His Unfinished Mission (Paused)

9

Rozejde se do baru, kde nikoho jinýho, jen Kuro, který je v baru pořád. "Kde jsou sakra všichni, jako by se dneska všichni vypařili." Řekne do prázdna a usedne si před Kurogiriho. "Dej mi něco, nebo mi klepne." Kurogiri si povzdechne a nakloní se k němu. "A co by jsi tak chtěl?" Řekne Kurogiri posměšným hlasem a natáhne se pro sklenku. "Cokoli, jen ne vodu jako posledně, to už by ti neprošlo." Odfrkne a pohled zabodne na dveře od místnosti. Sleduje, zda se ony dveře pohly nebo ne. Když se najednou dveře rozrazí, Denki se usměje, ale hned mu úsměv padne z tváře, když uvidí, kdo v nich stojí. "A já, že mi někdo udělá radost a to jsi ty Togo." Jakmile to dořekne přistane mu pohlavek. "Hele Denki, uklízím tu za tebe a ty se mi takhle odvděčíš? To jsi čekal, že se objeví Dabi?" "Tak neříkám, že zrovna Dabi by byl lepší, ale furt lepší než ty." Pošťouchne do ní a podívá se na papír za jejími zády. "Co to máš?" Toga natáhne papír ke Kurogirimu, který si ho převzal a tazave se na ni podíval. "Původně jsme ten dopis z UA chtěla dát tobě, ale asi máš smůlu. Kuro, dej mu ho až tady nebudu." Řekne směrem ke Kurovi, vypije sklenku, která mezitím byla Denkimu podaná a dá se k odchodu. "Ty jedna. Dej to sem." Vytrhne mu dopis z rukou a otevře ho. Tam na něho čeká zpráva, že je na školu přijat, jaký měl celkový počet bodů a všechny ostatní potřebné informace k nástupu do školy.

Po pár hodinách, co se stihl v baru dvakrát opít a třikrát vystřízlivět, ho přivítal Dabi s lišáckým úsměvem a Shigi s chladným pohleďme ve tváři. "Hej Tomu, netvář se jak kakabus. Přijali mě ne? To jsme snad chtěli, tak trochu úsměvu. Část mise je splněna, jsme blíž k našemu cíli, který už je pomalu nadosah." Popíchne ho Denki a natáhne k němu láhev s alkoholem. "Oslav to se mnou. Za necelý měsíc mám narozeniny a chci to oslavit a mými nejbližšími, než se od vás na dlouhou dobu odloučím. Návštěvy v mém bytě nejsou moc povoleny, kvůli tomu aby vás nikdo neviděl a nepodezřívali mě, takže mi budete celkem všichni chybět." Řekne a udělá na Shigarakiho psí oči. Ten si povzdechne, vezme si láhev od Denkiho a napije se, pak si usedne vedle něj. "To je poprvé, co s tebou budu pít." "Tak si to pěkně užij brácha, protože tohle bude ještě dlouhá jízda." Zasměje se a dá se znova do pití, div mu není špatně po tom, co se už potřetí opíjí.

"Hej, nechci vás moc budit, ale chci to tady uklidit a vy dva mi moc nepomáháte. Zbavte se a táhněte do pokoje." Začne nevrle muvit nějaký hlas. Denki otevře oči a podívá se kde je a kdo to na něj mluví. Když zahlédne Kurogiriho, usměje se na něj jak sluníčko na hnoji a porozhlídne se kolem sebe. Zahlédne vedle sebe ležícího Tomuru a zasměje se. Pár blesky elektřiny pošle směrem k němu, čímž ho donutí vstát. "Bal to Shigi, baristovi už lezeme krkem a už nás nechce vidět. Máme prej kit do pokoje." Řekne, ale s Tomurou to ani nehne. Povzdechne si, vstane a přehodí si jeho ruku přes rameno a podepře ho. Dabi, který se na ně zrovna přišel podívat, se uchechtl. "Moc vtipné Dabi, víš vůbec kolik váží? Je těžkej jak 2 pytle cihel. Pomoz mi a nestůj tam." Zanadávat na něj a pak s jeho pomocí odvedou Shigarakiho do pokoje. "Taky předpokládám, že už půjdeš spát Kami. Jdeš?" Pohledem ukáže Dabi na svůj pokoj. "Máš jediný štěstí, že jenom v tomhle stavu ti dovolím mi říkat Kami. A nevím jestli s emo úplně do toho pokoje chce, bůh ví, co by jsi mi ještě provedl." "Prosimtě. Já tě tam jen uložím, stejně mám ještě něco na práci a chtěl bych mít společnost, i když budeš spát." Chvíli tam tak postává než nakonec s uchechtnutím poplácá Dabiho po tváři. "Když myslíš, že ti nevadí, že tu budu zabírat postel, tak si klidně lehnu." Řekne mu a rozejde se k němu do pokoje, kde padne jak pytel brambor na postel. Něco zamručí směrem k němu a pak usne.