,,Nenávidím ho, tak hrozně ho nenávidím !!" Řvala jsem na Káju ale ta jen protočila očima což mě rozpálilo ještě víc.
-----------------------
Takový zmatek v životě ještě nikdy Ady neměla . Nevěděla co má dělat a ještě když se snažil jí Chris dovol...
Ady Když jsem odcházela z posilovny, Nicolas mě chtěl ještě doprovodit ale já jsem ho odbyla slovy že na mě čeká taxík, což byla pravda. Nechtěla jsem s ním jít a bála se, že by mi mohl něco udělat. Pořad je o skoro dvě hlavy vyšší a vypadá vcelku nebezpečně. Prostě mu nevěřím.
Když jsem dorazila domů, volala mi Kája, která mi oznámila, že se staví. Měla jsem radost že se za mnou zastaví a řekne mi co je nového. V práci spolu moc nemluvíme protože na to nemáme čas. Ani jsem se nenadála a z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk zvonku. Ani jsem nepřemýšlela a hned jsem otevřela. Myslela jsem si, že je to Kája ale nebyla. Místo ní přede mnou stál Nicolas a v ruce měl moji flašku na pití. Co tady sakra dělá a jak doprdele zjistil kde bydlím! Nadávala jsem v hlavě a neuvědomila si, že stojím ve dveřích a sleduju ho s nechápavým pohledem. Rychle jsem se vzpamatovala ,,A- ahoj?" Řekla jsem ,,Čau. Dlouho tě nezdržím. Jen jsem ti donesl tohle" zamával mi s tím před obličejem ,,Viděl jsem tě z toho pít, tak jsem si myslel že je to tvoje" řekl a já jsem si ho prohlédla od dola nahoru. Měl šedé tepláky, černou mikinu a přes to lehkou černou bundu. ,,Jak víš kde bydlím??" Naklonila jsem mírně hlavu do strany a podívala se mu do obličeje ,,Jak víš, jsem trenér a poprosil jsem recepční.." řekl a k dveřím se až přihnala Kája, jak ale viděla Nicka zarazila se a otevřela pusu aby něco řekla ale zarazila jsem ji ,,Nicu tohle je Kája, moje nejlepší kamarádka, Kájo, tohle je můj kamarád Nicolas" představila jsem je a zmatenou Káju jsem poslala dovnitř. ,,Nicu, díky moc za tu flašku." Poděkovala jsem mu a on kývl hlavou ,,Nemáš zač a zatím" řekl a sladce se usmál. Zavřela jsem dveře a otočila se na Káju. Byla jsem ready na její tunu otázek,
,,Kdo to byl? Jak jste se poznali a co ti to přinesl?" Zeptala se podezřele Kája ,,Za prvé, je to JENOM kamarád, za druhé, poznali jsme se ve fitku, a za třetí, donesl mi zapomenutou flašku na pití" počítala jsem na prstech ,,To tvoje JENOM KAMARÁD ti nežeru" já se z ní zcvoknu!,,Tak to budeš muset sežrat, protože je to pravda" řekla jsem a posadila se za ní na gauč. ,,Nepřišli jsme tak náhodou mluvit o něčem jiném než o Nicovi?" Zeptala jsem se po pár vteřinách ticha, kdy Kája civěla do blba a nad něčím přemýšlela. ,,Jo..tak začni" řekla zadumaně ,,Tak jsem třeba začala boxovat" řekla jsem první blbost ,,Tak to od tebe nechci dostat přes hubu" ušklíbla se a já do ní strčila ,,Ty jsi blbá! Víš ze bych to nikdy neudělala!" Řekla jsem a tvářila se uraženě.
Kája Civěla jsem do blba a hlavu měla plnou otázek, jak to teď sakra vyřešíme a co s tím Nicolasem. Všechno to zkazil a bude složitější ty dva dát dohromady, když se do toho bude plést a nedejbože spolu začnou chodit. To ale u Ady nehrozí, bude si dávat odstup. Snad.
Stihly jsme toho probrat fakt hodně ale o mojem "tajném kamarádovi" nepadlo ani slovo, za což jsem bezprostředně ráda.
Odcházela jsem kolem osmé večer a jelikož byla zítra středa, šlo se do práce. Bohužel. Jakmile jsem se dostala domů a zavřela jsem za sebou dveře, volala jsem Sebovi a v mírné panice jsem se modlila ať to vezme. Stalo se a po asi čtyřech zvonění to zvedl.
S: ,,Proboha co se děje? Hoří nebo co?" Řekl a šlo slyšet že je v nějakém rušném prostředí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
K: ,,Něco horšího a mimochodem, taky tě zdravím" popíchla jsem ho a už už se nadechovala abych pokračovala.
S: ,,Prosím..mluv rychle. A je to vůbec akutní že mi voláš?" řekl jako by někde spěchal. V tu chvíli mi to došlo, měl natáčení. Noční natáčení. ,,Mám jen asi minutu, tak jestli něco potřebuješ tak řekni rych-"
K: ,,Adell má nejspíš známost. Říká tomu "kamarád" ale mě to nepřijde. Snaží se o ni" skočila jsem mu do řeči a na druhé straně bylo ticho.
S: ,,Tak to se Chris nesmí dozvědět" zakňučel ,,Pak to dořešíme, mám práci" řekl
K: ,,Jo...promiň a pozdravuj Antonyho. Zatím papa" řekla jsem a počkala na rychlou odpověď
S: ,,Čau a vyřídím. Mám tě rád" řekl a ukončil hovor. Vážně teď řekl že mě má rád?? Divné. Doufám že jen kamarádsky.
Adell Byl skoro už měsíc a týden do Vánoc a já jsem začala plánovat, jaké dárky komu dám. S Nicem jsem se sblížila a celkem si s ním rozumím ale musím být opatrná. Mám strach že mi něco udělá. Do fitka jsem chodila už dva týdny a pořad mě to baví, nečekaně a můj denní režim vypadal tak,že jsem šla do práce, domů a do fitka. I když se Kája pokoušela mě někde vytáhnou, nechtěla jsem.
Byla sobota 9 ráno a já jsem zrovna seděla na vysoké židli u kuchyňského ostrůvku a jedla svou snídani když mi začal vibrovat mobil s příchozím hovorem. Rychle jsem se podívala na displej a nevěřila vlastním očím. Volala mi má máma s kterou moc dobré vztahy nemám. Chvíli jsem nechala mobil zvonit a pak jsem to zvedla.
A: ,,Mami?" Zeptala jsem se pomalu, skoro až neslyšitelně.
M: ,,Ahoj Adynko" nenávidím když mi tak říká ,,Chtěla jsem ti zavolat jak se máš" zněla jako by něco chtěla.
A: ,,No..mám se dobře ale jako by tě to někdy zajímalo" řekla jsem celkem i milým tónem
M: ,,Ale notak, za chvíli jsou Vánoce" co s tím mají společné Vánoce? Každý rok přesně 5 let slavím Vánoce sama.
A: ,,Mami, co potřebuješ. Víš že nerada chodím kolem horké kaše" řekla jsem upřímně a čekala.
M: ,,Tak fain" nadechla se a pokračovala ,,Letos chceme slavit Vánoce všichni po hromadě a tak jsme se rozhodli, pozvat všechny z rodiny" řekla a mně spadla brada až do klína. MÁMA CHCE SLAVIT VÁNOCE!? SE MNOU?! Nevěděla jsem co na to mám říct. Nechtělo se mi tam, ani trošičku.
A: ,,A- Aha?" Hlasitě jsem polkla
M: ,,Prosím přijeďte" my? Kdo my? ,,Ty a tvůj přítel. Chtěla bych ho už konečně vidět a tatínek se na Vás taky těší" s mámou jsme byly pohádané ale musím uznat, že její přesvědčovací schopnosti jsou obdivuhodné.
A: ,,Musím si to rozmyslet. Zatím" řekla jsem a típla hovor.
Tohle musím pořádně rozdýchat. A co ten můj "přítel". Co mám jako dělat? Vím že nesmím zklamat tátu a byl by hrozný trapas kdybych přišla bez přítele mezi všechny mé příbuzné. To totiž neznáte moji mamku, než se něco vůbec potvrdí, ví to celé město. Mám jediné štěstí a to, že jsem jí neřekla jméno, takže si mužů nějaké klidně vymyslet.
