Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola jedenáctá

Márnice jsou místa, která ani policisté nenavštěvují rádi. Na Nicka vždycky působily tísnivým a depresivním dojmem, který se násobil tím zvláštním zápachem lysolu a dezinfekce. Tahle márnice byla postavená někdy před šedesáti lety, zelené retro dlaždice na nepříliš osvětlené chodbě působily ještě víc skličujícím dojmem. Na patologa čtvrtého okrsku si museli chvilku počkat. Nick stál opřený o stěnu a přemýšlel, jestli se tentokrát jeho vize do puntíku splnila. A proč se někdy splní, a jindy se jeho vize probíhajících událostí jen letmo dotknou?

Zahloubaný ve svých myšlenkách přeslechl doktorovy kroky. Lee stál vedle něj a něco hledal na mobilu, ale zrak upřeli na přicházejícího patologa, oblečeného v zelené pogumované zástěře, téměř současně. Představil se jim jako doktor Hansel.

Vzal je dovnitř, do pitevny a Nickovi se trochu zvedl žaludek. Tohle nikdy neměl rád, možná i to byl jeden z důvodů, proč místo na kriminálku zamířil na zvláštní oddělení. Aby do těchto míst nemusel nikdy vstoupit.

Uprostřed místnosti stály dva pitevní stoly, na jednom z nich leželo prostěradlem zakryté tělo.

„Zřejmě jste jediní, kdo ho může identifikovat, očividně žádnou rodinu neměl," pronesl patolog, když došli ke stolu a pak opatrně nadzvedl prostěradlo. Při pohledu na promodralou mrtvolu na stole se Nickovi sevřel žaludek. Ale s Leem měli ve vteřině jasno.

„Ano, je to Bell," potvrdil Lee patologovi totožnost člověka, ležícího na pitevním stole a Nick musel na chvíli odvrátit zrak. Před očima měl obraz se své vize. Ať to byl jakýkoliv člověk, jakkoliv zlý, nikdo si nezaslouží zemřít takhle.

„Víte, jak zemřel, doktore?" Lee, na rozdíl od Nicka, přemýšlel v tu chvíli věcně a šel rovnou k věci.

„Na celkový závěr je ještě moc brzy, detektive. Pitvu teprve budeme dělat. Ale....," pravil doktor zamyšleně a jedním pohybem ruky odtáhl prostěradlo a více poodkryl ležící tělo. Až teď si detektivové všimli spousty podlitin a modřin, kterými bylo Bellovo tělo doslova poseto.

„Příčinu úmrtí vám řeknu až po pitvě, pánové, ale vzhledem k tomu, že ho našli v řece, dá se předpokládat, že utonul. Což vám samozřejmě potvrdím až po pitvě, teď je to jen můj odhad," pravil zkušeně.

„Myslíte, že ho někdo mohl zabít?" zeptal se Lee a doktor pokrčil rameny. 

„Znovu opakuji, budete si muset počkat na výsledek pitvy," povzdechl si, snad na Leeho nechápavostí.

„A co ty modřiny, doktore?"

„Pánové, pravděpodobně rány od kamenů, jak jeho tělo vláčel proud řeky. Většina je na první pohled posmrtná. Ale udělal jsem předběžné ohledání a nenašel jsem jakékoliv stopy cizího zavinění. Určitě ho nikdo neuškrtil, nebodl, nezastřelil," pravil okázale. Dveře do pitevny se otevřely a dovnitř se vploužil patologův asistent. Se znuděným výrazem mu podal jakési složky a línou chůzí se zase odploužil ven.

Doktor si nasadil brýle a tlustými obroučkami vypadal jako sova. Chvíli zíral do papírů ve složce a pak je se slavnostním úsměvem zavřel. 

„Tak pánové, mám to tu černé na bílém. Prozatím jsme jen odebrali krev a ta je pozitivní na THC a alkohol. Ten chlap byl před smrtí tak opilý a zdrogovaný, že se divím, že vůbec chodil. A tudíž se ani nedivím, pokud by do té řeky spadl a utopil se, a to zcela bez cizího zavinění."

Popravdě, Lee a Nick se tomu taky nedivili. Však u Bella v tom jeho doupěti našli těch vypitých lahví od whisky bezpočet. A patolog, kterého očividně zdržovali v práci, je nenápadně nasměroval ven.