Ema a Popelka, Míťa, Petr, Aleš

II.

Porozhlédla jsem se po třídě. Náťa mi o každým žákovi něco málo řekla, takže jsem byla alespoň trochu v obraze.

Když škola skončila, vyšli jsme ven. Kolem nás proběhli čtyři kluci, tak rychle, že jsem málem hodila držku, tím jak do mě drkli.

E: „Tyvole tak dávám pozor ne?!"
Jeden z nich se na mě otočil a ukázal na mě prostředníček.
„Kretén" řekla jsem směrem na Natku.

N: „No jo, celý kluci"

Pak jsem si uvědomila, že jsou to vlastně naši spolužáci, Natka mi o nich říkala, že jsou to nerozluční kamarádi a pořádání dementi.

S Natkou jsme šly společně domů, kousek jsme měly stejný, ale za chvíli jsme se rozloučily a šla jsem sama.

E: „čaute" řekla jsem, když jsem dorazila domů.

M: „Ahoj broučku, tak jak bylo ve škole?" řekla máma, která vyšla z kuchyně.

E: „Ale jo, šlo to, našla jsem si kamarádku, jmenuje se Natka."

M: „Tak to jsem moc ráda."

E: „a jak bylo první den v práci?"

M: „No některé kolegyně mě úplně v lásce nemají, ale myslím, že na šéfa jsem dojem celkem udělala" pochlubila se.

E: „tak to je dobře" objala jsem ji.

T: „Čau Emo" ozvalo se z obývacího pokoje. Šla jsem se tam podívat. Táta se rozval s tím svým pupkem na gauči, měl k tomu rozdělané pivko a čuměl na hokej.

E: „ahoj tati" pozdravila jsem ho, aby zas neměl se mnou problém.

T: „jak bylo ve škole?"

E: „Jo super" štvalo mě, že jsem mu to musela opakovat, bylo mi totiž jasné, že můj rozhovor s mámou slyšel. Dál už nic neříkal, tak jsem šla k sobě do pokoje.

Sedla jsem si za stůl a přemýšlela, co budu dělat. Nakonec jsem přišla s velmi geniálním nápadem...možná...
Každopádně jsem šáhla do své poličky s gramofonovými deskami, náhodně jednu vybrala a tu písničku jsem si pustila. (Můžete si samy představit jaká písnička to byla.)
Zpívala jsem si, tančila a střídala gramofonové desky jednu za druhou.

M: „Emo vypni to prosím a běž už spát" ozvalo se za mými dveřmi. Jukla jsem na hodiny, bylo už deset. Ihned jsem to vypla, desku uklidila a už jsem chtěla jít spát, ale zaslechla jsem venku před barákem nějaké hlasy.

Jelikož jsem zvědavá, tak jsem se chtěla kouknout kdo tam je a o čem mluví. Abych byla nenápadná, tak jsem zhasla a okno jen trošku pootevřela. No jasně, že to byli ty čtyři dementi z naší třídy.

Nevím proč, ale zastavili se na silnici před mým barákem, vypadalo to, jakoby se dva z nich tak trochu hádali a další dva jen přihlíželi.

?: „No jo, ale ona je hrozně krásná" slyšela jsem od jednoho z nich.

?2: „nech toho, vždyť ji známe teprve chvíli" křikl na něj ten druhej.

Uuu, je v tom nějaká holka, tak která je ta šťastná? Tohle bude ještě zajímavý.

?3: „hej kluci, já už budu muset, babička o mě bude mít strach."

?2: „No jo, vždyť už dem a ty toho nech prosimtě" plácl toho s kterým se hádal po zádech a pokračovali dál v cestě.

Ach jooo, tohle mě bavilo. Mohla jsem mít nějaké drby, ale z tohohle mám leda tak hovno.

Zavřela jsem okno a šla už spát. Ráno se mi opět nechtělo vstávat, ale těšila jsem se na Náťu. Jsem ráda, že ji mám. Je to opravdu dobrá kámoška, vlastně jsem ještě nikdy žádnou neměla.

Dnes jsem měla štěstí v tom, že táta ještě chrápal, takže ráno bez táty a jeho dementních keců. Tentokrát jsem šla do školy sama, teda skoro. Měla jsem sraz s Natkou na rozcestí, kde se spojují cesty od našich baráků. Dorazila jsem tam jako první, ale Naty už na mě z dálky mávala. Za chvíli ke mně dorazila a obejmuli jsme se.

E: „zdar"

N: „čauky"

E: „tak jak ses včera měla?" Ptala jsem se jí, když už jsem si to spolu kráčeli směr škola.

N: „ale jo, šlo to. A ty?"

E: „No to já jsem celý odpoledne promarnila tím, že jsem si pouštěla songy a trsala...Ale neuvěříš co se stalo pak, u baráku stáli ty čtyři kluci, jak kolem nás včera po škole prosvištěli bleskovou rychlostí, víš jaký myslím?"

N: „no, jo vim, co s nima?"

E: „No tak oni stáli u nás před barákem, tak jsem je tak trochu šmírovala. Dva z nich se spolu hádali o tom, že je nějaká holka hezká" zasmála jsem se.

N: „a jaká holka?" Taky se tomu smála.

E: „To už bohužel nevím..." došly jsme před školu.

Viděla jsem tam tři z těch čtyř kluků. Najednou se za mnou ozvalo hlasité "tě péro." Byl to jeden z nich, podíval se na mě jak na debila šel za svýma kamarádama. Jako já nevím, ale tihle kluci jsou hodně divní...

Ve škole jsme si sedly s Natkou na naše místa a ještě o přestávce za námi přišel náš tělocvikář.

T: „jen jsem vám přišel oznámit, že dnes budete mít holky a kluci spojený tělocvik, z důvodu změněného rozvrhu...a budeme na hrazdě" odešel.

Tyvole fakt super. Za 1. tělocvik mi vůbec nejde, za 2. hrazda je ještě horší, než dělat něco s míčem, za 3. ty vole jsem fakt chtěla, aby na mě u toho ještě čuměli kluci a za 4. úplně vidím, že ten učitel bude mít zase dementní komenty...nesnáším ho.