Horse |JB|

4. Unforgettable Lake

Dole pak mám něco pro vás :) - tak si to přečtěte....

___________________

,,Tessie! kde jsi!" řvala jsem přes celý les. Ano, jedině já se můžu ztratit v lese. Tessie se mi někde po cestě ztratila, když jsem musela seskočit z Maxe, protože mi spadl mobil.

,,Fajn, žádnou paniku, každý les někde končí. Možná se objevím před Horseshoe a nebo taky i před hranicemi do Mexika. Což je hodně blbost. Fakt už mi z toho začíná hrabat, vždyť si tu pro sebe sama povídám.." povzdychla jsem si a projížděla jsem na Maxovi kolem stromů.

Všechny stromy mi připadají stejné..Je taky i možné, že chodím pořád dokola jak blbec..a to by nebyla žádná novinka.

Podívala jsem se doprava a uviděla jsem něco se lesknout. Potáhla jsem za pravou otěž a Max 'zatočil' doprava. Zohla jsem se, jinak by mě velká větev plná jehličí praštila do obličeje.

Vyšla jsem z lesu a hned jsem si zakryla oči, protože jsem byla oslepená slunkem. Když jsem zaostřila, vyrazilo mi to dech.

,,Páni.." vydechla jsem úžasem. Přede mnou až kam mé oči dohlédly, bylo průzračné jezero. Ticho jako nikde dříve, nejsem zvyklá na to ticho. Jen jezero a v dáli se tyčili hory.

Rozhlédla jsem se kolem jezera a na pravém boku bylo dřevěné molo. Dala jsem povel Maxovi a kolem pobřeží se rozjel až k molu. Tam se zastavil, chvíli jsem se rozhlížela na tu krajinu a zapomněla na celý svět. ,,Myslím, že tu budeme jezdit častěji, Maxi!" usmála jsem se a pohladila ho.

Zesedla jsem z Maxe a otěže jsem obmotala okolo jednoho stromu, aby nemohl utéct. Pomalu jsem našlapovala po prostředku mola až jsem se zastavila u okraje.

Vítr mi vlál ve vlasech, a já si to ticho užívala. Sedla jsem si na okraj a špičky podrážek od bot se dotýkaly vody. Začala jsem s nimi houpat jako nějaká školačka na houpačce. Ruce jsem si opřela za sebe a zavřela na chvíli oči. Cítila jsem, jak paprsky slunce se odrážely od mé pokožky.

To ticho nebylo ani normální. Kdybych do toho nezapočítala řehtání Maxe a vítr.

,,Ahoj!" uslyšela jsem najednou hlas za sebou. Rychle jsem otevřela oči a podívala se za sebe. Mé zorničky se rozšířily, když jsem spatřila hnědovlasého kluka s rukama založenýma v černých kapsách od ryflí.

Prohlídla jsem si ho od shora dolů. Až po chvíli jsem si všimla, že na něho zírám už trošku delší dobu. Začervenala jsem se a otočila hlavu na původní místo - zkoumání mých noh.

,,Ahoj.." zašeptala jsem po chvilce a slyšela jsem jeho melodický smích. Ucítila jsem pohyb po molu a šustění vedle. Podívala jsem se na něho v moment, kdy se díval on na mě.

Prohlížela jsem si jeho tvář, která byla dokonalá. Jeho oči byly přímo ohromující, jejich barvu bych přirovnala k oříšku smíchaném s karamelem. Jeho řasy, jeho knoflíčkový nos a mírně pootevřená plná ústa mě uchvátila.

,,Co?" zasmál se znova tak, že ukázal jeho bílé perličky. Podívala jsem se mu znova do očí v moment, kdy si mě on prohlížel. ,,Nic jsem neřekla.." usmála jsem se a začervenala se. Svůj pohled jsem přemístila do dálky jezera.

,,Je to tu neuvěřitelné, že?" prohodil po chvilce. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. ,,Když jsem to tu objevil poprvé, myslel jsem, že jsem v nebi. Stalo se to mým neoblíbenějším místem.''

Podívala jsem se na něho a pak zpátky na hory. ,,Bude to naše malé tajemství?" zeptal se mě a já přikývla. ,,Moc toho teda nenamluvíš...''zasmál se. ,,Kromě Ahoj a Co? Jsi neřekla... vlastně vůbec nic!" všimla jsem si jak zakýval hlavou.