Horse |JB|

6. Bad Guy

Dala jsem si mobil do kapsy, vyšla jsem potichu ze dveří mého pokoje a zavřela je. Jdu takhle potichu, aby mě nikdo neslyšel a neviděl. Mám totiž po dlouhé době schůzku u jezera s Justinem a nemůžu se dočkat, až ho zase uvidím.

Měli jsme se sejít už před pár dny, ale něco mu do toho vešlo. Konečně ho zase po dlouhé době uvidím a to je hlavní. Psali jsme si sice jen SMS-ky a sblížili jsme se hodně. Myslím jako dobří přátelé...

Šla jsem po schodech pomalu, až jsem se dostala ke dveřím. Zatáhla jsem za kliku, ale vyrušil mě hlas.

,,Proč jdeš tak potichu?" otočila jsem se za hlasem a uviděla před sebou Tessie, která stála na schodech. ,,Je, ahoj! Vylekala jsi mě.." usmála jsem se nervózně. Snažila jsem být v klidu, ale uvnitř v těle, na místě, kde je mé srdce, jsem dostala infarkt, od toho, jak jsem se lekla.

,,Nemáš čisté svědomí'' zasmála se a pokroutila hlavou. ,,Proč vlastně jdeš takhle potichu? Kam se chceš vplížit?" zeptala se znova otravně.

,,Co? Já a někam potichu? To se ti muselo zdát'' usmála jsem se falešně a mávla rukou. Lhát je moje druhá vlastnost. Každou chvíli jsem rodičům lhala, nechtěla jsem, ale musela.

,,Taky jsem tohle dělala, kvůli jednomu klukovi, které ho jsem tu poznala, ale zjistila jsem, že je to blbec!" usmála se na mě lístostně. A mě polilo horko a sucho v ústech.

,,Nechceš někam zajet? Tak trochu se vždycky nudím v těhle hodinách'' nabídla mi něco, co bych neodmítla třeba včera, ale dneska se to už nehodilo.

,,Ne, víš já..'' uslyšela jsem, že mi někdo poslal zprávu. Vzala jsem mobil z kapsy a podívala se na dislej, mírně jsem se usmála, když jsem zjistila, že je to Justin.

,,Á, už chápu! Je v tom kluk, že jo?" zasmála se. ,,Cože? Ne, jasně, že ne...'' kousla jsem se do spodního rtu. ,,Chápu!" mrkla na mě a odešla do jídelny.

Já jsem se zmohla na jedno hlasité povzdechnutí, že je podle mě vzduch čistý. Vyšla jsem tedy ven, a podívala se na zprávu.

From: Justin Bieber (10:34am)

-Čekám tu na tebe, kde jsi? -J

Povzdychla jsem si a odepsala mu zprávu ve smyslu, že už vyjíždím a za chvíli tam budu. Mobil jsem si dala do kapsy a nasedla na Maxe a nenápadně s pocitem, že mě nikdo neviděl, jsem vyjela.

Dojela jsem k jezeru po půl hodině, jela jsem stejnou cestou jako minule. Kolem pobřeží jsem klusala a z dálky jsem už viděla Justina na molu. Seděl na tom stejném místě jako já před několika dny, když jsme se potkali.

Dojela jsem až k molu, nezesedla jsem z Maxe, ale čekala až si mě Justin všimne. Čekala jsem tam několik minut, ale stále si ani nevšimnul, že tu jsem. Celou tu dobu jsem slyšela jak si pobroukává nějakou pro mě neznámou písničku. Ale jediné, co můžu říct je, že umí nádherně zpívat.

Zesedla jsem tedy potichu z koně a rozhodla jsem se ho trošku polekat. Potichu jsem našlapovala na po molu až jsem stála za Justinem. Chvíli jsem přemýšlela jak to udělat. Hlavou se mi honily myšlenky tipu: strč ho do vody, polechtej ho...

Líbilo by se mi, kdybych ho do té studené vody hodila, ale pak by byl na mě naštvaný a možná by byl schopný mě do té vody taky hodit.

Ušklíbla jsem se nad svým myšlením a vrátila se k realitě. Udělám to lehce a nebudu u toho přemýšlet.

,,Baf!" pošimrala jsem ho na bocích a Justin sebou škubnul tak, že málem do té vody spadnul. Nemohla jsem se přestát smát od toho, jak se leknul. Měla jsem to pořád před očima jako nějaký film.

Otočil se na mě a udělal takovou grimasu, který zdřejmě měl být vražedný, ale jeho koutky úst sebou cukaly - chtěl se smát.

,,Hahaha" řekl sarkasticky a otočil zpátky hlavu k jezeru. Už jsem se musela přestát smát, protože jsem nemohla popadnout dech. Sedla jsem si vedle něho a zahleděla jsem se do dálky, na hory, které ještě minule byly dobře vidět, ale dnes? Celé zmizely v mlze.

,,Už to prosím nedělej, málem jsem dostal infarkt!" viděla jsem, jak zakýval hlavou. Zasmála jsem se. ,,To byl účel...ale jestli chceš...dobře.." zasmála jsem se a Justin po chvilce se mnou.

,,Vlastně, kolik ti vůbec je?" zeptal se mě po chvíli a zrak nechával někde v dáli. ,,Víš, že to není slušné, když se holky zeptáš na věk?" zasmála jsem se a podívala se na něj. ,,To bych ale nemohl zjistit, jestli jsi starší nebo mladší.." usmál se a podíval se na mě.

Naše pohledy se střetly. Znova jsem si jeho tvář skenovala a on tu mou též. ,,Patnáct" usmála jsem se a svůj pohled odvrátila na své ruce, které jsem si od nervozity celou tu dobu třela. ,,Jsem starší!" roztáhl ruce a zakřičel po chvíli až jsem se já na oplátku lekla. ,,Budu hádat..šestnáct?" přivřela jsem jedno oko. Přikývl. Trefa..

,,Jak si to věděla?" - ,,Řekněme, že mám dobrý odhad oka!" usmála jsem se.

,,Všimnul jsem si, když jsi minule odjižděla, že máme společnou cestu.." usmál se a mě po chvíli došlo, že nevím odkud je.

,,Je to možné, já jsem tě přijíždět ještě neviděla..takže nevím.." mikla jsem rameny a podívala se na mobil. Neměla jsem pojem o čase, a myslím si, že každou chvíli bude oběd.

,,Už mám docela hlad" usoudil Justin a já jen přikyvovala. Postavil se společně se mnou a šly jsme směrem ke koním.

,,Odkud teda jsi? Nikdy jsem tě tady neviděl..."

,,Přijela jsem před týdnem, bydlím jinak ve velkoměstě a o zdejším ranči a koních vlastně vůbec nic nevím, když neberu, že jsem si to musela přečíst.." mikla jsem rameny a došla k Maxovi, kterého jsem odvázala.

,,Počkej, tím chceš říct, že bydlíš na ranči? Jediné ranče v blízkosti jsou dva. Western Paradise a Horseshoe.." přikývla jsem.

,,No, já jsem z Horseshoe.." řekla jsem po chvilce ticha. Podívala jsem se do tváře Justina ve chvíli, kdy zmrzl.

,,Takže ty jsi z podkovy?" vytřeštil na mě oči. znova jsem přikývla, nechápu, co ho to tak zajímá.

,,Je na tom něco špatně?" udělala jsem nechápavý pohled.

,,Jo, když vezmu v potaz, že já jsem z Westernu" přešel mi mráz po zádech. Z Westernu? A doprdele...

,,Ty jsi westerňák?!" prohlásila jsem se zvýšeným hlasem.

,,Jo, a to znamená, že bychom se už neměli vídat, promiň.." nasedl na svého koně a beze slova odjel pryč.

Nechal mě tam stát v šoku. Mé myšlenky byly jako splašené. A pomalu mi začínalo docházet, že jsem se bavila s člověkem, který je vlastně můj nepřítel. Nikdo se to nesmí dozvědět, pokud ano, byl by to průšvih. A bojím se, jaké by to mělo následky...

A tak jsem poznala kluka, který je pro mě - ZAKÁZANÉ OVOCE....

-----------------------

Takže nová část a už jsme se dostali k tomu hlavnímu bodu příběhu....říkám si, že jsme teprve u 6 kapitoly, jestli to neberu nějak rychle.....:/ - napište mi prosím váš názor, jak pozitivní tak i negativní :)

- jak si myslíte, že to bude pokračovat? :O

-Děkuju všem za komentáře, hvězdičky i reads...:)

-N :)