His Unfinished Mission (Paused)

12

Pomalu otevře oči, koutkem se podívá ven z okna na ono ranní svítání a lehce zvedne koutky do úsměvu. Ucítí kolem svého pasu nějaké sevření, takže ihned pohled přesune z okna na ruku a následně na spícího Dabiho za sebou. Potichu si povzdechem, vymaní se z jeho sevření tak, aby ho nevzbudil a rozejde se do pokoje, kde se rychle převleče a následně si v koupelně jen vyčistí zuby. Jakmile se objeví v kuchyni, začne připravovat něco malého k jídlu pro ně dva. Do těch všech příprav se zamyslí nad celým včerejším dnem a v tom si vzpomene, že si od určitého fialovlasého chlapce nevzal žádný kontakt. "Sakra práce." Zanadávat si a pak se ohledně ke gauči, kde si Dabi klidně oddechuje. "Tak on nám ještě spí. Je čas ho vzbudit, než budu mít hotové jídlo." Znova si povzdechne a rozejde se k němu. Začne jeho směrem vysílat pár blesků, které dopadají těsně vedle něho. "Nečum tak, zvedni tu prdel a nevyspávej. Nemám na tebe celej den." Řekne trochu nevrle, když ho Dabi po otevření očí začne propalovat pohledem. Dá Dabimu jeho porci jídla a sám se nají. Po nějaké chvíli mu cinkne telefon, natáhne se po něm a podívá se, kdo mu píše. "Ach, málem bych zapomněl. Dneska je poslední den, kdy musím poslat návrh na oblek." Prohodí jen tak do vzduchu, donese si hromádku papíru a začne mezi nimi hledat onen návrh. "To si nemůžeš vzít to, co máš normálně? Proč se ještě srat s tímhle." Oddělené si Dabi a sleduje Denkiho než se sám odhodlá mu v hledání pomoct. "To v žádným případě. Nemůžu si tam nakráčet jak nějaký zločinec, který sice jsem, ale nemusím tak vypadat. Navíc ten návrh se mi líbí mnohem víc než to co nosíval na mise." Pokrčí rameny a usměje se, když narazí na onen návrh. Ukáže ho Dabimu a pak ho následně vyfotí a pošle e-mailem. "Tak, tohle by bylo. Teď to chce jít na nákupy, ale to můžu jít s Togou. Ta ví, jak na mě, při takových věcech. No a nakonec.." Začne větu, ale odmlčí se a podívá se na Dabiho, který čeká až větu dokončí. "Nakonec co? Je to něco, co mi nemůžeš říct?" "Mohl bych, ale moc by se ti to nelíbilo a nerad bych, aby se to doneslo k bráchovi." Ušklíbne se a začne něco psát do mobilu. Jakmile to dopíše, objeví se před ní Kurogiriho portál. "Jdeš nebo trefíš sám?" Prohodí k Dabimu, než vejde do portálu.

"Hej Kuro, najdi mi věci na tohohle kluka. A nikomu ani muk, je to jen moje věc." Řekne mu, jakmile se objeví v baru a předá mu fotku. "Dobře, kouknu se na to." Přikývne Kuro a podá Denkimu sklenku s tekutinou. Denki si usedne na místo, kde často sedává a vyčká, až se objeví Shigaraki. Když se však nic po pár minutách neděje, pozvedne obočí směrem ke Kurovi. "Co tak koukáš, taky nic nevím. Většinou tady bývá už před tebou nebo dojde hned po tobě, ale tohle je divný." Odvětí Kuro a než by mohl pokračovat z obrazovky se ozve hlas. "Denki. Čekal jsem na tebe. Požádal jsem Shigarakiho, aby pro mne něco udělal. Rád tě zase slyším, doufám, že přípravy na UA jdou velmi dobře." Denki se otočí k obrazovce a ukloní se. "Pane, také vás rád znova slyším. Přípravy jdou velmi dobře. Už se nemůžu dočkat, až moje mise započne v plném proudu." Odpoví stále v úklonu. "To rád slyším. Už se můžeš přestat klonit, rád bych viděl tvoji tvář." Pokyne mu a Denki se ihned přestane uklánět. "Pane. Na tuhle misi jsem se těšil hodně dlouho. Doufám tedy, že budete spokojený s mými výsledky, až tahle mise skončí." Hrdě řekne s úsměvem. Když se po oné větě už nic neozve, vrátí se Denki k pití. "Je vždy takový?" Prohodí otázku ke Kurovi. "To nevím. Ty s Tomurou ho znáte nejdéle, neměl bys to vědět?" "Jo, ale já s ním nemluvím tak často jak brácha. My si ani nemáme o čem, já mám ve všem jasno a zdá se, že on moje rozhodnutí respektuje. To brácha vyžaduje jeho pozornost, protože takový prostě je." Odvětí a vyprázdní sklenku. "Tak já jdu. Řekni mu, že jsem tady byl." Vyčká na Kurogiriho souhlas a odejde z baru.