His Unfinished Mission (Paused)

8

"Takže brácha. Neuvěříš, koho jsem včera potkal za známý lidi." Řekne, když rozrazí dveře od baru a pohled mu padne na Tomuru s Dabim. Když se na něj Dabi otočí, oba se na sebe usmějí. Denki se rozejde směrem k němu, sáhne mu na rameno a přiblíží se k jeho uchu, uchechtne se. Dabi ho v klidu chytne kolem pasu, nevšímajíc si čučícího Shigarakiho. "Už nikdy se s tebou nesmím napít, nebo to příště skončí špatně." Zašeptá mu do ucha, lehce ho do něj kousne, vymaní se z jeho sevření a rozejde se na druhou stranu, kde si sedne vedle Tomury. Dabi se ušklíbne a povzdechne si. "Denki nedráždi nebo toho budeš litovat." Řekne celkem nahlas a rozejde se pryč z baru. Kuro taky celkem vyjeveně koukal, ale pak směrem k Denkimu natáhl sklenku s nějakou tekutinou a podíval se mu do očí. "Tak povídej, koho jsi viděl, jsem celkem zvědav." Denki se napije a povzdechne si. "Izuku Midoriya a Katsuki Bakugo." Odpoví Kurovi a otočí se na Tomuru. "O obou jsem ti už říkal. Izuka s Katsukim jsem poznal, když jsem byl ještě v sirotčinci a bylo to než jsem poznal tebe." Tomura chvilku mlčí, ale pak přikývne. "Už si vzpomínám. Jeden je výbušný a druhý bez quirku. Oba se hlásili na UA?" "To si piš. Jen nevím, co tam dělal Izu, když nemá quirk." Řekne do ticha baru. Tomura se zahledí Denkimu do očí a potom se postaví a rozejde k televizi. "Pane. Je možné to, co jste mi říkal?" Řekne směrem k obrazovce, ze které se po chvilce ozve hrubý hlas. "Samozřejmě. Přece bych to neříkal, kdyby to možné nebylo. Vidím, že Denki tam je taky. Rád tě vidím i slyším chlapče." Denki se postaví a ukloní se. "Také vás rád slyším, po takové dlouhé době. Jsme rád za to, že jste mě přijal a vzal z domova." Řekne s lehkým úsměvem. "To bylo na přání Tomury, vždycky tě přijímal jako svého bratra." "Přesto děkuji." Řekne a vyčkává, že by se znova ozval onen hlas, ale když se tak nestane, sedne si a chvíli pozoruje prázdnou sklenku před sebou. "Tomuro. Chtěl bych ty dva na své straně. Chci z nich zaporáky, byli by z nich úžasní zaporaci. Ale přesvědčit je dá práci." Shigaraki se na něj otočí s nechápavým výrazem. "Ty dva? Nemyslíš si, že mají silný základy o tom, čím chtějí být?" Denki se odmlčí a po čase se zase zvedne a vydá se k odchodu. "Musíš je zlomit. Věř mi, že i ty je budeš chtít na své straně." Zašeptá ještě než se vypaří za dveřmi baru.

Už nějakou dobu leží v pokoji, když najednou uslyší lehké zaťukání. Neodpovídá a když se zaťukáni ozve znova, zvedne se a dojde ke dveřím. "Nejsem tady." řekne unaveně a nevrle. Na druhé straně oněch dveří se ozve pro Denkiho známý smích. Ihned otevře dveře a usměje se na osobu za nimi. "No né, koho nám to blechy nesou. Co tu děláš pistolníku." Usměje se a obejme onu osobu. "No co bych dělal, přišel jsem se podívat na svého zachránce. A neříkej mi pistolníků, já ani nenosím zbraň jako Sako." A osoba ho též obejme. "Už jsem byl i za šéfem, říkal že tu jsi, tak jsem tě hned musel vidět. Pokaždý když tu jsme, tak tu nejsi ty." "To víš, mise se jen hrnou, rozšiřování Ligy a V.A.S chce taky práci. Sám to víš, když seš jí součástí. A jen aby jsi věděl, vždy jsi byl a budeš pistolník, protože když jsem tě zachraňoval, držel jsi si pistoli u hlavy Twici." Povzdechne si, poplácá ho po zádech a podívá se za něj, kde mu pohled padne na Dabiho. Když se jejich pohledy střetnou, oba tam nehybně stojí, dokud Denkiho nevyruší Twice."Hej Denki. Kde je Toga?" "Uhm.. Toga? Hej Dabi, nikam nechoď, tady Twice by chtěl vědět, kde je jeho budoucí holka." Řekne se smíchem a hned jakmile to řekne, schytá od Twice pěst do ramene. "No Toga by měla být ve svém pokoji. Když nebude tam, tak bude někde s Kurogirim." Řekne, dojde k nim a chytne Denkiho kolem ramen. Twice, který je lehce naštvaný přikývne a rozejde se do Togiina pokoje. " Jo a Twici, ještě jí ani není 18, nic nezkoušej." Zařve na něj ještě Denki, než zmizí za rohem. Dabi zadržující smích se nakonec začne smát. "Že to říká ten, který se na mě díval s pohledem, že by ojel někoho o skoro 10 let staršího kluka." "Ty jsi něco jinýho Dabi. A nech toho, zachvilku mi bude 17 a chtěl bych se zbavit aspoň jednoho véčka než mi bude 18." Řekne mu a oddělá si z ramen jeho ruku. "Jo. Ještě něco. Viděl jsem tvýho bráchu, toho nejmladšího. Nevypadá že by měl skvělej život, jak jsi říkal." Oznámil mu s nadějí, že to s Dabim aspoň trochu pohne, když už takhle nenávidí svoji rodinu. Vytratil se zpět do pokoje a padnul na postel. Chvíli cívek do zdi, než nakonec usnul.