Horse |JB|

14. The Last Hope

Soutěž se každým dnem blíží a není ani divu, že začínáme být nervózní.

Melisse se začíná všechno kazit pod rukama a my ostatní nevíme kam dřív skočit.

Bojím se toho, že to zkazím a všichni budou na mě naštvání. A hlavně se bojím, že potkám na soutěži Justina.

Což je jasné jako facka, že tam bude.

V břilbě, ve špinavých ryflích a oblečené bundě na venek jsem se opírala o dřevěný trám ohrady a pozorovala jak trénují.

Já už jsem měla tréning za sebou, a proto jsem měla chvíli klid a sledovala ostatní.

Uběhly týdny od posledního telefonátů s Justinem, kdy mě naštval, že ven nepřišel. A i přes to, že ho ignoruji, pořád se mi snaží volat a psát zprávy.

Do konce prázdnin, a než si pro mě naší přijedou, zbývá dva týdny. Ani se to nezdá, že to tak rychle uteklo.

,,Hej! Laylo!" Z mého myšlenkového pochodu mě naštěstí vysvobodila Melissa.

Můj zvědavý pohled jsem na ni upřela. Nenechá mě ani minutu v klidu, aniž bych musela něco dělat.

,,Zajdi do stáje pro novou uzdu. Ta má se pokazila" poprosila mě s pohledem plný studu.

Přikývla jsem na náznak, že chápu, odrazila jsem se od otrámu, o který jsem se před chvílí opírala a šla směrem do stáje svůj úkol splnit.

Došla jsem do stájí a přešla k dřevěné stěně, kde byly uzdy pověšené na hřebíkách. Rozhodovala jsem se, která bude nejlepší, ale uvědomila jsem si, že Melissa mi vlastně neřekla, jaký typ uzdy přesně.

Vzala jsem do ruky první uzdu, která mi přišla na oči a otočila jsem se, že to zanesu Melisse...

V šoku, který mi teď připravil ten idiot, jsem se chytla na místo, kde mám srdce a lapala po dechu.

,,Ahoj!" Usmál se na mě a díval se na mě provinilým pohledem.

,,Bože, dostala jsem z tebe infarkt!" Naštvaně jsem se na něho podívala.

,,Co tu kruci dělaš?!" Pokroutila jsem hlavou a prošla kolem něho způsobem ignorace.

Šla jsem dál s cílem, že ho už nechci nikdy vidět, dokud mě jeho hlas nezastavil.

,,Počkej" zastavila jsem se. Neotáčela jsem se, a tak jsem stála otočená zády k němu.

,,Promiň" jeho hlas byl zdrcený.

Chvíli mě zabolelo u srdce a bylo mi to líto, ale naštěstí jsem se vzpamatovala.

,,Omlouvám se, že jsem tam nepřišel. Chtěl jsem, ale můj strýc.."

,,Nezajímá mě, proč si nepřišel, i když to je taky ten hlavní důvod, proč jsem na tebe naštvaná.." otočila jsem se nakonec na něj.

,,Ale je to kvůli tomu, že já byla ta pitomá a uvěřila, že ty jsi jiný. Ale nejsi...všichni jste stejní. A hlavně proto, že jsi mě naštval. Naštval si mě a já si řekla, že ti nikdy neopustím a nikdy s tebou už nepromluvím..." zamračeně jsem na něho hleděla.

Jeho obličej z nevinného pohledu se změnil na široký úsměv. ,,Ale teď se mnou mluvíš" usmál se rošťácky. Podívala jsem se na něho naštvaně.

Jeho úsměv ale klesl a pak si povzdychl. ,,Já ti to všechno vysvětlím.."

,,Ne, Justine! Nebudeš mi už nic vysvětlovat." Zamračeně jsem si překřížila ruce na prsa.

,,Takže mi odpouštíš?" Jeho hlas byl plný naděje.

Mé oči jsem zavřela a z hluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Otevřela jsem oči a svůj upřený pohled jsem nechala na něm.

,,Ne, Justine....neodpouštím ti, protože jsem si něco slíbila a dodržím to. Za týden odjíždím odsud pryč - domů. A vím, že by to i tak nemělo smysl. Nikdy se už sem nevrátím..." odmlčela jsem se.

,,Neodpouštím ti a nikdy neodpustím. Pro mě jsi skončil..." a s těmito slovy jsem se obrátila na patě a odešla pryč ze stájí..pryč od Justina....

___________________________

♧ Ještě než bych začala mluvit k části...Chtěla bych vás poprosit, jestli by jste si přečetli můj nový příběh. LIBRARY = hraje zde Justin (jak jinak :D)

☆ Nová část po X letech. Já vím a za to se omlouvám....

☆ Děkuju všem za podporu = Za 3k přečtení:)

☆ NEBOJTE JUSTINA NEVIDÍTE NAPOSLED :D jen tak nezmizí :)

☆ A nebude to pořád tak smutné....snad :D sama ani nevím jaký očekávám konec...:D

SNAD JSTE DOSTALI POD STROMEČEK CO JSTE SI PŘÁLI :) JÁ ANO :)

a tak vám přeji šťastný nový rok a uvidíme se v roce 2016 :)

Zatím se s vámi loučím :) - N