Ema a Popelka, Míťa, Petr, Aleš

XV.

Dnes už jsme se dál neučili. Řekla jsem si, že promluvím s kluky, jenže oni tu už nebyli. Samozřejmě mi hned došlo kde jsou. Na Cingláku...

Rozloučila jsem se s Natkou a namířila si to rovnou na Cinglák. Tyvole málem jsem chcípla při stoupání toho kopce.

Za chvíli jsem už slyšela hlasy, patřící klukům. Úplně jsem nerozeznala co přesně říkali, ale poznala jsem, že mluvili o dnešním předávání občanských průkazů.

E: „Ahoj kluci," zavolala jsem na ně v leže z kopce. Lehla jsem si, protože jsem už opravdu byla vyčerpaná.

Po: „No nazdar, co ty tady?" Šel mi naproti, aby mi mohl pomoct se zvednout.

E: „Díky," řekla jsem, když jsem se konečně s pomocí Popelka zvedla ze země.
„Víte kluci," šli jsme s Popelkou zpátky k nim, „že když už vás člověk jednou potká, tak bez vás žít nemůže?"

A: „Jo? Tak to jsi asi jediná kdo má na nás takový názor."

Pe: „No jasný, takže jsme ti chyběli?"

E: „Ano Petříku, chyběli. Joj a ještě jsme se nepozdravili, tě péro hoši." Sedla jsem si na Popelkovo místo, které momentálně bylo uvolněné.

A/Pe/M: „Tě péro," pozdravili mě i kluci.

Po: „a já si mám jako sednout kam?" Postěžoval si.

E: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele." Usmála jsem se na něj z pohodlí jeho místa.

Po: „Vole, už ti nikdy pomáhat nebudu!" Máchl rukama.

E: „Ježiši, tak si sedni no," postavila jsem se a jeho místo mu uvolnila.

Po: „Ne, to jsi nemusela, já bych si klidně sedl na zem."

E: „Ne ne, v pohodě, jen si sedni," odstoupila jsem dál od jeho místa.

Po: „Fajn, jak chceš," pokrčil rameny a usadil se do křesílka.

Jakmile se ale posadil, já se mu posadila na klín.

Po: „Ej ty svině!!!"

E: „Máš smůlu," vysmála jsem se mu.

M: „Popelko neječ nám na Eminu, jinak se poleká a zaběhne do lesa."

E: „No vole, ten by mě dokázal vyděsit, až bych se tajhlec skutálela z kopce, na to abych zaběhla do lesa jsem moc líná."

A: „Si představ, že si spokojeně spíš, pak se uprostřed noci probudíš a první co uvidíš, bude ten jeho ksicht."

E: „No tyvole, to bych se asi posrala," zasmála jsem se. „Ne, ale tak Venca je hezkej...z určitého pohledu."

Po: „No tyvole, tak dík. A z jakýho jako pohledu?"

E: „No tak třeba ze strany seš hezkej, ale ze předu to je šílený!"

Po: „Co prosím?!"

E: „Eeeh...jen říkám, že seš strašně hezkej a máš krásné vlásky."

Po: „No vidíš, že to jde."

E: „Jo jo, jen by sis je mohl někdy umýt," řekla jsem potichu.

Po: „Říkala jsi něco?"

E: „Ne nee..."

Po: „Jen aby."

Pe: „Tyvole už se tady přestaňte hádat a pojďte radši chlastat."

E: „Tak mi něco podej!" Zavelela jsem a do ruky mi přistála láhev nějakého chlastu.
„Tak na zdraví!"