His Unfinished Mission (Paused)

11

Dojde se Shinsem k jednomu z bytů, otevře dveře a otočí se na něj. "Jestli chceš jít dovnitř nebo ne, je to na tobě, ale po poslednu jsem tu neuklidnil a je tu trochu bordel." Oznámí mu, vyzuje se a vydá se do obýváku, kde posbírá alkohol, falešnou školní unifomu a otočí se na Shinsa, který zrovna zavřel dveře. "Takže. Dáš si něco nebo tak?" Optá se ho mezitím, co si sundá kabát a rozejde se do kuchyně, kde nějaký džus či vodu. "Cokoliv na pití prosím." Odpoví mu Hitoshi a sám si sundá bundu, kterou odloží vedle sebe na gauč, kde si usedne a pohledem sleduje Denkiho pohyby. "Co tak sleduješ. Čekáš, že něco zkusím?" Otočí se na Shinsa s úšklebkem a položí před něj na konferenční stolek sklenku s vodou. Sedne si vedle něho, pozvedne obočí a vyčkává, co z něho vypadne. "Ani ne, jen jestli jsem tě už někde neviděl. Nebyl jsi na přijímačkách do UA? Myslím, že jsme tě zahlédl v šatně. To tělo bez zhmožděniny či škrábance se pamatuje dobře." Pozvedne Shinso lehce koutky a napije se oné vody. Denki nechce zčervená. "Byl jsem tam, to jo a myslím si, že jsem tě tam taky zahlédl, ale měl jsem hlavu plnou myšlenek, že jsem od konce té praktické zkoušky ani nevnímal, promiň." Omluví se mu a trošku více zčervená, když se zamyslí nad tím, že ho klučina viděl skoro nahýho. Dívá se kamkoliv jinam jen ne do jeho očí, které ho stále sledují. Když však se koutkem oka na něj podívá, zjistí, že je blíž než předtím. Otočí na něj hlavu a uchechtne se. "Co je?" Řekne šeptem, ale než stihne udělat něco dalšího, tak se Shinso začne znova přibližovat. Denki chvíli nehybně sedí a po chvíli se začne taky přibližovat. Na pusu však nedojde, protoze najednou někdo žasne budit na dveře bytu. Denki se to pokusí ignorovat, ale jakmile se ozve hlas, zpanikaří. "Kami no tak, vím že jsi tady. Volám ti už půl dne a tohle je jediný místo, kde bych tě mohl najít." Ozve se lehce starostlivý hlas za dveřmi. Denki se postaví na nohy, popadne prázdné sklenky a úklidí je do dřezu. Otočí se na si za omluvným pohledem a ten jen přikývne. "Promiň Shinso, ale budeš muset vypadnout. Tohle si musím vyřešit sám a nechci aby u toho někdo byl. Snad chápeš." Řekne mu šeptem a otevře okno, které vede na požární schodiště. Shinso se jen pousměje a proleze oknem. "Chápu to, snad se ještě uvidíme." Odpoví mu šeptem a vloží Denkimu pusu na líčko než nakonec mi schodišti zmizí pryč.

Jakmile bušení do dveří přestane, Denki se rozejde ke dveřím a kukátkem nahlédne do chodby. Zahlédne sedícího Dabiho před jeho vchodem do bytu. Povzdechne si, ale dveře i přesto neotevře. "Co chceš Dabi. Prvně se pohádáš, praštíš dveřma a najednou mi vyvoláváš a hledáš mě? To se ti nepodobá, takže buď mi chceš něco říct nebo mě hledá brácha, ale to by spíš poslal Kura. Takže je to to první, co mi chceš povědět?" Řekne arogantně a opře se zády o dveře. Nastalo ticho, které po chvíli přerušil Dabiho hlas, který spíše zněl smutně a starostlivě. "Já jen. Chtěl jsem se omluvit za to ráno. Nechtěl jsem tak vyletět, ale od tý doby se na tebe dívám jinak a víš to. Nevím jestli je že mě mluví city k tobě či jen ze mě mluví frustrace, ale vím jedno, chci si tě vážit kvůli tomu, co jsi pro mě udělal a stále děláš." Na chvíli se odmlčí. "Pusť mě dovnitř, chci se ti dívat do tváře, když ti říkám takovýhle věci." Nastane ticho a je jen slyšet jejich dýchání. Zachvilku se ozve cvaknutí a pomalé otvírání dveří. Za nimi vykoukne zčervenalý Denki a sleduje Dabiho, který si oddechne a lehce se na něj usměje. Za ruku ho Denki vtáhne dovnitř, zavře dveře a obejme ho. Překvapeně tam Dabi chvilku postava, ale pak ho obejme rukama kolem pasu a blíž si ho přitáhne. "Co teď? Budeme tady jen tak stát?" Optá se Kamiho a ten jen pokrčí rameny. "Víš, já taky nevím jestli to jsou city nebo jen frustrace, ale jsi můj nejbližší přítel, kterého si vážím a nechci zkazit to, co mezi námi je. Vím že občas dělám nebo říkám věci, který bych neměl, ale nemyslím to tak. Však víš, jak to myslím." Řekne upřímně, vyhledá Dabiho modré oči a usměje se, pak ho pustí a sedne si na gauč. "Přisedni si, dneska mám v plánu zůstávat tady, takže tu můžeš přespat, jak je ti libo." Pousměje se a otočí se k otevřenému oknu a úsměv se mu na tváři zvětší. "Co se usmíváš na to otevřený okno." Pozvedne obočí Dabi, přisedne si k Denkimu a pustí televizi. "Nic, jen tak." Odvrátí hlavu od okna a sleduje televizi společně s Dabim, dokud oba u ní nevytuhnou.