Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola druhá

„Kafe, prosím," zaúpěla Woodová cestou do kuchyně.

„Ahoj, Nicky," naklonila se k sedícímu Nickovi a dala mu pusu na tvář. 

„Vypadáš dobře, brouku." Zase trošičku provokovala, Nick se musel smát a Lee dělal, že neslyší. Ale to byla celá ona, rýpnout si prostě musela.

Kim pozdravil, složil se na jednu ze židlí, vytáhl kapesník a významně se vysmrkal. Nos měl pořád červený a celý odřený, a bylo jasné, že ho Woodová donutila jít do práce násilím. Ale muselo to být hodně závažné, že tu byl, protože kdyby to nebylo důležité, z postele by ho nedostala.

„Ale no tak, seš chlap, máš výdrž. Nějaká rýmička tě přece neskolí, ne?" plácla ho Lynn srdnatě po rameni a Kim protočil naštvaně oči. Někdy byla fakt na zabití.

„Chceš do toho kafe kapku něčeho ostřejšího?" otázal se Kima soucitně Lee, protože Woody zrovna něco klavírovala do Nicka a neposlouchala je. Kim útrpně přikývl a Lee mu tam nenápadně nalil krapet whisky, na posilnění a asi i na bolení hlavy.

„Tak co se děje, Lynn," zeptal se Lee, když se konečně usadila před připravený hrnek kafe. Obratem vytáhla složky, které měla stočené v kapce v podšívce kabátu a hodila je na stůl.

A s těmi složkami hodila na stůl ještě pořádnou bombu, kterou ani Lee, ani Nick, nečekali.

„Asi máme průšvih, pánové. Bell zdrhl z blázince." Po jejích slovech následovalo několik vteřin naprostého ticha.

„Jak to, sakra, myslíš? Jak zdrhl z blázince?"

„Ty jsi mě neslyšel? No prostě zdrhl? Je pryč, fuč, zmizel jako pára nad hrncem, chápeš?" protočila Lynn oči na nad Leeho nechápavostí.

„Jo, slyším tě dobře a chápu taky ještě dobře," povzdechl si Lee a povzdechem si prohrábl vlasy. Tak tohle jim ještě chybělo! Seděli všichni u stolu a bez dechu zírali na tu nažloutlou složku.

„Jak jsi to zjistila?" probral se konečně Nick.

„No co, říkala jsem si, že než se dáme trochu dohromady a sejdeme se v práci, tak zkusím zapátrat, kdo by v tom Nickově napadení mohl mít prsty. Já ani nevím, prostě mě napadlo začít naším starým známým. Prostě jsem si jenom chtěla ověřit, jestli je pořád pěkně pod zámkem. A ouha, náš pan Krysař si běhá hezky po svobodě," ušklíbla se sarkasticky a usrkla kafe.

Začalo to zavánět docela pěkným průšvihem. „Jak dlouho je venku?" zeptal se Lee a Lynn nakoukla do složky.

„Tak jestli to tady dobře vidím, tak už nějaké čtyři týdny."

„No nazdar," vydechl Nick překvapeně. Tak to byla dost závažná situace. Bláznivý, ale nebezpečný hráč s temnou magií se pohybuje svobodně kdesi venku, a oni o tom neměli ani tušení.

„Jak to, že se to k nám nedostalo?" zamračil se Lee a Kim pokrčil rameny.

„Těžko říct, ale běžné okrsky tuhle zprávu určitě dostaly, ptal jsem se známého z desátého. Ale už je to měsíc, asi to už někoho nezajímá. Mají to tam vyvěšený na nástěnce a tím to pro ně končí. Je to jen blázen, co utekl z blázince. Takových je, bohužel. V tomhle městě můžou zmizet beze stopy a nikdo je už nikdy nenajde," sdělil mu nemilý, ale bohužel pravdivý fakt.

„Jo, ale tenhle blázen chtěl zabít policajta. To už by mohli ti idioti být trochu ve střehu, ne?" zamračila se Woodová. V posledních pár dnech neměla moc dobrou náladu a očividně by taky potřebovala dovolenou. Byla jak neřízená střela, ale těžko říct, jestli to bylo stresem nebo se jí bouřily hormony.