Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola devátá

„Takže, to bychom měli," zahučela Woodová, když sebou plácla v kanceláři do své pracovní židle. Kim se posadil ke svému stolu, a tu jedinou zbylou židli v jejich kanceláři Lee přenechal Nickovi, který se na ní s díky sesunul, a vypadal už dost strhaně.

„Takže si to shrneme, vážení. Vypadá to, že si Bell asi našel pomocníka. Nebo vás napadá, kdo by mohl být ten chlap, který u Pepého kupoval tu knihu?" nahodil Kim otázku hned, jak dosedl.

„Nenapadá, ale silně pochybuju, že by si Bell našel komplice. Podle toho, co o něm víme, vždycky to byl samotář, ten by rozhodně s nikým nespolupracoval," zapřemýšlel si Lee jen tak nahlas, ale něco na tom bylo.

Starý vztekloun a vlk samotář se nebude s nikým příliš bratříčkovat, a to ani v rámci pomsty. Ale o drobnou, dobře placenou výpomoc, si asi přece jen řekl.

„Podle popisu toho chlapa, co nám dal Pepé, to vypadá na nějakého bezdomovce. Těch se ve městě toulá bezpočet. Určitě musí tušit, že po něm policie pátrá a dává si pozor, aby ho nikdo na ulici neviděl. Slíbil mu peníze a poslal ho nakupovat. A sám je zalezlý v nějaké díře," ušklíbl se Lee.

„Mezi námi, kde na to vůbec vzal peníze? U sebe toho asi nemohl mít moc, žádné konto v bance taky neměl, a ta kniha byla podle Pepého docela drahá? Kde na to vzal?" vznesl Nick velmi trefný dotaz. Woodová chvíli zapřemýšlela, ale pak se lišácky usmála.

„No, policejní pásky na dveřích jeho domu byly porušené. Třeba tam byl. Třeba měl v domě nějakou skrýš, kde měl schované peníze a kterou jsme nenašli, když jsme ten dům prohledávali."

„No, možný to je, budiž tedy. Bohatý kámoše určitě nemá a banku taky nevykradl," zabručel Kim od stolu, a téma se od peněz stočilo zpět k záhadnému nákupčímu.

„Máme šanci toho bezdomovce najít?" zeptal se opatrně Nick, ale odpovědí mu bylo trojité zavrtění hlavou na znamení nesouhlasu.

„Jó, to bys musel mít hodně velké štěstí. Ale to neznamená, že se o to alespoň nepokusíme. Rozešleme jeho popis na všechny stanice do všech okrsků. Třeba se nám poštěstí, jestli je to průšvihář, možná ho někdo ze strážníků pozná? A třeba ho stihneme najít dřív, než Bell znovu zaútočí," pravila vážně Woodová a nakukovala do počítače. Lee se po jejích slovech bezděky dotkl té boule, co měl na čele, a Nick si povzdechl.

„Tak ještě zkusíme zaúkolovat Alexe, ať se mrkne do policejní databáze, jestli tam nemáme někoho trestaného, teď na svobodě, s tetováním na ruce, kdo by alespoň trochu odpovídal tomu popisu," přihodil Nick další nápad, který byl ostatními ihned schválen.

Protože, od teď už se zase budou chytat každého stébla. Věděli, kdo je pachatel, ale nevěděli, kde je. Byl někde zalezlý jako krysa v díře a možná už chystal další útok. A ten další by už nemuseli přežít. Lee se podíval na pobledlého, viditelně utahaného zamyšleného Nicka, sedícího na židli. A jediné, co si v tuto chvíli přál, byl malý zázrak, který by jim v téhle zapeklité situaci pomohl a mohli ji smést definitivně ze stolu. Malý, maličkatý zázrak.

Jenže, ten den se už žádný nestal, a ani jejich nejskvělejší hacker a ajťák Alex nedokázal z policejních databází vyšťourat nic užitečného, co by je jen o píď posunulo k vyřešení případu. Pár potetovaných maníků, kteří byli v nedávné době propuštěni z vězení, sice našel, ale ani jeden neodpovídal popisu, který jim dal lichvář Pepé. Mrtvá stopa, jak se říká. Nick seděl s Alexem v jeho kanceláři a procházeli fotografie z databáze, ale žádné z tetování, které viděl, ani náznakem nepřipomínalo to, co viděl ve své vizi.