Návrat Krysaře 2 - případ osmý

Kapitola desátá

Byl to děsivý pohled.

Starý rozviklaný stůl, opřený o stěnu, která mu zajišťovala stabilitu, nabídl Nickovi obraz, ze kterého mu přejel mráz po zádech. Černý ubrus, v jehož středu byl vyobrazený obrácený pentagram, symbol samotného Satana, byl pokrytý popelem a cákanci krve. Dvě černé svíce na každé straně stolu, miska s jakýmisi bylinami neznámého původu, kousek od ní ležel škapulíř, věc, která jim byla tak dobře známá z předchozího případu z Krysařem. Ze zažloutlých stránek staré čarodějnické knihy, která ležela otevřená hned vedle misky s bylinami, na ně civělo vybledlým inkoustem umně zobrazené divoké zvíře připomínající psa, a v neznámém jazyce psaná zaklínadla naháněla hrůzu už jen od pohledu.

To byl pohled, který by snad Nick snesl, ale to, co ho vyděsilo ze všeho nejvíc, byla jejich jména. Jejich jména, Lee Stevenson, Nicholas Dowell. Psaná krví, na starém, zažloutlém pergamenu, kolem byly vyobrazeny jakési prastaré znaky, které viděl poprvé a jejichž původ snad ani nechtěl znát.

Byl to jejich rozsudek, stín smrti, který se nad nimi vznášel, pomsta, kterou okusili sami na vlastní kůži. Otřásl se, snad hnusem, snad hrůzou, kterou mu tento výjev nahnal a o krok couvl.

„Lee," zašeptal a vzápětí ho někdo uchopil za paži.

„Jsem tady, hlavně na to nesahej," slyšel jeho hlas, ale to by Nicka ani náhodu nenapadlo. O chvíli později byli v místnosti i ostatní detektivové.

„No pane, ten má teda výbavičku. To ho Pepé dobře zásobil," ušklíbla se Woodová, když se podívala na stůl a popravdě, vlastně si trochu oddechla, že tam není i její jméno. Bell svoji krutou pomstu plánoval očividně jen pro Nicka a Leeho. Kim taky nakoukl, možná se mu taky trochu ulevilo, když tam nikde neviděl jméno své parťačky. Ale i tak, pořád byli dva detektivové z jejich oddělení v ohrožení života.

Protože on pořád byl někde venku. A oni nevěděli kde.....

„Našli jste něco?" zeptal se Lee ostatních detektivů, postávajících okolo, a zírajících na ten oltář smrti.

„Jo, v místnosti vedle jsou dva psi v klecích, ale jsou na tom dost zle. Bell je asi nekrmil a nedával jim vodu, sotva dýchají," zavrčel naštvaně Paulson. Týrání zvířat nesnášeli všichni. Jenže, pokud by pejsky teď odvezli pryč, Bell by poznal, že tu byli. Nebylo to přípustné.

„Musíme je tu nechat, dokud ho nedostaneme," rozhodl Novak a Woodová málem uronila slzičku. Ale nedalo se nic dělat.

„Je mi to líto, ale odvezeme jen k veterináři hned, jak bude po všem, neboj," ujistil ji Lee, a mohli jen doufat, že pro ubohá němá stvoření, trpící v klecích jen kousek od nich, nebude už příliš pozdě.

Kromě ohavného okultního oltáře nenašli v místnosti už celkem nic důležitého. Byly tu kusy špinavého páchnoucího oblečení, které se nepralo už snad sto let, nespočet lahví od alkoholu, o které v místností doslova zakopávali na každém kroku. Stará, rozvrzaná špinavá matrace s čímsi, co mohlo být považováno za přikrývku a se starým ošuntělým polštářem. Na druhé straně místnosti byl další starý stůl, se zbytky jídla, plesnivými odkrojky chleba, nedopitou lahví whisky, svíčkami a zapalovačem. Bylo to nechutné páchnoucí doupě. A ještě tu byly krysy, spousta krys, jeho miláčci, pištící a zavřené ve starých, narychlo stlučených bedýnkách. Těžko říct, jestli i je chtěl Bell použít při své pomstě, nebo si je choval jako domácí mazlíčky.

„Dobře, nevíme, kde je, ale musíme předpokládat, že se brzy vrátí. Počkáme si na něj. Jdeme ven, je tu jen jeden vchod, takže jinudy, než těmi dveřmi, přijít nemůže. Jdeme."