Horse |JB|

7. Uninvited Visit

Nechal mě tam jen tak stát, prostě řekne 'nemůžeme se vídat' a tím to hasne. Trápila jsem se, z několika důvodů. Ten první byl, že mi to bylo líto, kdybych nebyla v Horseshoe, nemuselo by se to stát, za druhé trápila jsem se a pořád trápím, že se to někdo dozví, a pak by z toho mohl byl malér.

Nechápu to, tak jsem si s ním rozumněla až to nebylo možné, a zjistím, že kvůli nějaký blbým hádkám mezi dvěma ranči, se to všechno musí pokazit.

Seděla jsem na posteli a dívala na zrdcadlo naproti mne. Pozorovala jsem se a uvědomila si, že jsem bez něj tak prázdná.

Nadechla jsem se a vydechla. Fajn, když jsi do teď žila bez něj, tak to zvládneš i po celý zbytek života...nepotřebuju ho, všichni kluci jsou stejní. Možná vypadají všichni odlišně, ale uvnitř jsou prostě ... Stejná hovada...

Vstala jsem z postele a rozhodla jsem se dát dohormady a smířit se s pocitem, že už ho nesmím nikdy vidět. Došla jsem k balkónu a stoupila na studené kachličky, které mi udělaly husí kůži.

Opřela jsem se o zábradlí a rozhlídla jsem se kolem. Když jsem tu byla naposledy, byla noc, nic jsem neuviděla, kromě toho záhadného stínu jezdce. Povzdychla jsem si a užívala si vítr, který mi pročesával mé rozpušténé vlasy.

,,Hej! Laylo!" podívala jsem se směrem za hlasem. Byl to Nick, který mi hornlivě mával. Stál pod balkónem a usmíval se.

,,Ahoj!" zakřičela jsem na zpět. ,,Půjdeš prosím tě dolů? Vem si i sebou Maxe, jo? Máme nástup!" usmál se zamával a během se vrátil zpátky k ostatním.

Nástup? Nikdy jsem o něm neslyšela. Zase pro mě novinka.

Oblékla jsem si oblečení, ve kterém se volně pohybuju venku a vyšla za nimi ven.

Dorazila jsem i s Maxem vedle sebe k nim a zastavila se. ,,Co se děje?" zeptala jsem se a jejich pohledy se otočily na mě.

,,Máme tu problém ohledně té soutěži, o které jsem ti říkala..před tebou tu byla jedna dívka, o několik let starší. Byla zaučená a velmi výborná jezdkyně. Jezdila s námi a i soutěžila, ale tento rok, nemůže přijet. Což je ten problém..'' se smutným hlasem mi objasnila Melissa situaci.

,,A jak to souvisí se mnou?" zvedla jsem obočí. ,,Musíš ji nahradit..'' prohlásila Tessie.

,,Cože!?'' vykulila jsem oči a zmateně se rozhlížela okolo sebe. ,,To ale nejde, přece vůbec tomu nerozumím. Neumím na Maxovi tak perfektně jezdit jako ostatní. A ostatní se tomu věnují léta, nemůžu prostě závodit...'' snažila jsem se je přesvědčit, že já nejsem ta pravá. Bohužel, podle jejich výrazu nemám jinou možnost než souhlasit.

,,Nemusíš se ničeho bát! Budeme tě zaučovat.'' - ,,Jo, a stejně do soutěže zbývá necelých 6 týdnů!" mluvili jeden přes druhého.

,,Fajn, pokusím se o to..'' řekla jsem svojí odpověď a všem v Horseshoe se rozzářili oči.

,,Dobře, tak začneme hned?" usmála se Melissa a já jsem jen přikývla.

-----------------

,,Tak, jdeme na to. Tvým úkolem je objet i s Maxem okolo těch 3 sudů, aniž by se převrátily a spadly, a musíš to ujet za nejrychlejší čas!'' dala si Melissa ruce v bok a podívala se na mě. (Gif v médiích :))

Vytřeštila jsem oči a začínala se ve mně vzbuzovat nervozita. 

,,Nejprve ti to Nick ukáže, a pak si to sama na zkoušku ukážeš.." usmála se Melissa a já jen přikývla. Celou dobu jsem ho sledovala a pokoušela si zapamatovat všechny pohyby, které Nick udělal. Dojel až k nám s úsměvem na tváři.

,,Proč vlastně Nick nemůže soutěžit v téhle disciplíně?" zeptala jsem se. ,,Každý může být jenom v jedné soutěžní disciplíně.." Odpověděl mi Tessie.

Nadechla jsem se a přešla k Maxovi. Vyhoupla jsem se do sedla a vydechla všechen kyslík. ,,Fajn.."

Dala jsem pokyn Maxovi a rozjeli se. Vyjeli jsme na připravenou dráhu a první nejbližší barel se přibližoval. Když už byl barel pár metrů ode mě, uslyšela jsem za sebou hlasy, které křičely ať zatáhnu za pravou otěži a Max trhnutím zatočil do stejného směru. Objeli jsme v pomalém tempu barel, protože jsem měla strach, a vrátili se k ostatním, kteří s nadšením na mě koukali a tleskali. 

,,Na první pokus to ušlo! Budeme trénovat a uvidíš, že už to bude lepší a rychlejší.." mrkla na mě Melissa a já jsem jen otravně protočila očima. Všichni najednou nasedli na koně a rozjeli se plac, kde jsem před chvílí běžela. 

Každý dělal něco jiného, někdo klus, někdo jen tak se procházel kolem dřevěné ohrady...Já jsem tam jen tak stála a dívala se na ně, byli vážně dobří a myslím si, že nikdy nebudu tak dobrá jako jsou oni. 

Z mého přemýšlení mě vyrušil neznámý hlas. ,,Ale, ale, koho pak to tu máme? Že by ranč amatérů?" zasmál se ten hlas. 

Podívala jsem se za tím hlasem a uviděla muže středního věku v kovbojském klobouku. Dala jsem pokyn Maxovi a ten se pomalým tempem vydal za ostatní, kteří už stáli kousek od ohrady. 

Když jsem tam dojela, uviděla jsem toho chlapa z blízka a byl mi už na první pohled odporný. Udělala jsem grimasu a podívala se na Tessie. ,,Kdo to je?" zašeptala jsem Tessie.

,,Western Paradise...nejodpornější ranč!" vyštěkla tak nahlas, že ten chlap to mohl i slyšet. ,,No ne, naše uštěkaná Tessie..." ušklíbl se ten odporný chlap. Mezi tím přijížděli další a další jezdci zdřejmě z jeho ranče. Všichni měli úškrn na tvářích.

Mezi dvěma ranči teď jenom bránil dřevěný plot. ,,Vypadněte..." vycenila zuby Melissa. Zasmáli se všichni z Western Paradise. 

,,My nemusíme, je to ještě přece náš pozemek.." dohadovali se snad celé hodiny. Ani jeden z nich nechtěl ustoupit. 

Když jsem se rozhlídla kolem, každého jsem si začala prohlížet. Jejich tváře mi nic neříkali, ale mezi těmi jezdci jsem uviděla známého koně, bílou klisnu, kterou jsem už někde viděla. Nemohla jsem uvidět do tváře jezdci, který na té bílé klisně seděl. 

Jeho pohled byl na mobilu a jeho hnědé vlasy mu zakrývaly tvář. Tak strašně moc jsem chtěla vidět do jeho tváře...

Jeho pohled se odtrhl od mobilu a podíval se okolo sebe, protože zdřejmě ucítil na sobě něčí pohled. Můj pohled.

Když jsem mu ale uviděla do tváře, mé srdce ses rozpadlo na tisíce kousků. Te dotyčný, který byl pro mě záhadný byl....

,,Justin?" zašeptala jsem potichu. Když se jeho pohled zaměřil na mě, byl zaskočený. Jeho oči se rozšířily a bylo vidět, že byl překvapený.

Jen tak jsme se na sebe celou tu dobu dívali.

V ten moment jsem si uvědomila, že bez něho nemůžu žít, i přes to, co udělal....

Ale budu muset své pocity k němu potlačit..

--------------------

Nová část :) - abych se přiznala, nejsem s tím spokojená a vím, že je tato část o ničem. Tak i přes to se omlouvám :/

-Děkuju všem za krásné komentáře, které mě vždycky u srdíčka zahřejou :)

-N