His Unfinished Mission (Paused)

13

Denki stojí před zavřenými dveřmi od baru a s otráveným až naštvaným výrazem na ně zírá. Vedle něho je o zeď opřená Toga, která má na tváři pro změnu varovný výraz. "Říkám ti to naposled Denki, nech ho bejt. Víš, že-" "Togo." Skočí jí do řeči, hlasitě vydechne a nohou silně kopne do dveří, které se rozletí. Kolem Denkiho, který kráčí směrem dovnitř, poletuje víc a víc blesků elektřiny. "Denki!" Zařve za ním Toga, ale Denki mávne rukou. "Běž Togo, tohle se tě netýká. Nepleť se do toho." Řekne směrem k ní nevrle a otočí se zase na osobu před sebou, kde stojí nikdo jiný než sám Dabi. Toga chtěla ještě něco říct, ale nakonec to vzdala a vydala se zpět do svého pokoje. Denki všechny v baru projede už celkem nasraným pohledem a naznačí jim, že by měli co nejdřív vypadnout. Jak bylo naznačeno, tak tak všichni, až na Dabiho a Kura, udělali a poslední zavřel rozražené dveře. Kurogiri tam stojí, připraven použít svůj quirk v případě, že by se momentální situace zhoršila. Dabi tam s neutrálním výrazem sedí a popíjí jakousi tekutinu ve skleničce, což Denkiho totálně rozzuří tak, že vyšle blesky elektřiny směrem ke skleničce, která praskne. Dabi protočí oči, povzdechne si a otočí se na zuřícího Denkiho. "Kami. Já-" "Drž hubu!" Procení mezi zuby směrem k němu. Dabi se zřejmě nedá a pokračuje v konverzaci. "Vážně jsem nechtěl, Kami. Uklouzlo mi to, nevěděl jsem, že to tak dopadne a že tak bude reagovat." "Tak nevěděl! Vážně ti mám věřit, žes to nevěděl a že ti to jen uklouzlo?! Myslíš si, že s tím bude v pohodě, když se zapřu s někým, kdo má za účelem se na UA stát hrdinou?" Začne tam na něj Denki řvát na celou místnost, div že nebyl slyšet až ven. "Denki, uklidni se." Vloží se do toho Kuro, ale marně, protože jediná reakce, která ho od něj čeká, je probodávající pohled. "Dabi. Nebýt tam, tak nevím co bych dělal, kdybych to netihl." Řekne bezradným hlasem a usedne si na židli stále s aktivním quirkem. Kurogiri mu podá sklenku s jakousi tekutinou a povzdechne si. "Denki. Oba víme, že udělal chybu, která nejde omluvit, ale stále to neznamená, že si to takhle na něm vyliješ. Navíc dívej, mám to pro tebe." Řekne cosi, za účelem ho uklidnit a podá mu složku, ke které je přidělaná fotka, jakéhosi fialovovlasého chlapce. Denki se při pohledu na fotku uklidní, což naznačuje úbytek blesků kolem něj. "Kurogiri, ty jsi boží." Prohodí tam a vezme si složku do ruky, kterou začne pročítat. Po chvíli zvedne hlavu na Kura s úsměvem a elektřina kolem něj naprosto zmizí. "Díky, tohle je přesně to, co teď potřebuji." Zvedne se ze židle a rozejde se směrem ven, avšak zastaví v pohybu, když na něj promluví Dabi. "Kam teď jako jdeš? Jdeš za ním, když teď víš, kde bydlí?" Denki se po oněch slovech zasměje. "Haa, tobě bych teď radil dát si odstup, protože jsem ještě neskončil a chci se ujistit, jak na tom je." Řekne mu, aniž by se na něj otočil a vyjde z dveří, kde se mu naskytne pohled na všechny přítomné, které před chvílí z baru vyhodil. Kývne jim, že už můžou vejít, natáhne se pro kabát, který na sebe přetáhne, propadne batoh a vyjde pryč z úkrytu kamsi do města.

Po nějakém to bloudění po městě a skákání po střechách stojí na střeše bytovky, kterou hledal. Našel si správný úhel, aby trefil okno, kde onen chlapec žil. Jelikož se začalo stmívat, vyčkal až padne tma, aby se mohl ze střechy spustit lanem do určitého patra. Pohled se mu naskytnul na zahnuté okno, ve kterém svítilo cosi malého, možná lampa či baterka. "Zkusím zaklepat, třeba mi otevře." Zamumle si potichu, než jemně zaklepe na zahnuté okno. Když se nic neozve, zkusí to znova a dokonce i po třetí, než nakonec z póza značkový vykoukne chlapcova hlava a pohled se mu naskytne na blonďáka. Denki mu zamává a naznačí, aby otevřel okno. Bylo zřejmé, že chlapec váhá, ale okno po chvíli pootevřel. "Co chceš, Kaminari." Řekne tiše a možná i celkem hnusně, což přinutí Denkiho vytvořit na obličeji smutný až raněný výraz. "Já.. no.." přemýšlí co říct, pak si však oddechne a lehce pozvedne koutky v úsměv. "Chtěl jsem se podívat a ujistit se, že jsi v pořádku. Ale vypadá to, že mě nejspíš nechceš vidět, takže já asi půjdu." Řekne celkem zraněným hlasem, až je sám překvapen za tyhle emoce, který nikdy moc neprojevoval. Začne po laně vylézat nahoru, když ho v tom někdo, tedy přesněji onen fialovovlasý kluk, chytne za nohu. "Ne, nechoď. Zrovna jsem na tebe myslel a přemýšlel, jak ti mám poděkovat. Nechtěl jsem takhle zareagovat. Jen, jsem byl trochu překvapen, že jsi tady. V sedmým patře, na laně." Uchechtne se tiše, což vykouzlí Denkimu malý úsměv na tváři. Opět se po lanu spustí trošku dolů, víc si pootevře okno, aby mohl lépe vlézt dovnitř, odepne se a obejme chlapce. "Jsem rád, že jsi v pořádku Hitoshi." "Ne tak úplně, ale jo, jsem v pořádku." Řekne lehce bolestným hlasem, Denki ho pustí a začne si ho prohlížet od hlavy k patě. Vyhrne jeho tričko a pohled se mu naskytne na obvázaným hrudník, který už je celkem prosákly krví. "Já ho zabiju." Zašeptá, ale Shinsovi to neuniklo. "To nedělej. Byl by z tebe zloduch." "To už jsem a to víš. Ale i tak bych ho nemohl zabít, i kdybych moc chtěl. Je to můj brácha, ten co tohle udělal." Když to řekne, projede lehce rukou po raně a klučina sykne bolesti. "Zabiju toho druhého a měl jsem to udělat hned, když jsem ho dnes chytil. Pojď vyměníme to." Řekne, posadí ho na postel, z batohu vytáhne lékárničku a koukne na něj. "Mohl bys. Nechci tě tady vyslíkat." Řekne pobavený hlasem a oba se zasmějí. "Máš jedinečnou šanci, protože až se vyléčím, budu rychlejší a vysleču tebe." Ušklíbne se, Denki se začervená a sundá Shinsovi tričko. Pohled se mu naskytne na jeho celé pošramocené tělo. "Já ho fakt zabiju, až se mi zase dostane pod ruku." Procení mezi zuby a nad hlavou mu problikne pár blesků elektřiny. Začne odvazovat od Shinsa starý zakrvácený obvaz, který hned vyhodí, z lékárničky vytáhne dezinfekci, tamponky a nový čistý obvaz. "Teď to zabolí, tak se mnou trochu vydrž a chytni se něčeho." Řekne a začne dezinfikovat onu ránu na jeho hrudi, zatímco Shinso syčí bolestí, začne pomalu drtit Denkiho stehna. Denki se snaží tu svoji bolest nevnímat a pořádně vyčistit jeho ránu. "Řekl jsem něčeho, neříkal jsem, že se máš chytnout mě. A už to je, takže ti to jen zavážu." Uchechtne se, vyhodí do koše i tamponky od krve a dezinfekce. Do ruky vezme obvaz a důkladně ho kolem oné rány obmotá. Shinso přestane drtit jeho stehna, pohladí je a odtáhne ruce od něj. "Promiň, byl jsi první, čeho mě napadlo se chytit. Bude to poznat?" Optá se ho a se starostí v očích, se na něj podívá. Denki odloží kabát, stáhne si kalhoty po kolena a podívá se. "Jo, bude." Řekne, když zahlédne lehké modřiny od Shinsova stisku a opět si vytáhne kalhoty. Potom se podívá na červeného klučinu a uchechtne se. "Co se tak červenáš?" "Nic, jen jsem tohle nečekal." "Tak podívat jsem se musel. Za pár dní začíná UA a tohle by byl problém, když se budu převlékat a někdy to uvidí. Vypadla bych, jako by mě doma bili." "To máš pravdu." Denki se ušklíbne a strčí do něj, čímž ho přinutí si lehnout a usměje se. "Teď když vím, že jsi celkem v pohodě, můžu jít s klidem spát. Nevím, co bych dělal, kdybych tam nebyl s Kurem a nenechal tě odnést do bezpečí. Taky by ses měl prospat a vyležet to. Snad se to aspoň trochu zahojí, než začne UA." Řekne mu a než se stačí natáhnout pro kabát, Shinso ho stáhne sebou do postele a obejme ho. "Já jsem rád, že jsi mě zachránil. Dlužím ti to a zůstaň tady, aspoň na chvíli než usnu. Hm?" Zamručí a Denki se usměje. "Tak dobře, jestli to tak chceš." Odpoví mu, obejme ho nazpět a vyčká než usne. V onom objetí mu bylo tak příjemně, že nakonec taky usnul.