His Unfinished Mission (Paused)

10

Od té doby, co se s Tomurou opil, spí Denki v Dabiho pokoji skoro každý druhý den. Za celou dobu Dabi nic nezkoušel a ani neměl to nutkání něco zkusit, když věděl, že s vytočeným Denkim nevyrozumí. I dnešek není výjimkou aby Kaminari nespal u Dabiho. Po dlouhém spánku otevře pomalu oči a zaskočeně sleduje Dabiho klidně spíjícího vedle něj. Očkama shlédne každý kousek jeho těla, a pak se posadí. "To je poprvé, co tě vidím spát vedle mě, dnešek nějaká výjimka nebo co?" Optá se ho, ale žádná odpověď od něj nezazní. "Takže úplně vyčerpaný a ani nevíš, žes usnul vedle mě." Uchechtne se a chvíli přemýšlel, co by mu provedl. Pozastaví se nad jednou myšlenkou a ušklíbne se. Vysleče ze sebe všechno a zůstane jen ve spodním prádle, sedne si obkročmo na nevinně spícího Dabiho a uchechtne se. Chvíli ho dráždí zadkem a po chvíli přestane, když ucítí bouli. Dabi jen zamručel a pootočil hlavu, to ho však nevzbudilo a Denki si jen povzdechl. Natáhl se hlavou k jeho uchu a jemně ho do něj kousnul. "No tak. Vstávej Touyo." Jakmile vysloví jeho pravé jméno, na svých bocích ucítí ruce, které ho svalili pod Dabiho. "Tak prvně dráždíš a pak mě názvem mým jménem? To je nebezpečný Kami, už to nedělej, nerad bych ti příště ublížil." Dabi se odtáhne a sedne si na kraj postele. "Nečekal jsem, že to vezmeš tak vážně, byla to jen prdel. Víš, že s tebou bych to nedělal. Ne teď." Utrousí Denki a začne se zase oblékat. "O to právě jde." Zaslechne ještě než Dabi odejde z místnosti s prásknutím dveří. Otočí se za dveřmi, který práskl a povzdechne si. "Tak takhle to je, nebyl jsi první, který to takhle chtěl? Co se najednou stalo, že to tak nechceš." Řekne nahlas směrem k němu, ještě než bouchne dvermi. Když se doobleče, vydá se k sobě do pokoje, popadne kabát, v baru oznámí, že jde ven a nakonec vyjde z úkrytu.

Už se blížil západ slunce a Denki šel kam ho nohy zavedly, až se nakonec objevil u hřbitova. Když poprvé za celou cestu zvedl hlavu, rozhlédl se kolem. "No super, co tady dělám. To fakt není možný, hřbitov je to poslední místo, na kterým bych chtěl být." Tiše si zanadává a dá se na odchod, když mu do zorného pole padne postava. Otočí hlavu, aby onu osobu viděl lépe, spatří fialovovlasého kluka sedíc u jednoho z náhrobků. Chvíli váhal, zda se za ním rozejít, nebo opravdu odejít ze hřbitova. Nakonec se v něm probudil ten malý kamarádský Denki a rozešel se k němu. "Ahoj. Co tady děláš? Ah.. promiň, blbá otázka." Uchechtne se a lépe si chlapce prohlédne, když se na něj podívá. "Jo, celkem blbá otázka, ale ani sám nevím, co tady dělám. Roky jsem se nebyl podívat na tátův nahrobek. A co ty tady?" Řekne jemně a Denki na něho jakoby zasněně kouká. "To je můj typ." Zašeptá a pak vykulí oči. Ihned odvrátí od klučiny pohled, odkašle si a podrbe se na hlavě. "Já? Nějak mě tu nohy zavedly, nevím jak jsme se tu ocitl nebo co tu dělám. Původně jsme chtěli jít domů, ale nějak jsem se tu ocitl." Když to dořekne, koutkem oka se otočí na chlapce, který se červená. Nejspíš zaslechl větu, kterou Denki zašeptal a taky zčervenal. "Tvůj typ jo? Tak tímhle vlakem jedeš jo?" Řekne a postaví se před Denkiho, který na něho zvedne pohled a nervózně se uchechtne. "Uhm.. to víš. Každý jede nějakým vlakem a já nastoupil zrovna do tohohle. Jinak. Jsem Kaminari Denki. Ty?" Odpoví mu a natáhne k němu ruku. "Já jsem Shinso Hitoshi. Rád tě poznávám Kaminari." Představí se mu a oplatí mu ruku. Po chvíli Denki ruku odtáhne a schová jí do kapes kabátu. "Tak já tě tu nechám pokračovat v tom, co jsi dělal a já se vydám domů." Řekne ještě lehce nervózně, otočí se na patě a vydá se na cestu domů. V tom ho ale zastaví hlas. "Počkej, neutíkej tak rychle. Nech mě tě doprovodit. Přece jen nikdy nevíš, co na tebe může vykouknout z rohu." Usměje se Shinso a srovná s Denkim chůzi. "Já bych to zvládnul, ale když jinak nedáš." Uchechtne se a po boku Shinsa se vydá k bytu.