ráži, a tak měli poměrně velkou šanci, že až mu vlítne do toho jeho krámku, tak se jí třeba bude bát.

A proběhlo tak nějak, jak předpokládal. Zvonek nade dveřmi se při jejich vstupu rozcinkal a Nicka praštil do nosu zápach staroby. Svůj antikvariát měl Pepé ve starém domě, a i celý jeho obchod vypadal podobně. Omšelý, starobylý, ušmudlaný. Vyřezávané regály z masivního dřeva byly až po strom narvané starými knihami, na malý pultík a letitou pokladnu, která asi zažila i druhou světovou válku, sedal prach. Pepé si s úklidem zrovna moc hlavu nedělal. Rohy stěn zdobily pavučiny a vyřezávaný lustr, který visel u stropu, viděl hadr tak před sto lety. Na Nicka to působilo dost nostalgicky a smutně.

„Kde seš?" houkla Woodová bez pozdravu neslušně na celý krám, protože Pepé byl zalezlý v místnosti někde vzadu. Umaštěný modrý závěs za pultíkem se zavlnil a vyběhl z něj malý obtloustlý chlapík s úsměvem na rtech. Ten ho přešel hned, jak viděl, kdo přišel. Na chvíli zbledl, ale pak se znovu usmál, ale trochu křečovitě a nejistě.

„Aáááá, páni detektivové. Čím mohu posloužit?" zeptal se úslužně a dál si držel ten svůj křečovitý úsměv. Nick si byl jistý, že se mu i rozklepaly kolena. Kim si začal prohlížel knihy v jednom z regálů, což chlapíka znervóznilo ještě víc. Nevěděl, koho má sledovat dřív a zoufale bloudil zrakem z jednoho na druhého.

„Hele, Pepé, chceme se tě na něco zeptat a nebudeme chodit kolem horké kaše. Nechtěl po tobě někdo v poslední době nějakou knihu zaříkadel? Konkrétně určené přímo pro ovládání zvířat," šla rovnou k věci Woodová, ale Pepé se ošil.