Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola sedmá

Ranní probuzení bylo pro Nicka rychlé a rozhodně ne tak příjemné, jako když ho budí Lee. Kim mu moc na vybranou nedal, během cesty do koupelny se stačil jakž takž rozkoukat, a po ranní hygieně obdržel v kuchyni hrnek s čerstvě zalitou kávou. Plán dne byl jasný, vyzvednout Leeho z nemocnice, a pokračovat v pátrání po Bellovi. Do nemocnice jel Nick s Kimem, Woodová od rána seděla v kuchyni s tužkou v ruce a blokem, a vyřizovala cosi neodkladného po telefonu. Lee už na ně čekal, vynutil si propuštění od doktora Harvilla hned brzy ráno.

„Tebe hodím domů prvního a pak odvezu Nicka," zabručel Kim, když Lee nastoupil i s Nickem do auta, a plynule se zařadil do městského provozu. Nick ztuhl a Lee okamžitě začal přemýšlet, jak to zaonačit, aby vystoupili oba na stejném místě, aniž by to Kimovi bylo příliš podezřelé. Jet potom k Nickovi přes půl města se mu nechtělo.

„Ani nemusíš, jeď rovnou k Nickovi. Mám u něj věci, když jsem ho hlídal po tom rituálu u Poníka. Ať nemusíš zbytečně jezdit po celém městě, vyzvedneš nás na jednom místě," nadhodil naprosto nenápadně a snažil se zachovat naprosto kamennou tvář.

„No jo."

Víc Kim neřekl, ale řekl to takovým tónem, že Lee okamžitě zapřemýšlel, jestli ví víc, než teď dal najevo. Jestli to o nich ví nebo jen tuší, jestli na to přišel sám nebo mu to vykecala Woodová v nějaké své slabé chvilce, když si nedávala pozor na pusu. Pootočil hlavu na Nicka, ale ten jen zmateně pokrčil rameny. Kim už tradičně nekomentoval nic, raději se věnoval řízení.

„Máte dvě hodiny. Já teď potřebuju něco zařídit, zajedu pro Woodovou a vyzvedneme vás," houkl na ně, když vystupovali z auta, mávl rukou na rozloučenou a rychle odjel. Jak oba detektivové předpokládali, zřejmě jel za nějakým ze svých informátorů. Nick si hodil tašku na rameno, vyšli schodu nahoru do patra, pozdravili okolo jdoucí sousedku a byli rádi, když za nimi konečně zaklaply dveře bytu.

„Zajdi se osprchovat, udělám ti kávu a...." Nick odhodil tašku na gauč, už se chystal do kuchyně, ale Lee ho naprosto nečekaně popadl za ruku, aby ho zastavil a než se nadál, už byl v jeho náruči. Lee se na něj usmál.

„Ahoj," řekl tiše a Nick se zasmál. Ovinul mu ruce okolo krku a přitiskl se k němu.

„Ahoj."

Na malou chvíli hodili všechny svoje starosti za hlavu, všechny svoje pomstychtivé nepřátele, temné stíny a věčné nekončící starosti. Lee ho něžně políbil na čelo, jejich malé něžné znamení lásky, a ten další polibek si vychutnali, jak jen nejvíc mohli. Nickových rtů se Lee nikdy nemohl dost nabažit a líbat se s ním bylo někdy lepší než sex.

„Jak se cítíš?" zeptal se Nick mezi dalšími polibky.

„Netušil jsem, že mám v těle tolik svalů. Bolí mě naprosto všechno, ale dá se to přežít. Rozhýbu to," usmál se Lee a pevným stiskem uvěznil Nicka ve svém náručí. „Jsem rád, že jsi v pořádku," zašeptal.

„Nápodobně," odpověděl mu šeptem Nick, očekávajíc další sladký polibek.

„Tak běž do té sprchy." Lee se lišácky usmál. „Tak pojď se mnou."

„No tak, běž, udělám ti zatím snídani, beztak ti nedali v nemocnici pořádně najíst," zazubil se na něj Nick, ale Lee se rozhodně nedal jen tak odbýt.

„Máme dvě hodiny. Celé dvě hodiny, to je moře času. No tak, stihneme všechno, i snídani, neboj se," ujišťoval ho překotně, zatímco ho pomaličku začal tlačit směrem ke koupelně.

„To já sice vím, ale...Lee!" vyjekl, když z něj Lee rychle stáhl kabát, a zatímco ho pořád jednou rukou pevně držel kolem pasu, druhá se drze vkradla pod jeho tričko a nedočkavě šátrala po jeho zádech.