Hollywoodské hvězdy✨

22✨

Nejdřív polibek opětoval, ale potom se odtáhl ,,Ady..." zašeptal ,,Pšššt...teď ne" řekla jsem. Nechtěla jsem aby mluvil. Nechtěla jsem aby mi cokoliv vysvětloval. Políbila jsem ho znovu a tentokrát polibek prohloubila. Scénář se opakoval; poddal se tomu, ale za chvíli do mě lehce strčil  ,,Adell.....já...já..nemůžu. Není to správné" řekl mi a ja jsem přemýšlela co udělám. Chtěla aby jen na chvíli vypnul stejně  jako já. ,,Ty mě nechceš?" zeptala se ho a sklonila oči ,,Proboha Adell!....Proč mi tohle děláš?!" Řekl s citlivostí v hlase.

Zatímco se mnou mluvil, lehce mi přejížděl po tváři a rtech. Copak je Kapitán správňák i ve skutečném životě? Uchechtla jsem se ,,Co kdybychom udělali něco...zajímavějšího?" řekla jsem a dívala se mu z přímá do očí. 

Zlehka jsem ho kousla do prstu a rukou mu sjížděla od krku dolů. Vychutnávala jsem si každý centimetr jeho kůže a cítila pod prsty jeho vypracované tělo. Chtěla jsem ho..tak moc.
,,Oh....Bože!" řekl a jemně zaklonil hlavu. Oddychoval ztěžka a pak mi chytil zápěstí. ,,Ne" řekl  a já jsem naklonila hlavu na stranu a sjela ho nechápavým pohledem ,,Prostě....ne" vzrušení ze mě rychle opadlo. ,,Jsi opilá" řekl jako přísný otec ,,No a?" Řekla jsem drze ,,Nebudu se s tebou o tom teď bavit. Promluvíme si o tom zítra, až budeš schopná normálně myslet"   naštvala jsem se ,,Já nechci myslet! Bože Chrisi! Myslím že jsem dost stará na to, abych si dělala co chci. Nepotřebuju aby jsi mi dělal otce! Chci domů" řekla jsem a dívala se do Chrisového obličeje.
,,Nikam nepůjdeš. Radši bych, aby jsi tu zůstala, abych se o tebe mohl postarat. Ne jako "otec" . Já...." 

Zhluboka se nadechl. Ve tváři mu bylo znát, že dává všechny síly do toho, aby se soustředil.

,,Víš jak moc bych tohle všechno chtěl. Tebe. Já jen....nemůžu to udělat, protože ty to neděláš z toho správného důvodu. Děláš to, protože jsi totálně namol a máš za sebou trauma. Chápu to . Jen po mně nechtěj, abych tě využil. Znovu ne. Já vím že za to mužů i já a byl jsem tupec, neuvědomil jsem si co dělám.....promiň, strašně se omlouvám za to, co jsem ti provedl. Je mi jasné že mi to nejspíš už neodpustíš a zítra mě budeš zase nenávidět. Ale máš k tomu důvod" řekl a já jsem nevěřila svým uším, že slyším vlastně omluvu. Nic se na tom ale nemění. Pro mě ne. ,,Fajn..nechci a teď chci spát"  zvedl se z postele ,,Tak zítra. Dobrou noc" řekl a odešel.

Nevím jestli bych se cítila líp, kdybych se s ním vyspala. Zítra mu budu určitě vděčná za to, že mě nenechal to udělat. Neměla jsem náladu na přemýšlení nad následky svých činů a chování. Otočila jsem se na bok,zavřela jsem oči a snažila se usnout.

- Další den ráno -

Vzbudila jsem se s kocovinou jako blázen. Je to ale o to horší, když vím, co jsem včera dělala ,,Sakra" zaklela jsem a přikryla si dlaněmi obličej. Cítila jsem se jako před tím, než jsem se opila. Zase zničená. Podle zvuků jsem usoudila, že je Chris doma. No super, je to tak ironické že jsem v jeho domě a přes to ho nechci vidět. Snad brzy přijede Kája, cítím se jako neschopný člověk.

Přemýšlela jsem, jestli mám jít do kuchyně nebo alespoň do koupelny ale moc se mi tam nechtělo. Nechtěla jsem ho potkat nebo vidět.

Musela jsem tam jít. Teda alespoň do koupelny, nutně. Opatrně jsem vstala a s bolestí hlavy jsem vyšla z pokoje. Našla jsem koupelnu a cestou jsem se malém pozvracela. Rychle jsem doběhla k záchodu a začala jsem zvracet. 

Zanedlouho dorazil Chris. Asi to šlo hodně slyšet. První co viděl jsem byla já, která klečela opřená o mísu a mé dlouhé, blonďaté vlasy byly spadané do obličeje. ,,Ady..jsi v pořádku?"  zeptal se a já jsem neměla náladu se s ním bavit a už vůbec ne aby mě nějakým způsobem litoval ,,Jo..." řekla jsem vztekle a zhluboka jsem dýchala ,,Donesu ti prášky" oznámil mi a odběhl. Měla jsem čas na přemýšlení. Nechtěla jsem přemýšlet. Nechtěla jsem brečet. Nechtěla jsem nic.... Za chvíli se vrátil Chris a podal mi paralen ,,Na..vezmi si to, až budeš chtít. Uleví se ti" řekl ale přišel mi nějak vyvedený z míry. Nechtěla jsem na něj mluvit, draly se mi slzy do očí ale nechtěla jsem mu ukázat moji slabost. Zatla jsem zuby a snažila se nebrečet. Unikl mi malý vzlyk a když jsem si ještě uvědomila že opodál stojí Chris a nejspíš se na mě divá, nebylo mi o moc líp ,,Adell....mužů ti něja-" chtěl to doříct ,,Ne Chrisi..! Nechci aby jsi mi s čímkoli pomáhal" řekla jsem celkem ubrečeným hlasem a úplně jsem viděla jeho starostlivý pohled. Chtěla jsem toho tolik říct..vynadat mu za to, že mě tam nechal, za ten podělaný večírek, za to všechno.. Než jsem ale stihla cokoli říct, začali se mi hromadit sliny a obejmula jsem znovu mísu.

Nakonec Chris nejspíš pochopil, že mi teď opravdu nepomáhá a odešel. Když už jsem neměla co zvracet, zapila jsem prášek a pomalu, pomocí stěny jsem se dopravila zpátky do postele a usnula jsem.

Probudila jsem se asi za další hodinu a bylo mi už o něco líp. Zašla jsem pomalu do kuchyně a doufala že tam Chris nebude. Doufala jsem špatně. Chris seděl na židli a opodál ležel i Doger.

Chtěla jsem si to rozmyslet ale bylo už příliš pozdě.  Už se na mě díval svým pronikavým pohledem a pozorně sledoval co udělám. Stála jsem ve dveřích a dívala se do země. Přemýšlela jsem, jestli mu mám říct omluvu nebo jen projít. Měla jsem hlad a strašnou žízeň tak jsem popošla a nevěděla jak mu to mám říct ,,Ehm...Chrisi...já..mám hroznou žízeň tak prosím..." řekla jsem se zabořeným pohledem do země. Neměla jsem odvahu se na něj podívat, když vím, jak jsem na něj byla hnusná. Ale zasloužil si to ,,Jo...jasně" řekl pohotově a vyskočil ze židle, z kredence vytáhl skleničku a napustil mi vodu ,,Máš hlad?" podal mi sklenku a já jsem si ji od něj vzala. ,,Jo" řekla jsem opatrně a Chris přikývl.

Podal mi talíř s pizzou ,,Zmeškala jsi oběd" řekl ,,Kolik je?" zeptala jsem se ho ,,Asi okolo 1"  řekl a já jsem přikývla. Přemýšlela jsem, jestli mu mám poděkovat za to, co udělal včera. Bylo by to od de mě hezké. Vím že si to vlastně nezaslouží a pořad jsem k němu cítila odpor ,,Chceš o tom mluvit?" prolomil ticho Chris. Mám o tom mluvit? Nebo ne? Já nevím... asi jo. Přikývla jsem ,,Chci ti vlastně poděkovat že jsi mě to nenechal udělat" řekla jsem Chrisovi ,,Já....ty si všechno pamatuješ že?"  přikývla jsem se skloněnýma očima ,,Byla to samozřejmost a nechtěl bych ti znovu ublížit. Nechtěl jsem aby jsi byla zase nešťastná a trápila se..." řekl a já jsem se v duchu usmála nad tím, že si zřejmě neuvědomuje že mě drží ve svém domě. Díval se na mě jako by mi četl myšlenky. Nechtěla jsem mu ukázat, že jsem vlastně celkem dost raněná a mám co dělat abych se tu nerozbrečela. Ano....myslím že se celkem trápím. Najednou do mě vjel vztek ,,Aha...a ty si jako myslíš že se vyspím a všechno bude v pořádku?" Odfrkla jsem si ,,Co si jako kurva myslíš?! Hele...do té doby co jsi se objevil v mém životě je všechno na hovno! Myslela jsem si že už jsem v pořádku a pak se zjevíš ty a všechno posereš!" brečela jsem a se zatnutými zuby jsem na něj mluvila ,,Tak promiň že jsem se snažil být milý" řekl a já jsem nevěřila vlastním uším. On mi teď řekl že byl MILÝ?? ,,Podle tebe je 'být milý' nechat holku s kterou si se vyspal?! Ty...!" přišla jsem k němu blíž a zabodla mu ukazováček do hrudi ,,Ty! Ty ani nevíš jak moc to bolelo...! Ty nemáš ani páru o tom, čím jsem si musela projít! Chrisi....! Já jsem tě milovala...chápeš?! Já tě milovala, věřila ti a ty jsi mě takhle podvedl..." řekla jsem a přes obličej se mi valily dva potoky slz. Chris se na mě díval jako by jsem spadla z Marsu ,,Ty myslíš že je to jen o tobě? Ja jsem toho tak litoval...teď ještě lituju a udělal bych cokoli na světě aby jsem se mohl vrátit v čase a zastavit to.Včera mě stálo všechny síly tě odmítnout...neudělal jsem to protože tě nechci znovu zranit..znovu ne." v hlavě mi hrály jeho slova. Potoky slz z mých očí se ne a ne zastavit. Najednou jsem dostala nával všech myšlenek co se stalo za poslední dobu. Začala jsem ještě víc brečet a sesypala se na zem...

                 ************************

• Ahojky všichni! Omlouvám se že teď dlouho nevyšla kapitola. Snad se líbila❤️

• S pozdravem Adell💗