Když se s Kandelem rozloučili, Bella si řekla, že se ještě půjde projít. Šla hlubinami lesa, když v jednu chvíli ucítila divný pocit, měla chuť někoho zabít a najednou to ucítila, lidská krev tekoucí v těle byla silnější než její vůle. Rozběhla se tedy ke kořisti, blížila se a blížila. Už byla u ní, zastavila se a chtěla tomu odolat. „Jste v pořádku," řekla žena, ale bylo pozdě. Bella o sobě vůbec nevěděla a najednou se zakousla. Byla tak pevně zakouslá, že kdyby ji někdo přerušil, tak se do něj pustí také. Když už Bella cítila, že ji celou vysála, položila ji na zem, a jako kdyby se probudila z noční můry. Z jejího transu se konečně probudila, div živu se nad tou mrtvolou nerozbrečela. Bella ji vzala a odnesla ji někam, kde ji nikdo nikdy nenajde.
Aby to nebylo tak strašné a aby jí tam nenechala jen tak na pospast divoké zvěři, vykopala jí hrob. Poté ji tam vložila a z kamenů a větviček ozdobila zakopaninu. Ještě tam asi hodinu u ní seděla, brečela a omlouvala se, že jí zabila: „Promiň, já jsem nechtěla, ale nemohla jsem si pomoct, já vím, jsem strašný člověk, já ani nevím, jestli jsem vůbec člověk," a naříkala a naříkala. Pak najednou z ničeho nic zase začala křičet. Jakmile přestala, tak se zvedla a nohy ji brali, nikdo neví kam, až pak najednou se probudila u jejího domu. Jak se sem mohla dostat? Jedno ale věděla jistě, o té mrtvé dívce nikdo nesměl vědět.
YOU ARE READING
Kdo jsem?
FantasyDo městečka jménem Forks se přistěhovala dívka Bella. Co je zač a jak ovlivní tato dívka černovlasého mládence Kandella?
